Kniha může být tichým společníkem, zrcadlem doby i výzvou k proměně.
Oslovení duchovní, teologové i laici v naší anketě nabízejí osobní tipy napříč žánry a tématy – od beletrie přes historické práce až po poezii a duchovní literaturu – a mluví o tom, jak četba formuje jejich víru i pohled na svět. Obrací pak pozornost k tvorbě vyrůstající z prostředí naší Církve československé husitské. Ukazují, že i zde vznikají knihy, které inspirují, provokují k přemýšlení – někdy svou literární silou, jindy odvahou pojmenovat bolestné dějiny či hloubkou duchovní zkušenosti.
1. Jakou knihu, kterou jste v poslední době četli, považujete za nejzdařilejší a proč?
2. Kterou knihu z prostředí Církve československé husitské považujete za nejzdařilejší a čím vás oslovila?
Aleš Ptáček, ředitel Úřadu ÚR CČSH, NO Roztoky
1. Poslední dobou mám na zdařilé knihy štěstí. A i když čtu většinou beletrii, tak musím jako odpověď na tuto otázku vybrat knihu, kterou čtu právě teď a která, s trochou nadsázky, patří do literatury naučné. Jedná se o knihu: Šeptej nahlas, napsal ji hudební novinář Miloš Hroch a popisuje příběh pěti hudebních skupin z tehdejšího Československa, které na počátku devadesátých let způsobily rozruch až v samotném Londýně a nejen v něm.
Původně se inspirovaly zvukem ostrovní nezávislé scény žánru shoegaze a nakonec hrály tak, že by se od nich i britské kapely mohly učit ;) Škoda, že skončily tak brzy. Zajímavostí na knize je i to, že Miloše Hrocha k jejímu sepsání inspiroval bratr farář Petr Wagner, který se také hudební publicistice a hudbě věnuje.
2. Ono se to možná nezdá, ale knih z prostředí CČSH vyšlo a vychází docela dost. A protože jsem jich určitě nepřečetl ani desetinu, nepřísluší mi hodnotit, která z nich je nejzdařilejší. Myslím si, že snad skoro každá z nich je nějakým způsobem důležitá. Zmínil bych ale dvě publikace: Biografický slovník Církve československé husitské a Sbory CČSH - architektonické dědictví našich regionů. K titulu knihy o sborech CČSH si troufám podotknout, že v našich sborech nám naši předci nepředali jen architektonické dědictví, ale přímo architektonický poklad! A to tato kniha velice reprezentativním způsobem dokumentuje. Pro Biografický slovník zase platí (vlastně podobně jako pro knihu o sborech), že nás velmi erudovaně seznamuje s vírou a vizemi, myšlenkami i skutky, zakladatelské generace i generacemi, které přišly po ní.
Jana Krajčiříková, tajemnice ÚR CČSH, předsedkyně rady starších NO Praha 4-Michle
1. Bohužel na čtení nemám tolik času, kolik bych si přála, ale do konce roku jsem stihla přečíst jeden ze svých vánočních dárků – knížku Komnata ozvěn, jejímž autorem je irský spisovatel John Boyne. Řeší v ní vztahy mezi generacemi, mezi privilegovanými a běžnými lidmi, woke kulturu, ale především to, jak naše životy ovlivňují sociální sítě. Je to provokující, ale hlavně hodně vtipné.
2. Mohu-li vybírat z naší produkce za delší období, za jednu z nejzdařilejších považuji knihu Sbory Církve československé husitské - architektonické dědictví našich regionů. Je to skutečně reprezentativní dílo, za které se nemusíme stydět.
Jiří Šíp, zástupce ředitele na ZŠ, NO Mirovice
1. Je pro mě naprosto nemožné jmenovat jednu nejzdařilejší knihu, protože jsem v poslední době četl několik velmi zajímavých knih z různých oblastí. Namátkou jmenuji – naprosto fantastická kniha Krystyny Wanatowiczové: Nezval – básník a jeho syn. Kniha je vynikající biografií jednoho z našich nejvýznamnějších básníků. Kdo poezii moc neholduje, též nebude zklamán – osud Nezvala překlenuje dobu první republiky, protektorátu, komunistického puče, příšerných padesátých let. Kdo má poezii rád, bude potěšen přídělem veršů tohoto nepopiratelného génia českého jazyka, ať už surrealistických či truchlivých, které Nezval složil ke smrti obou komunistických katanů, Stalina i Gottwalda.
Jiří Padevět: Český bestiář. I když nejsem přímo obdivovatelem či nadšeným čtenářem Padevětových knih (pár jsem jich však četl), tato je svým způsobem výjimečná. Nejbestiálnější na knize je, že popisuje osudy lidí, kteří se nenarodili jako hyeny, nezabíjeli v dětství malá koťátka jako stvůry v Mindhunterovi, naopak: šlo nejen o lidi průměrné, ale často i milé a stojící na „správné straně barikády“ – legionáři, pracovití občané, lidé, kterým šlo o sociální spravedlnost. A tady nemluvím jen o hlavních protagonistech knihy, ale též o plejádě osob, které se objevují v kratších medailoncích, kterých je kniha plná. A pak už to jelo po skluzavce do pekla nacismu a pak většinou ještě hlouběji za komunismu. Každou chvíli se tedy ptám: A jak by ses zachoval ty? A jak by se zachoval ten a ten? Zasluhuje si tahle „bestie“ totální zatracení? Tahle kniha vede k přemýšlení nad osudy lidí semletých dějinami, kteří zvolili chybně a pak je temná strana dostala úplně – a to je její nejsilnější stránka.
Nikolaj Andrejevič Kelin: Paměti donského Kozáka a českého lékaře. Vynikající autobiografie, neuvěřitelné peripetie krásného dvacátého století, pro Čecha aspoň malý průhled na kozáckou duši, vtipné postřehy o nás pohledem hosta z východu. Svižně a zajímavě psané, i když redaktor mohl vypustit opakující se vzpomínky.
2. Zde musím přiznat, že pro mě není snadné odpovědět na otázku o knize „z prostředí“ naší církve – i když jsem četl několik poměrně povedených duchovních knih (dá se doporučit Sacksovo Týdenní čtení z Tóry), v podstatě jsem četl v poslední době pouze jedinou knihu odpovídající dotazu, a totiž Troje dveře do chrámu v nás od Martina Jindry. I když tedy vybírám pouze z omezené množiny ;-), kniha je povedená a poutavá, nejen proto, že zpracovává osudy tří členů rodiny Františka Bílka: jeho syna Františka Jaromíra, kterého láska k divadlu vyvedla z duchovenského stavu, Bílkovy dcery Berty Mildové-Bílkové, která se naopak práci v církvi věnovala velmi obětavě, a nakonec se kniha věnuje též závěrečnému období života samotného originálního umělce. Čím mě kniha inspiruje – nejen odkazem na duchovní hloubku Bílkovy tvorby, ale též oddaností jeho dcery sociální práci pro církev, její péčí o otcův odkaz a tím, jak vzdorovala nelidskému a hloupému komunistickému režimu.
Ivana Macháčková, biochemička, předsedkyně rady starších NO Praha 10-Vinohrady
1. Knihu karmelitána Davida Peroutky: Vnitřní mlčení. Uzdravující cesta meditace (Pavel Mervart 2022). Je to nejlepší kniha, kterou jsem o kontemplativní modlitbě či obecně o tiché meditaci četla. Zahrnuje všechny aspekty této modlitby – i aspekty psychologické, jako např. prožitek viny, sebepřijetí, připuštění, promeditování, tišení a proměnu svého utrpení.
Pojednává také o vnitřní svobodě, smyslu života a duchovním vzkříšení. Přitom je kniha psaná čtivě a i začátečníci v tomto typu meditace zde najdou popis cesty, kterou se vydat.
2. Musím se ke své hanbě přiznat, že produkci CČSH nesleduji nijak bedlivě. Velmi mne oslovila útlá publikace připravená a vydaná věroučnou komisí CČSH, zejména bratrem patriarchou T. Buttou a bratrem děkanem J. Vogelem v roce 2023: Marie, matka Ježíše Krista, v biblickém svědectví, tradici a naší víře. Jak napovídá název, publikace shrnuje stručně biblické svědectví o Marii, tradici úcty k Marii z dějinné perspektivy a v teologickém porozumění, pohled Jana Husa a představitelů české reformace na Marii a konečně pohled na Marii v teologické reflexi a liturgii CČSH. Tato publikace mně udělala radost proto, že jsem dlouhodobě měla pocit, že Marie je v naší církvi neprávem opomíjena.
Martin Jindra, historik a archivář ÚAM CČSH
1. Deník venkovského faráře. Hovory s Janem Rybářem. Vyšehrad a Karmelitánské nakl., Praha 2016. Tato dnes už starší kniha rozhovorů Josefa Beránka s knězem Janem Rybářem se mi do rukou dostala teprve loni. Pohladila mě svým humorem i evangelijní svobodou a mnohé jsem si z ní s vděčností vypsal.
Dlouhodobě čerpán z knihy Štěpána Smolena: Pominuté chvály. Cesta – Iva Pospíšilová, Brno 2022. Z mnohých inspirací vybírám alespoň jednu: Církev neroste množstvím postavených budov (ani zbouraných) a zorganizovaných projektů, nýbrž vnitřním životem věřících. Roste svatostí křesťanů, láskou k Bohu a k bližním bez rozdílu, kterážto je nezměřitelná a nevykazatelná ve výročních zprávách.
2. Václav Žďárský: Chemička, má láska. Když bylo první vydání beznadějně rozebrané, postarala se v roce 2020 o to druhé Královéhradecká diecéze. Být nablízku Vaškovi znamenalo cítit tichou, trvalou radost. A právě taková je i tahle kniha – plná víry v člověka a naděje.
Štěpán Klásek, farář v Litomyšli a okolí
1. Juval Noach Harari: Nexus (stručná historie informačních sítí od doby kamenné po AI). Kromě současných otázek spojených s umělou inteligencí kniha poskytuje zajímavý pohled zvenku i na židovskou a křesťanskou tradici.
2. Sandra Silná, Markéta Pilátová: Po stopách divokého Boha.
Hledání nových cest služby a svědectví v dnešním čase spojené s upřímnou osobní výpovědí brněnské farářky.
Připravila redakce
Ilustrační foto: Tom Hermans/unsplash.com
