(ČZ 11/2026) Cestou uviděl Ježíš člověka, který byl od narození slepý.
Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená Poslaný.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podobný.“ On sám řekl: „Jsem to já.“ I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“ Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: »Jdi k Siloe a umyj se!« Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“...
Zkusme se dnes podívat na příběh evangelia jako divadelní soubor připravující novou hru. Zkouška začíná rozborem charakteristik jednotlivých postav:
Slepec – smířený se svým údělem, slepý od narození, nemá šanci na uzdravení, ve vztahu k Ježíši poslušný, vděčný, loajální, ve vztahu k farizeům výřečný, nenechá se zastrašit, dobrý diskutér – umí porazit zbraněmi druhých – farizeje poráží jejich vlastním zákonictvím. Ti na to nemají co říci, proto jej uráží a vyženou.
Ježíš – pomáhá bez ohledu na to, zda se to někomu líbí či ne, své konání přizpůsobuje běžným praktikám své doby, i když by nemusel (plivnutí na bláto, umytí v rybníku), nenechává druhé na holičkách, vrací se, když se dozví, že uzdravený má problémy, postaví se farizeům sám, ne-soudí. Lidé se odsuzují sami svojí neochotou prohlédnout, uznat svoji slepotu – bídu. (Viz Jan 3,17nn ...Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé...)
Farizeové – snaží se Ježíše dostat za každou cenu, jsou nemilosrdní vůči slepci – místo, aby se s ním radovali a vzdali Bohu chválu, trápí ho, podezírají z podvodu, považují se za autoritativní a takřka neomylné vykladače zákona. Zákon neužívají tak, jak mají, aby poznali Mesiáše, ale spíše naopak.
Rodiče slepého – opatrní, nad radostí ze synova uzdravení je obava o vlastní pokoj, pohodlí a bezpečnost. Být vyloučen ze společenství není nic příjemného.
Učedníci – zatím jen teoretikové, ještě neprohlédli a nemají Ježíšův pohled na svět. Ve slepci vidí jen předmět k diskuzi nad otázkou příčiny utrpení, ne člověka, kterému je potřeba pomoci.
Později ale sami uzdravují a čelí stejným intrikám jako Ježíš (např. Uzdravení chromého a dále ve Sk 3,5: A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno...).
Sousedé – zvědaví a senzacechtiví, neradují se z uzdravení, je pro ně jen předmětem vzrušujícího hovoru typu „už jste to slyšela?“ Přičinliví vůči vládnoucím – sami přivedou uzdraveného k farizeům.
Po rozboru charakteristiky postav je dobré si při přípravě představení také vyjasnit, jaké poselství má hra přinést, co chceme říci, k čemu podnítit?
Co je tedy hlavním poselstvím tohoto příběhu? Tentokrát se divadelníci dohodli, že je to otevření očí. Poznat, kdo je to Ježíš.
Farizeové, sousedé, rodiče viděli a slyšeli dost k tomu, aby prohlédli a uviděli v Ježíši Mesiáše, ale opravdově prohlédl jen slepec. Ne proto, že byl uzdraven fyzicky, ale proto, že v Ježíše uvěřil. Kolik jiných lidí bylo Ježíšem uzdraveno a nenásledovali ho, nezměnili svůj pohled na život a na svět. Kolikrát v životě jsme i my prosili, ale když jsme dostali, tak jsme šli dál, jako by to byla samozřejmost? Ale ten, kdo prozře v pohledu na Ježíše, prozře pak i v pohledu na všechno a na všechny ostatní, tak jak se to později stalo i Ježíšovým učedníkům.
Divadelníci vše poctivě nazkoušeli, hra je odehrána.
Teď už je na divákovi, jestli myšlenku a výzvu hry pochopí a co s tím udělá. A také, se kterou z těch postav z příběhu se ztotožní, ve které z nich se poznává. A to konec konců můžeme udělat i my. Přemýšlet upřímně nad tím, očima které postavy se dívám na tento svět já. Do jaké role by mne obsadili? Jsou mé oči otevřené? Vidím skutečně Ježíše, nebo jen to, co se mi hodí?
Ježíši, otevři mé oči, ať v tobě poznám Mesiáše, svého Pána.
Amen.
Autor: Anna Štěpánková
Český zápas č. 11/2026 z 15. 3. 2026
Obrázek: Carl Bloch (1834–1890): Uzdravení slepého muže (1871). The Museum of National History at Frederiksborg Castle, Wikimedia commons (public domain).
