(ČZ 18/2025) Základem Vejmelkova úspěchu v Pražském povstání bylo, že rychle zareagoval.
Ve Vysočanech 7. května 1945 padl Jan Lettl, bývalý tajemník rady starších a sociální referent vysočanské náboženské obce. Jako poddůstojník armády pomáhal s organizováním ozbrojeného odporu. Zasažen byl z německého tanku.
Druhým padlým vysočanské obce byl teprve osmnáctiletý Oldřich Lehečka. Z žižkovské obce padlo v květnu 1945 22 členů církve. Z obce Prahy XIII padlo v povstání 18 členů náboženské obce. V pražské čtvrti Záběhlice přišlo mezi 4. a 9. květnem o život 8 členů náboženské obce. V Nuslích, kde byly těžké boje, padlo 80 lidí, z nichž 62 bylo členů CČSH a z nich bylo 5 členů Jednoty mládeže. Ze smíchovské náboženské obce padlo 10 členů. V dejvické obci si květnové povstání vyžádalo 23 životů věřících. Podle údajů z Ústředí mládeže CČS se Květnového povstání zúčastnilo z mladých lidí 486 chlapců a 71 děvčat, z nichž 36 padlo a 7 bylo těžce zraněno.
Počet věřících naší církve, kteří obětovali své životy v Pražském povstání roku 1945, uvádíme z knihy Martina Jindry „Sáhnout si do ran tohoto světa“. Nemusí jít o všechny oběti CČSH, které se podařilo dohledat, a navíc neuvádíme oběti Květnového povstání mimo Prahu. Svědectví, kterého se historikové dopátrali, svědčí o tom, že snad největší aktivita našich věřících během povstání v Praze se odehrála v oblasti Nuslí, Michle, Pankráce. V této oblasti Prahy, která byla klíčovou pro postup německých posil, vedl boje člen naší církve František Vejmelka, který tehdy bydlel na Pankráci.
Nechtěný hrdina
František Vejmelka, bývalý francouzský legionář, za 1. republiky profesor vojenské akademie v Praze, byl v roce 1947 za své válečné zásluhy povýšen do funkce brigádního generála. Hodnost mu dlouho nevydržela, hned v únoru 1948 byl udán, že se nedostatečně radoval z vítězství pracujícího lidu, a strávil několik týdnů ve vyšetřovací cele. Mohl už jen vzpomínat na své vojenské úspěchy. Největšího dosáhl za Pražského povstání v roce 1945.
Za okupace se účastnil odboje a spolupracoval se skupinou „Bartoš“ kolem pplk. Bürgera, která připravovala povstání již několik měsíců. Šlo o jednotku čítající kolem deseti tisíc mužů. 5. května 1945, když dvaatřicetiletý hlasatel „Rundfunk Böhmen und Mähren“ Zdeněk Mančal do éteru vtipně protiněmecky zahlásil: „Je sechs hodin!“ dostal František Vejmelka, jako znalec místních poměrů, od velitele povstání pplk. Bürgera úkol koordinovat a vést povstalce v oblasti Praha-východ, to je od Žižkova až po Braník. Cílem bylo zastavit jednotky SS na Pankráci, aby se nedostaly do středu Prahy, což by mělo nedozírné následky v masakru civilního obyvatelstva. Hned zpočátku byl Vejmelka svědkem prvních akcí povstalců u Nuselské sokolovny a spontánně začal z Karlova, z tehdejšího policejního okrsku (dnes Muzeum policie), povstalcům velet. Odchytával jednotlivé bojové skupiny, které organizoval. To byl také základ jeho úspěchu v Pražském povstání, že rychle zareagoval. Povstání bylo nejprve spontánní, ale díky také Františku Vejmelkovi se stalo vojensky řízeným odporem. Zpočátku měl František Vejmelka k dispozici asi tři tisíce bojovníků, k nim se přidávali další dobrovolníci a navíc jim pomáhali Vlasovci s tanky a dělostřelectvem. Postavili se proti frontou zkušeným německým vojákům a podařilo se jim zdržet postup pancéřových jednotek nacistů na Prahu, které přijížděly od Benešovska, z benešovského výcvikového prostoru. V tom spočívala největší zásluha velitele Vejmelky. Také sháněl posily a urgoval zásobu pancéřových pěstí, které sám z Bartolomějské ulice na Pankrác dovezl. Německé jednotky se mu podařilo zastavit až v Táborské ulici u poslední barikády, kde je dnes restaurace Na Paloučku. Ostatně byla to podle dochovaných fotografií jedna z nejhutnějších barikád v povstalecké Praze.
Za to vše byl po válce veleben, a jak jsme uvedli, nikoli dlouho. Nakonec byl rád, že ještě nedošlo ke známým „monstr procesům“, kdy jiní velitelé Pražského povstání skončili v komunistickém žaláři. Byl „pouze“ vyhozen z armády, degradován a vystěhován z Prahy.
Neúspěšně hledal zaměstnání a nakonec v Ondřejově působil jako obecní kronikář. Ze slávy mu zbylo jen chodit do škol na výročí povstání a dětem o něm vyprávět.
Generál František Vejmelka zemřel 1. března 1968. Za svého života se rehabilitace nedočkal, byl rehabilitován až po roce 1989. Byla mu vrácena hodnost a 28. října 2012 byl in memoriam vyznamenán Křížem obrany státu. Byla tak oceněna jeho zásluha, že zabránil plánům nacistů nechat starobylou Prahu srovnat se zemí nebo ji utopit v krvi.
- - -
V Českém zápase jsme mnohokrát zmínili, že zásadní zásluhu na úspěchu Pražského povstání má naše církev v tom, že v kritickou chvíli 6. května v noci se Československý rozhlas uchýlil se svým vysílacím studiem do podzemí Husova sboru na Vinohradech. I na to letos vzpomeňme a patří dík bratru faráři Arnoštu Šimšíkovi, že se podařilo ve dnech od 6. do 9. května 1945 vysílat zprávy a volání Prahy o pomoc...
Mirko Radušević
Foto: Archiv
Český zápas č. 18/2025 z 4.5. 2025
Související: „Přemalba“ Husova odkazu a husitského hnutí
