(ČZ 4/26) Svobodná katolická církev vítá na svých bohoslužbách všechny. Nestaví kolem svých oltářů dělicí zdi.
Kdo cestuje a je věřící křesťan, rád zavítá do kostelů i chrámů jiných náboženství. V lepším případě je náboženský prostor otevřený pro věřící či veřejnost a v ještě lepším případě se můžeme účastnit i bohoslužby či jiného rituálu či aktivity.
Tak i já při svých cestách navštěvuji kostely církví, o kterých něco vím, ale mnohdy jsem i překvapen společenstvími, o kterých jsem nic netušil.
Před časem jsem takto v Amsterdamu zavítal na bohoslužby Svobodné katolické církve – známé též pod názvem Liberální katolická církev.
A říkám si, že je škoda, že o této církvi víme tak málo – tím spíše, že pochází zhruba ze stejné doby jako církev naše a dokonce má ve svém znaku kombinaci kříže a kalicha!
Vznikla v době první světové války roku 1916. Založili ji James Ingall Wedgwood (1883-1951) a Charles Webster Leadbeater (1847-1934), oba byli teosofové, v témže roce vysvěceni na biskupy prostřednictvím starokatolické linie nástupnictví. Církev kombinuje katolické svátostné praktiky se svobodou vyznání a s otevřeností vůči teosofickým myšlenkám. Má několik tisíc stoupenců, zejména v USA, Australasii, Británii a frankofonní Africe. Nizozemská odnož této církve má kostely či kaple v Amsterdamu, Arnhemu, Haarlemu, Naardenu, Haagu, Rotterdamu, Utrechtu a ve Zwolle.
Hlásá křesťanskou doktrínu a uděluje sedm svátostí. Důrazně proklamuje svobodu myšlení a přesvědčení. Používá liturgii v lidovém jazyce, která je navržena tak, aby „rezonovala s radostnou a inspirativní touhou“. Svobodná katolická církev vítá na svých bohoslužbách všechny. Nestaví kolem svých oltářů dělicí zdi. Neklade žádné požadavky na víru svých členů. Pokud se lidé s dobrým svědomím nemohou přihlásit k určitým vyznáním víry nebo doktrínám, nejsou povinni je přijmout. Ani nevyžaduje přijetí její doktríny jako podmínku pro přijetí svátostí. Liberální katolíci tak praktikují otevřené přijímání, kterého se může účastnit každý bez ohledu na denominaci nebo přesvědčení, pokud k oltáři přistupuje s úctou. Jakýkoli názor nebo přesvědčení je považováno za osobní věc. Duchovní růst posiluje vhled do pravdy, kterou si musí každý člověk objevit sám, vlastním způsobem. „Bez úplné svobody myšlení je duchovní pokrok zpomalen.“
Podle Svobodné katolické církve všechna hlavní náboženství včetně křesťanství vycházejí ze stejného mystického zdroje; žádné náboženství na to nemá monopol. Uznává Nejsvětější Trojici jako mocnou duchovní přítomnost ve světě. Lidstvo, stvořené k Božímu obrazu, v sobě nese jiskru božství a je předurčeno k rozvoji k dokonalosti skrze sérii inkarnací na zemi. Lidstvo je zodpovědné nejen za svůj vlastní život, ale i za životy druhých a za celé stvoření.
Pro nás je samozřejmě také zajímavé, že ve Svobodné katolické církvi je celibát dobrovolný. Kněží se mohou ženit: Duchovní (jáhni, kněží i biskupové) mají možnost uzavírat manželství před svěcením i po něm. V otázce na svěcení žen je tato církev rozdělena.
Pozoruhodné je také, že většina duchovních této církve není placena církví a vykonává běžné civilní povolání, čímž se liší od tradičního modelu materiálně zajištěného a celibátního kléru.
Závěrem přikládám překlad vyznání víry této církve a přeji všem obohacující zážitky na cestách v zahraničí i na spirituální cestě životem:
Věříme, že Bůh je Láska, Síla, Pravda a Světlo;
že světu vládne dokonalá spravedlnost;
že všichni Jeho synové jednoho dne dosáhnou Jeho nohou,
ať už se předtím odchýlili jakkoli daleko.
Věříme v Otcovství Boha, v Bratrstvo lidství;
víme, že Mu nejlépe sloužíme tím,
že sloužíme svým bližním, jak nejlépe umíme.
Tak na nás spočine Jeho požehnání a mír na věky věků.
Amen.
Tomáš Novák
Foto: Reedit/anglicanism
Český zápas z 25. 1. 2026
