Reportáž: Uctění památky 27 vůdců stavovského odboje

V neděli 21. června se v 15 hodin v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí uskutečnilo. pietní shromáždění k uctění památky 27 vůdců stavovského odboje. Od 16 hodin akce pokračovala na Staroměstském náměstí pietním aktem.

Vzpomínku na popravené vůdce stavovského odboje zahájila v chrámu sv. Mikuláše moderátorka obou částí shromáždění Hana Tonzarová (na snímku), a to se slovy o setmění nad českými zeměmi. Na mysli měla Staroměstskou exekuci, která se odehrála před 405 lety, kterou si každoročně s mnohými hosty a organizacemi připomínáme. Přivítala hosty a uvedla sled událostí od pražské defenestrace 1618 až po soud nad 61 odsouzenými v roce 1621, z nichž bylo k trestu smrti odsouzeno 27 vůdců českého stavovského povstání (3 páni, 7 rytířů, 17 měšťanů). Svůj proslov uzavřela slovy Matoušova evangelia 10 k. určená právě na tuto neděli: „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, kdo jej ztratí pro Krista, nalezne jej.“ V dalším vstupu přivítala všechny hosty. Na závěr zazpívala první sloku písně a prostorem chrámu zazněla působivá slova

„Soudce všeho světa, Bože,
před trůnem tvým nepomůže,
žádnému nádhernost jeho,
byť měl slávu světa…“

s tím že ti, na které vzpomínáme, před Bohem obstáli.

K proslovu byl jako první pozván bratr patriarcha Tomáš Butta. Připomněl, že každý z dvaceti sedmi představitelů měl vlastní a zcela osobitý příběh. Letos byl v řadě popravených významně připomínám Václav Budovec z Budova také zápůjčkou kopie jeho kalicha. Při pietním shromáždění v mikulášském chrámu stál tento kalich na stole Páně a bratr patriarcha zaměřil své pietní slovo k této významné postavě Jednoty bratrské. Zmínil jeho spis Antialkorán, poukázal na jeho vztah k Písmu, které referuje v Novém zákoně k boji duchovnímu. Budovec sám byl mužem boje duchovního ale i tělesného. Stejně tak v dějinách světa viděl komedie i tragédie. Světlem mu byl Kristus, v něhož doufal i na popravišti ve svých téměř sedmdesáti letech. Zápas o svobodu svědomí, pro kterou Budovec a další zemřeli, není dle bratra patriarchy nikdy ukončen. Bratr patriarcha vé slovo uzavřel prosbou, aby popravení odpočívali v Kristově světle a zakusili spravedlnost a milosrdenství, kterých se jim na světě nedostalo.

Dalším řečníkem byl Jan Kilian s přednáškou o Václavovi Budovcovi z Budova, kterou pronesl velmi autenticky, jakoby s tímto polyglotem a intelektuálnem osobně žil. Odkázal i na svou knihu „Povstalci a odsouzenci: Osudy 27 obětí staroměstské exekuce“, kde píše o všech na smrt odsouzených vůdcích českého stavovského povstání. Zmínil mnoho detailů z Budovcova života a nastínil celý jeho bohatý život až k jeho konci při exekuci na Staroměstském námětí.

Na historický obraz Václava Budovce z Budova vylíčený Janem Kiliánem navázala velice emotivním přednesem herečka, sestra v Kristu, Jarmila Kretschmerová. Nejprve četla ze zápisků kněze Rosacia Hořovského, který odsouzené podobojí přijímající před popravou navštívil a dosvědčil jejich zbožnost a to a právě i u Václava Budovce a pana Otty. Patřili k Jednotě bratské, přestože jim byla odepřena návštěva jejich správců, měli víru a žili „nebeským životem“. Rosacius píše, že zaznamenal vše pro budoucí potomky. Popravené označuje za „sloupy země České“, kteří „heroicky a zmužile zemřeli, ne pro nějaké zlosynovství, ale pro slávu Boží a zastávání pravdy zákona Božího“. Následně sestra Kretschmerová pokračovala líčením o posledních chvílích 86letého rytíře Kašpara Kaplíře ze Sulevic. Ten svou smrt na popravišti viděl jako byť před světem potupnou a ohavnou, před Bohem však slavnou. Proto si nechal dát košili z čistého kmentu – jako roucho svatební a vyslovil prosbu, aby byl ozdoben „i zevnitř“. Kat, když však schýleného starce uviděl, nechtěl tít. Tu však právě kněz Jan Rosacius ho vyzval, aby tomu, jenž svou duši poručil Pánu Bohu, jeho hlavu Bohu obětoval a k nebi pozdvihl. Posledními slovy rytíře byla parafrázovaná slova Kristova (z Lukášova evangelia- podle Žalmu 31): „Pane Ježíši, v ruce tvé poroučím ducha svého“.

Následoval pozdrav za potomky popravených od pravidelné účastnice paní Naděždy Dvořákové a také sestra Sokolka z Milwaukee u Winskonsinu Anna Cooková přečetla pozdrav svých příbuzných. Ti se stali objevem předsedkyně společenství Exulant Kateřiny Tominové, jde o potomky Václava Budovce z Budova, kteří žili a žijí v USA a nemohli se ale akce zúčastnit.
Za zvuků chorálu Ktož jsú Boží bojovníci v podání varhaníka Michala Hanzala, který provázel hudebně celé pietní shromáždění, se účastníci piety začali řadit do průvodu, který na Staroměstské náměstí přivedl pražský biskup David Tonzar.

Na staroměstském rynku zmizel kalich zlatý
Na Staroměstském náměstí, kde se zvedal vítr, potemněla obloha, jako by předjímala obsah pietního aktu, již čekala Ústřední hudba Armády České republiky, která smutečním pochodem zahájila pietní akt – kladení věnců a květin. Kolem se shromáždilo mnoho lidí z Čech i zahraničí, kterým sestra a bratr z naší obce Mikuláš rozdávali česko-anglický info-text o události, kterou zde každoročně připomínáme.
Moderátorka přivítala přítomné slovy o každoročním připomínání události jako jednoho z nejtemnějších okamžiků českých dějin. Poprava měla zastrašit a zlomit odpor českých stavů po porážce v bitvě na Bílé Hoře. Sestra Hana Tonzarová postupně přivítala hosty a na závěr i další kladeče věnců, kteří byli jmenováni v rámci pietního shromáždění v chrámu sv. Mikuláše.

Jako první vystoupila paní Lucie Kubesa, předsedkyně výboru pro životní prostředí, veřejný prostor a pohřebnictví zastupitelstva hlavního města Praha. Zastoupila primátora Prahy Bohuslava Svobodu, který byl vázán jinými povinnostmi.

Za společnost Veritas vystoupil moderátor Petr Melmuk a přečetl jména všech popravených včetně toho, jakým způsobem popraveni byli. Následně připomněl stručně historické milníky- stavovské povstání 1618, které vzniklo kvůli porušování Rudolfova majestátu; novou ústavu Českého státu - České konfederace z r. 1619, a bitvu na Bílé Hoře 8. 11. 1620, kdy po porážce českých stavů vedl další vývoj k vítězství jediné ideologie a potlačení svobody svědomí“. To doložil na sledu dokumentů, jako Rudolfův majestát (1609), který zaručoval život oběma stranám (podobojí i pod jednou), Stavovská konfederace (1619), která zaručovala svobodu svědomí. Naproti tomu stojí text protireformačního patentu Ferdinanda II. (1627), který po lhůtě šesti měsíců nedovoloval nikomu v Českém království, kdo se „s námi v naší svaté katolické víře nesrovnal“, v něm bydlet, či a vlastnit jakékoliv statky.

Za společenství Exulant vystoupila její nová předsedkyně Kateřina Tominová. Přečetla báseň Jana Rokyty s názvem „Na staroměstském rynku“, popisující popravu jako úmrtí české slávy a svobody. Báseň končí slovy: „Věky uplynuly, zmizel s Týna Jiří, zmizel kalich zlatý, krev, co tekla z žil dávno vyschla, jiná doba v dálku míří, ale smutek, jenž tu křídla rozšířil, ještě polétá zde, čas, jenž všechno smíří, krev, jež tu tekla, dosud nesmířil.“ Následně poukázala na odkaz poopravených nesených v exulantech, jejích víře, jazyce, vzpomínkách, díky nimž pokračujeme i my. „A na nás je uchovat jejich odkaz.“

Na závěr vystoupil pražský biskup David Tonzar a poukázal na potřebu spojení všech lidí. Zdůraznil potenciál českého lidu, který může do světa plného nepokojů vnést uzdravení.

Pietní akt uzavřela česká státní hymna v podání Ústřední hudby Armády ČR a k ní se svým zpěvem přidávali spontánně přítomní.

Kdo chtěl, mohl pokračovat s Miroslavem Houškou k domu Václava Budovce, když zde spisovatel - historik podal erudovaný výklad. Prohlídka interiéru pokračovala ještě i následující den. Kdo by chtěl vidět sochu Václava Budovce na fasádě, stačí projít uličkou kolem Týnského chrámu.

Akce za velké účasti významných osobností
Ve sv. Mikuláši se sešli vzácní hosté, mezi nimi byli bratr patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta, velitel sokolské stráže a náměstek vzdělavatele Sokola bratr Marek Manda, místopředseda Československé obce legionářské Tomáš Pilvousek. Za Mnichovo Hradiště se akce účastnil zástupce města Aleš Rychlý, za Národní památkový ústav a státní zámek Mnichovo Hradiště jeho kastelánka Šárka Kovaříková, organizační rychtářka V. župy Václava Budovce z Budova a se syndičkou Obce baráčníků Mnichovo Hradiště Martinou Bachovou přijelo i šest Baráčníků v kroji a s praporem Budovce. Mezi významnými osobnostmi byl dále Ivo Šrajbr, kazatel Jednoty bratrské z Mnichova Hradiště, který s sebou přivedl svou obec a za muzeum TGM v Rakovníku paní ředitelka Mgr. Magdalena Elznicová Mikesková.

Pořadateli celé akce v chrámu i na Staroměstském náměstí byli Pražská diecéze Církve československé husitské v čele s pražským biskupem Davidem Tonzarem, který převzal záštitu společně s primátorem Prahy Bohuslavem Svobodou. Dále ekumenické společenství Exulant zastoupené předsedkyní Kateřinou Tomínovou a historická společnost Veritas zastoupená předsedou Miroslavem Soukupem a jejím moderátorem Petrem Melmukem.

Pozvánka
Příští rok, dá-li Pán, se setkáme opět 21. 6., kdy více zaměříme na dalšího z popravených - Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.

Kéž památka 3 pánů, 7 rytířů a 17 měšťanů, kteří statečně šli na smrt, v nás zapustí kořen hluboké vzájemné tolerance a odvahy bránit svobodu svědomí též v našich časech s planoucí pochodní víry.

Hana Tonzarová

Foto: Pražská diecéze CČSH, Národní archiv (dobová grafika neznámého autora), baráčníci Mnichovo Hradiště