Setkání husitské mládeže (Královéhradecká diecéze), Divadlo Ducha v Dobrušce 17. - 19. 4.
Roku 1806, dne 9. máje v desáté hodině před polednem vyšel oheň za Solnickou bránou od Jana Brože. Škvařili máslo a ono vyletělo ven, píše se v Dobrušské knihovně. Požár zachvátil celé město včetně slavné vlastenecké knihovny Františka Vladislava Heka, která čítala přes 3000 česky psaných knih. Tak popisuje události místní kronika.
Na to, co se v květnu před 220 lety v Dobrušce, si vzpomněli mladí lidé z královohradecké diecéze a uspořádali zde své víkendové setkání.
Nedlouho po příjezdu do města se ponořili do křesťanské meditace pod vedením Pavla Pechance, pak už se pustili do rekonstrukce celé události. Mnoho vzácných knih se tehdy podařilo z hořící knihovny vynosit. Pak ale bylo nutné sehrát ochotnické divadlo s dobročinnou sbírkou určenou na obnovu knihovny. „Naštěstí se nás sešlo více než dvacet a ani naši mecenáši nešetřili penězi. Sbírka se tedy vydařila, stejně jako z nás v průběhu vznikla báječná skupina přátel. Není pochyb, že nás sjednotil vznešený cíl a naplnil Duch svatý,“ popisuje průběh setkání mladých Pepi Kinclová, která je koordinátorkou setkání mladých.
Závěrečná bohoslužba pod vedením farářky Eriky Oubrechtové a za doprovodu akordeonu v podání Daniela Maťátka se nesla v radostném duchu a téma obnovy, znovuzrození, které potkalo knihovnu a potkává každého z nás v našich životech, posloužilo i jako téma kázání, které společně přednesli Pepi Kinclová a Matěj Břeň.
Jan 3, 8 Duch vane, kam chce, jeho hlas slyšíš, ale nevíš odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.
Matěj (M), Pepi (P)
P: Matěji, slyšel jsi to?
M: A co jako? No samozřejmě, že jsem to slyšel.
P: Víš, odkud se to ozvalo?
M: Nemám tušení.
P: Nebyl to duch?
M: No to by bylo jako v tom evangeliu.
P: A jak to tam bylo? Počkej, já to najdu. Jan 3, 6 Co se narodilo z těla, je tělo. Co se narodilo z Ducha, je duch. Rozumíš tomu?
M: Mně to připomíná ten příběh, kdy se Ježíše ptají, jestli mají platit daně císaři, a on jim odpovídá: „Co je císařovo, dejte císaři, co je Boží, Bohu.“
P: A ještě se tam píše: Jan 3, 5 Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
M: A co to s tím má společného?
P: Vždyť to tam slyšíš: peníze, voda a tělo jsou hmotné věci.
M: A nad nimi má zvítězit ten duch!
P: Ale takhle to tam Pán Ježíš neříká!
M: Takže chceš tvrdit, že podstatou všeho je hmota?
P: Ne. To jsem netvrdila. Přestaň mě chytat za slovo. Potřebuješ obojí, hmotu i ducha.
M: Ahá, už tomu rozumím – v království Božím je všechno v harmonii, tak i my musíme mít ve svém životě hmotu i ducha v harmonii, chceme-li tam přijít.
P: Já jsem slyšela, že v království Božím to funguje jako v Bradavicích z Harryho Pottera. Musí ti přiletět něco jako pozvání, aby ses tam vůbec dostal.
M: Ale ne, tak to podle mě není. Nepotřebuješ žádné pozvání nebo třeba doporučení od biskupa. Potřebuješ Ducha svatého.
P: A ten je k dostání kde? Tady v kostele, nebo ho má Erika schovaného v šuplíku?
M: Nic takového. Máš to v Bibli, tys ji nečetla?
P: Četla, ale ne celou, vždyť je strašně dlouhá. Když seš tak chytrej, tak mi to řekni z hlavy.
M: Doslovně si to nepamutuju, ale na Ducha si nemůžeš sáhnout ani ho nikam schovat. Duch vstupuje do našich srdcí a je to dar od Boha. A díky vodě a Duchu se můžeme znovu narodit.
P: Znovu narodit, tím myslíš křest?
M: Ano.
P: A ty si pamatuješ, jak do tebe ten Duch vstoupil, když jsi měl křest?
K: Kdepak, byl jsem ještě malý mimčo, tak to znám jen z vyprávění. Ty jsi na svůj křest pamatuješ?
P: Ó, ano. Bylo to deset let zpátky. Bylo to v neděli, překrásný den. Probudila jsem se za zpěvu ptáků…
M: Trochu to zkrať, taky ještě dneska potřebujem dorazit domů, víš?
P: Dobře, tak ve zkratce. Připravovala a křtila mě Františka a ta příprava mě moc bavila. A vybavuju si jeden moment po křtu, kdy za mnou přišla jedna sestra ze sboru, podala mi ruku a řekla mi: ,,Vítej, sestro, mezi námi.“ To bylo moc milé a vřelé gesto.
M: No, a to si ještě představ, že by tě Františka křtila v řece, jako to dělával Jan Křtitel. On také říkával, že on křtí vodou, ale Kristus bude křtít duchem svatým. A tak to funguje dodnes. Farář křtí vodou a Kristus Duchem svatým.
P: Křest je začátek celé naší cesty. Na startu nejsme vždy zcela připraveni, ale to vůbec nevadí, protože Kristus je s námi na každém kroku. Amen.
Děkujeme moc všem, kteří se zúčastnili nebo pomáhali s přípravami. Moc děkujeme biskupu Pavlu Pechancovi a celé Královehradecké diecézi za podporu mládežnických akcí, jako byla ta naše. Budeme se na Vás těšit zase příště.
Pepi, Matěj a Emilka
Foto: Autoři
