Dne 31. srpna 1945 došlo v tehdejší Spolkové republice Německu ke spojení luteránské, reformované a sjednocené regionální církve pod názvem Evangelische Kirche in Deutschland (Evangelická církev v Německu, zkratkou EKD).
„Po 13 letech tyranie národního socialismu a šesti letech války se jednalo o důležitý krok nejen pro německý protestantismus, ale i pro Německo, Evropu a širší svět,“ hodnotí představitelé Světové rady církví ve svém prohlášení tento historický okamžik. V prohlášení se dále uvádí, že k spojení církví dalo popud setkání ve Stuttgartu v říjnu 1945 se zástupci Světové rady církví, a to ve fázi formování a církví ze zemí, které byly ve válce s Německem. Zároveň došlo k přiznání spoluúčasti protestantského křesťanství na zločinech národního socialismu. V Stuttgartském prohlášení viny církev prohlásila lítost za lhostejnost a nečinnost německých protestantů tváří v tvář spáchaným zvěrstvům.
EKD je dnes federací dvaceti luteránských, reformovaných a sjednocených protestantských regionálních církví v Německu, které dohromady zahrnují drtivou většinu protestantů v zemi. Mnoho jejích členů se považuje za luterány. V roce 2024 měla církev 17 979 849 členů, což představuje 21,5 % německé populace a je to jedna z největších protestantských organizací na světě.
Vzpomeňme historii církve, kdy byl německý protestantismus organizačně desetiletí rozdělen hranicí mezi Východem a Západem. V důsledku napětí mezi západním a východním Německem se regionální církve ve východním Německu v roce 1969 odtrhly od EKD a v NDR se formoval Svaz evangelických církví. V roce 1991, po znovusjednocení Německa, se východoněmecké církve znovu připojily k EKD.
Při vzpomínce na historii Světová rada církví vzpomíná na Dietricha Bonhoeffera, který se kvůli svému odporu k tyranii nedožil konce války. Svým teologickým myšlením a životním svědectvím inspiroval církev v Německu i na celém světě. Postavil se proti nacistickému pronásledování Židů a v rámci tzv. Kirchenkampfu (zápasu mezi německými evangelíky v období nacismu) vystupoval proti hnutí Německých křesťanů (Deutsche Christen) a rasovým zákonům. V dubnu 1943 byl zatčen, po roce a půl transportován do koncentračního tábora Flossenbürg a 9. dubna 1945 byl popraven.
Poznámka (zdroj Wikipedia): Členské církve (Gliedkirchen) jsou sice nezávislé a mají vlastní teologickou a formální organizaci, ale sdílejí plné společenství u oltáře a kazatelny a jsou sjednoceny v synodu EKD, ale jednají jako individuální členové Světové rady církví (WCC) a Společenství protestantských církví v Evropě (CPCE). Hranice církví EKD v Německu se částečně podobají hranicím států Svaté říše římské a nástupnických forem německé státnosti (z větší části hranice z roku 1815), a to kvůli historicky blízkému vztahu mezi jednotlivými německými státy a církvemi. Pokud jde o správu církví, luteránské církve obvykle praktikují episkopální zřízení, zatímco reformované a sjednocené církve směs presbyteriánského a kongregacionalistického zřízení. Většinu členských církví vede (státní) biskup. Pouze jedna členská církev, Evangelická reformovaná církev v Německu, není omezena na určité území. V některých ohledech se ostatní členské církve z organizačního hlediska podobají diecézím katolické, skandinávské luteránské a anglikánské církve.
Redakce
Foto: Berlínská katedrála - Albin Hillert/LWF/WCC
