(ČZ 4/26) Když v létě 1936 slunce svítilo nad svahem mezi Štefánikovou a dnešní Slovenskou ulicí, parta dělníků začala s výkopovými pracemi pro kostel, jaký obyvatelé Zlína dosud neviděli.
Nebyla to honosná stavba s věžemi a zdobenými portály, ale moderní funkcionalistický dům – prostý, účelný, se štíhlou zvonicí zakončenou kalichem. Stavba začala 17. července 1936 a do konce roku se náklady vyšplhaly přes 400 000 korun. Téměř polovinu pozemku na stavbu darovala firma Baťa, zbytek zaplatil místní evangelický sbor.
Kostel byl slavnostně otevřen na Velikonoční pondělí 29. března 1937. Kořeny evangelické tradice zde přitom sahají do roku 1922, kdy se ve Zlíně konala první setkání. Ta další pak probíhala provizorně, různě po městě – v modlitebnách, skladech i v internátech Baťovy firmy. Nyní vznikl konečně prostor, odpovídající rytmu moderního města. Stejně jako Zlín sám měl – v duchu Baťovy vize – sloužit především lidem.
Propojení praktické funkce s estetikou
Kostel od architekta Vladimíra Karfíka neoplývá výzdobou – spíše estetickou jednoduchostí a pevností, která ladí s urbanismem Zlína 30. let. Vertikální pásy oken propouštějí dost světla do hlavní lodi, prostor je navržen tak, aby každý měl dobrý výhled na kazatelnu a centrální reliéf kalicha, symbol české reformace.
Interiér se postupem let vyvíjel: původně tu bylo pouze malé harmonium, později byly instalovány varhany, které doprovázejí bohoslužby i koncerty. Stěny interiéru zdobí texty a umělecké prvky, které spojují biblické motivy s výtvarným dílem 20. století. Vstupní vestibul byl při 70. výročí otevření kostela v roce 2007 přebudován na galerii, kde jsou vystavována místní i regionální výtvarná díla a pořádány koncerty.
Ekumena zde nemá podobu formálních prohlášení
V roce 2016 byl na zvonici konečně instalován první zvon, který dnes zve obyvatele města k účasti na programu sboru a bohoslužbách. A to se týká i naší Církve československé husitské, která uvítala pohostinnost a přátelské prostředí místních evangelíků a využila prostor k pravidelným bohoslužbám i dalším aktivitám.
Součástí života sboru jsou i biblické hodiny – a jak zmínil při novoroční ekumenické bohoslužbě náš farář bratr Zdeněk Kovalčík, který je v čele zlínské náboženské obce CČSH, bohaté jsou ve Zlíně i sociální aktivity osmi místních křesťanských církví, například působení nemocničního kaplana v krajské nemocnici, pobožnosti v domovech důchodců – jednou za měsíc s komponovaným pořadem Povídání se zpíváním, pomoc potřebným darem do potravinové sbírky, dary v rámci projektu Krabice od bot. V loňském roce se mnozí věřící podíleli v klášterní budově Regina na výuce češtiny pro Ukrajince. Tato setkání byla nazvána „Hezky česky“.
„Jsme tady, víme o sobě, jsme spolu jako přátelé, bratři. Sloužíme dle svěřených darů a vyjadřujeme vděčnost, že ač patříme k různým tradicím, utváříme jednotu skrze Krista...“ (Z. Kovalčík) Zkrátka ekumenická zkušenost zde není teoretická, ale konkrétní a viditelná.
Obraz horské túry a společné cesty rezonuje s každodenní praxí kostela
Jak právě zaznělo, zlínský kostel byl letos vybrán pro tradiční lednovou ekumenickou bohoslužbu vysílanou veřejnoprávní televizí a do tohoto kontextu dokonale zapadlo i před samotným přenosem odvysílané novoroční slovo Pavla Pokorného, předsedy Ekumenické rady církví v ČR. Bylo pozváním k zamyšlení nad tím, co přinese nový rok. Pavel Pokorný nadcházející čas mj. přirovnal k náročné horské túře: horští vůdci sice tvrdí, že se vítr utiší a slunce vysvitne, ale nikdo neví, kdy přesně. Je na ně spoleh?
Účastníci túry se v každém případě mohou podporovat a podpírat, hledat společně směr a sdílet zkušenosti – což rezonuje s praxí, kterou kostel denně nabízí: možnost zastavit se, načerpat sílu a podporu od komunity a pokračovat dál s vědomím, že nejste na své cestě sami.
Klára Matoušová
Ilustrace: Graficky upraveno dle fotografie Václava Kovalčíka
Český zápas z 25. 1. 2026
