Je to již 70 od úmrtí prof. Aloise Spisara, zakladatele nové reformní teologie

Teolog, původně římskokatolický, který dal významný směr myšlenkové podobě tehdejší Církve československé (CČS).

Myšlenky formuloval především v proreformním katolickém Právu národa, který začal vydávat s M. Pavlíkem, a tento časopis po vzniku CČS byl přejmenován na Český zápas. Příležitostně, když listujeme v předválečných číslech periodika, narážíme velice často na jeho teoretické úvahy. Mimo psaní po vyhlášení CČS jako duchovní uváděl na Kroměřížsku do života první koncepty náboženské výuky nově vzniklé církve. Na zasedání I. řádného sněmu v roce 1924 představil koncepci nové reformní teologie ve svém příspěvku Věroučné základy CČS. Ty potom ve spolupráci s F. Kalousem a naukovým výborem byly předloženy a schváleny v roce 1931 jako nauková směrnice pod názvem „Učení náboženství křesťanského pro věřící CČS“. Tu později nahradily „Základy víry Církve československé husitské“, které jsou dodnes platné. Historikové Martin Jindra a Marcel Sladkowski to hodnotí slovy: „Díky své originální teologické koncepci, ve které dokázal integrovat radikální modernistické prvky, zejména reformismus K. Farského, racionální teismus T. G. Masaryka a kantovskou filosofii s novotomismem, a též díky svým pedagogickým schopnostem dokázal vtisknout srozumitelnou naukovou tvář CČSH.“ Vedle zmíněné publikační činnosti stal se prvním děkanem Vysoké školy bohovědné v roce 1932 a po spojení škol pak působil od roku 1935 na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké jako řádný profesor věrouky a etiky, s výjimkou válečných let, až do své odchodu do důchodu v roce 1948. Zemřel v Praze 4. září 1955.

Z myšlenek prof. Aloise Spisara

Věrouka v duchu církve českomoravské – 1941, věnování: „Církvi, v níž jsem nalezl opět Ježíše, cestu k Bohu.“
„Katolický teolog dokazuje správnost neomylných výroků církevních o věcech víry a mravů pouhými citáty z Písma… poukazuje nebo se snaží poukazovati na shodu církevního učení s rozumem. Nesmí však přitom dospěti k názorům odchylným od neomylného učení církevního… Naproti tomu teolog církve českomoravské, který nedostává od církve hotové formulace věroučných tezí, pomáhá církvi tvořit úsudky víry – úsudky nikoliv neomylné – v duchu Ježíše Krista a pro naši dobu, tedy způsobem myšlení a mluvy naší doby.“

Úvod do věrouky v duchu církve československé – 1939
„Bude záležet na příštích teologických pracovnících naší církve, aby dílo dobudovali a prohloubili, pokud vůbec je a bude možno mluvit – při stanovisku církve československé k formulaci nauky – o definitivním vybudování nauky.“

Výbor z Nového zákona – 1951
„Ježto ani tato tři evangelia (podle Matouše, Marka a Lukáše) nejsou spisy čistě dějepisné, nýbrž nábožensky vzdělávací a poučné a jelikož podávají již výklad Ježíšova díla z doby prvních křesťanských pokolení po Kristu a obsahují mnohé legendy, vykládá je československá církev kriticky, tj. podle vědeckého bádání naší doby. Kritickým výkladem nepozbývají však tato evangelia pro nás náboženské ceny, nýbrž naopak ji získávají, protože nám podávají ducha Kristova, totiž to podstatné a trvalé z Ježíšova díla.“

Věrouka v duchu církve československé II – 1945
„Církev československá uznává potřebu svátostí, ale jen, jak bylo již řečeno, potřebu relativní, tj. jednak se zřetelem na povahu lidskou, jednak na historický vývoj církve křesťanské. Možno dokonce říci, že svátosti jako zevní obřady nejsou podstatnou složkou křesťanství, že je možná křesťanská církev i bez svátostí jako zevních obřadů, nebo že může míti jiné obřady, než jsou dosud zavedené církevní svátosti.“

Úvod do věrouky v duchu církve československé – 1939
„Omezí-li se mravní řád jen na blaho pozemské, pak je nepochopitelné, jak může cit povinnosti a mravní soud mít ráz něčeho nepodmíněného, vnitřně buď dobrého nebo zlého. Odtud vyplývá nutnost spojení mravního řádu se světovým názorem.“

Redakce

Foto: Wikipedia