(ČZ 26/2025) Z pozice učitelky, která původně hledala školu pro svého syna, se stala ředitelkou školy Archa.Ředitelka, která proměnila životy dětí a pedagogů.
Jitka Hřebecká, která ve škole působí už více než 20 let, se podílela na jejím rozvoji i filozofii. Archa, školní zařízení zřizované Pražskou diecézí Církve československé husitské, se během jejího vedení výrazně proměnilo – nejen v počtu žáků, ale i ve způsobu, jakým podporuje děti s různými potřebami. Pod jejím vedením se školní tým soustředí na individuální přístup a rozvoj pedagogických dovedností, čímž se Archa stává místem, kde si každý žák může najít svůj prostor a uspět. Stává se tak nejen školou pro děti, ale i pro pedagogy a jejich neustálý osobní růst. Jak hodnotí Petra svou práci a co jí dala Archa? A co plánuje po skončení svého působení ve funkci ředitele?
Jaká byla vaše cesta k práci ředitelky školy Archa?
Archu jsem původně našla jako prima školku pro svého syna. S tehdejší skvělou ředitelkou, paní Janou Havlovou, jsme se poměrně rychle domluvily, že také začnu učit v základní škole, tehdy ještě na prvním stupni. Archa byla školou nejen pro mé děti, ale v pravém slova smyslu i pro mne. Jsem vděčná za celých zatím 22 let, po které tu pracuji. Stále se tu učím. No a k ředitelské funkci jsem se dostala, když bylo v roce 2012 potřeba, aby to někdo šel dělat. V té době jsem už Archu dobře znala a měla spoustu nápadů, jak ji dál posouvat. Zkusila jsem to a zůstalo mi to dodnes.
Co pro vás znamenala práce v této škole a co jste na ní nejvíce ocenila?
Jak jsem už říkala, každý den se tu učím a to pro mne znamená opravdu hodně. Podařilo se nám najít skvělý pedagogický tým. Je pro mne ctí stát v jeho čele. Máme radost z toho, že opravdu vidíme výsledky své práce. Daří se nám podporovat nadané děti tak, aby dosahovaly výborných výsledků a dostaly se i v pražské konkurenci na vybrané střední školy. Vidíme ale i ohromná zlepšení u dětí, které třeba neuspěly v běžných základních školách a přišly k nám v průběhu vzdělávání, byli jsme pro ně poslední šancí. To jsou chvíle, které nám dávají energii pokračovat v nelehké mravenčí práci. Dává nám totiž smysl.
Jak se školní prostředí v Arše změnilo během vašeho působení?
Především máme za mého působení trojnásobek dětí a sídlíme v jiné budově, než když jsem školu přebírala. To může znít banálně, ale v praxi to znamená sehnat další špičkové učitele, nastavit vzdělávací plány tak, aby každý učitel zvládl vzdělávat najednou násobně více dětí v několika ročnících, je třeba se starat o klima pedagogického sboru, komunikovat s násobně větší komunitou rodin a spoustu dalších zdánlivě nenáročných okolností. Zároveň je pro nás zásadní stále mít prostor pro děti, které potřebují něco navíc oproti běžné populaci.
Jaký byl váš vztah k pedagogickému sboru a žákům? Co považujete za klíčové pro spolupráci v tomto týmu?
Můj vztah ke všem v Arše je velmi niterný. Působím tu 22 let, vyrostly tu moje děti. Archa ovlivnila můj život.
Pokud jde o druhou část otázky, pak odpovím takto: Zásadní je pro mne respektující, bezpečné klima, které nám všem umožňuje spolupracovat a učit se ze svých chyb. Chceme být v tomto dětem vzorem. Děti v Arše zažívají sehraný tým pedagogů, kteří si vzájemně vycházejí vstříc, nepomlouvají se, dokážou se vzájemně ocenit i komunikovat případný nesoulad. To dětem poskytuje jistotu a vzor, že mezilidské vztahy mohou fungovat. Chodí do školy jako do bezpečného místa, kde nemusí od dospělých čekat ohrožení.
V čem vidíte největší sílu školy Archa a co považujete za její specifikum v porovnání s jinými školami?
V posledních letech se k nám do vyšších ročníků přidalo několik dětí, které nedokázaly v běžné škole existovat. Jejich potíže byly tak silné, že prostě nedokázaly do školy přijít. Po dvou letech intenzivní práce vidíme usměvavé děti, které se nebojí přijít každé ráno do školy, učit se a trávit čas se spolužáky. Umějí ale také na sobě poznat, kdy jim kontakty začínají přerůstat přes únosnou míru, a přicházejí se domluvit s dospělými na úlevě, která jim umožní odpočinout a zase brzy naskočit do procesu. Naučily se tu naslouchat samy sobě a aktivně uchopovat učení a svůj život do svých rukou.
Taková věc nevznikne sama od sebe. Popsala jsem tu výsledek souhry mnoha specifik, které v Arše vidím. Nemalý podíl na úspěšném začlenění těchto dětí je vstřícnost jejich spolužáků.
Vedeme děti k aktivnímu přístupu k životu a k ochotě pomáhat všem, kteří to potřebují.
To všechno mohou dokázat, protože mají zdravé sebevědomí. Cítí, že jsou pro nás důležití, máme je rádi. Teprve z této jistoty mohou čerpat sílu pro pomoc druhým.
Měla škola během vašeho působení příležitost více prohloubit své duchovní či náboženské aktivity? Jak to bylo přijímáno studenty a rodiči?
Když jsme pracovali na školní vizi, otevřela se nám tím příležitost hlouběji se zamyslet, jak chceme duchovní prožívání nést k dětem. Hmatatelným výsledkem našich diskusí na toto téma je pár hesel, která považujeme jako tým za stěžejní pro naši práci s dětmi. Všichni ale víme, že sepsané teze nejsou to zásadní. Důležitá pro nás byla ta diskuse, která s přestávkami trvala skoro dva roky. V Arše je pro nás zásadní nejít svým jednáním proti duchovnímu nastavení rodiny dětí. Proto dáváme pozor, abychom byli dostatečně otevření různým pohledům. Zároveň naši pedagogové dnes a denně otevírají své duchovní prožívání dětem, diskutují s nimi a tato témata jsou součástí naši výuky. Přijeďte se někdy podívat třeba na naši velikonoční slavnost.
Ve škole máme už mnoho let nepovinný předmět biblická pátrání, který vede náš pan farář Petr Wagner a ke spolupráci zve evangelického faráře Josefa Bartoška.
Myslím, že rodiče jsou za tento přístup rádi. Umožňuje jejich dětem, ale i jim svobodně přemýšlet nad otázkami víry. Věřící rodiny u nás najdou souznění a ti, kteří pochybují, mohou sledovat dění ve škole a postupně nacházet odpovědi na své otázky.
Máte nějaké doporučení pro svou nástupkyni? Co by měla zachovat, a co by mohla změnit?
Nemyslím, že je třeba jí radit. Nemám žádné pochyby o tom, že pro Archu udělá to nejlepší, co bude v dané chvíli možné. Paní Skopcovou znám už několik let, je to má kolegyně, úzce spolupracujeme. Naše pedagogické vize jsou velmi podobné a věřím, že skvěle povede náš pedagogický tým.
Pokud bych jí přeci jen měla poradit, pak by to bylo, ať má otevřené srdce a pozorně naslouchá, ale pak ať se rozhoduje samostatně a stojí pevně za svými rozhodnutími.
Co plánujete po odchodu z funkce? Jaké máte ambice nebo cíle do budoucna?
Především si odpočinu a zbavím se tíhy této odpovědné funkce.
Moje pracovní cesta se stáčí k ovlivňování českého vzdělávání a podpoře školám. Budu se starat o systém vzdělávání v regionech, které se přihlásí k projektu Eduzměna, zaměřeného na zlepšení vzdělávání. Budu také vzdělávat učitele a ředitele škol. Mou prací také bude podpora pedagogických sborů, které se chtějí zlepšovat v pedagogických dovednostech. V neposlední řadě zůstanu v Arše učit, zůstává mi můj autorský předmět člověk a příroda, ve kterém je integrován přírodopis, zeměpis, fyzika a chemie.
Děkuje za rozhovor Ondřej Syrový
Český zápas č. 26 z 29.6. 2025
