Život přináší s sebou nejednu zajímavou příhodu, nejedno zajímavé setkání, jako se to právě stalo naší sestře Amaye Sardá.
Jela jsem si na faru vyzvednout talár. Při příchodu jsem si všimla, že ve sboru stojí dvojice lidí. Pozdravila jsem a odemykám faru. Dvojice přichází ke mně, pán se omlouvá, že zdržuje (ve skutečnosti nezdržuje, ale v průběhu konverzace se ujistí ještě několikrát). Ukazuje mi mapu se seznamem děl Františka Bílka, která máme ve sboru. Čtyř se prý nemůže dopátrat.
„Máte štěstí, že jdu kolem,“ cituji klasika a odvádím dvojici na faru, kde se nadšeně kochají zbytkem děl - vyřezávaným svícnem a trojicí plaket.
Dáváme se do řeči. Pán a paní jsou sourozenci, Budějovičáci, původem z Kaplice, velcí obdivovatelé Bílkova díla. Přijde řeč i na hudbu a operu. Jakmile se začneme bavit o liturgii, pán se mi omlouvá, že jsou bezvěrci. A jestli i jako bezvěrci můžou přijít na bohoslužbu, když mi slíbí, že budou vstávat a sedat si, jak se patří. Řekla jsem jim, že na bohoslužby je samozřejmě zván každý bez ohledu na vyznání – fakt se úplně v klidu můžete přijít jen tak podívat.
Nemám ve zvyku hledat za náhodami cokoliv víc. Ale přijde mi fajn, že zrovna tihle dva byli na odchodu ve chvíli, kdy jsem přicházela na faru, takže jsme se neminuli a oni neodcházeli s pocitem, že byli ochuzeni o část Bílkových děl.
Amaya Sardá
Fotografie (autorka): Dílo Františka Bílka v Husově sboru v Českých Budějovicích
