Zcela náhodou, když jsme listovali starými čísly Českého zápasu z roku 1926, narazili jsme na zajímavost, kterou tehdy redaktoři před sto lety otiskli.
„V Kitzbühlu v Tyrolsku měli na věži takzvaný Husův zvon z r. 1764. Zvaný tak, neboť se zvonem každodenně vyzvánělo večer o deváté. hodině a v zimě v osm na znamení, aby Husité t. j. k těžkým pracím v měděných dolech odsouzených, aby odešli z města pryč, než se zavře brána. Jednalo se o odsouzené evangelíky z Čech, Moravy a Slezska, kterým byla určena těžká práce v dolech jako trest za jejich víru, tehdy v Rakousku pronásledovanou. „Husův zvon“ byl nakonec roku 1916 sňat a věnován vojenské správě na „kanony“. Přesto na něj budou v Kitzbühlu pamatovat. Historie se nedá umlčet.“
Odsouzení, perzekuce a nucené přesídlování evangelíků z Čech a Moravy v habsburské monarchii (Rakousku) bylo dlouhodobým procesem, který intenzivně probíhal zejména po bitvě na Bílé hoře (1620) a trval až do vydání Tolerančního patentu roku 1781.
Ti, kteří zůstali a tajně se hlásili k evangelické víře, byli vystaveni tvrdým represím, nuceným rekatolizačním misím a ztrátě majetku. Až do roku 1784 byli evangelíci nuceni pracovat zdarma na stavbách katolických kostelů nebo konat robotu s koňmi. K nucenému přesídlování docházelo, když Karel VI. nechal v roce 1734 nuceně přesídlit přibližně čtyři tisíce tajných evangelíků z oblasti Solné komory do Sedmihradska, aby zamezil tajné emigraci. Ještě krátce před vydáním Tolerančního patentu (1781) museli evangelíci na Moravě a v Čechách pracovat zdarma na stavbách katolických kostelů nebo byli nuceni podílet se na dopravě materiálu.
Situace se změnila až patentem Josefa II. v roce 1781, který povolil omezenou svobodu vyznání (augsburské a helvetské), což vedlo k tomu, že se do roku 1787 přihlásilo k evangelické víře na 78 tisíc osob.
Redakce
Ilustrační foto: Pexels.com/Gilberto Mattos
