(ČZ 13/26) Nad evangeliem k obřadu kladení ratolestí Květné neděle.
Před námi jsou velikonoční svátky – drama, které zasáhne lidské dějiny. Drama, které skončí dobře. Začíná to slávou viditelnou, společenskou, veřejnou, končí to zázrakem, tak nenápadným, komorním, soukromým, kdy vzkříšený Ježíš potkává ženy, které jej nejprve nepoznají, posléze poznají, potkává učedníky, kterým srdce hoří, když je doprovází do Emauz, ale setkávání po zázraku vzkříšení se děje komorně, privátně, tiše, protože to má ve svých rukou Bůh, zatímco vjezd do Jeruzaléma má ve svých rukou lid. Vraťme se k počátku dramatu s dobrým koncem.
Ježíš přijíždí na oslátku a my se dozvídáme proč. Nejen z verše pátého – Matouš 21,5 – ale i ze Zachariáše 9,9, kde čteme: „Rozjásej se, dcero sionská, propukni v hlahol. Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“
Co to symbolizuje? Vykladači nás informují, že Mesiáš pojede na zvířeti čerstvém, novém, žádnou službou ještě nepokořeném; to přinese knížete pokoje do středu dění. Oslík, nejoblíbenější pracovní zvíře v Palestině. Kůň byl moc drahý, oslík unesl břemeno i člověka. Byl univerzálním domácím pomocníkem.
Když Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, nastane ve městě rozruch. Bylo to hlavní město, největší město, když byl na nohou Jeruzalém, byl na nohou celý židovský svět. Vnímáme, že ne všichni, kteří jsou z toho u vytržení, Ježíše znají. Ale všichni o něm slyšeli. Je to ten, který zachraňuje, uzdravuje. Je oslavován. „Lidé volají hosana: řecký přepis hebrejského hóšía-ná znamená doslova „prosím zachraň“. Zde má ale spíše funkci vzdávání pocty než volání o pomoc.“ (Evangelium podle Matouše – Daniel J. Harrington)
Ježíš je oslavován. Nedlouhá chvíle slávy. Davy jásají, Ježíš ví. Je v obraze v tom, co se bude dít. Ví, jak hořkou příchuť má tato sláva.
Připomíná to příběh české herečky, Anny Letenské, která natočila s Otakarem Vávrou veselohru, v níž ztvárnila domovnici Koubkovou. Ta veselohra se povedla, měla obrovský úspěch o Vánocích roku 1942. Herečka ukrývala se svým mužem v bytě manželku doktora Lyčky, který ošetřoval jednoho z parašutistů z případu Anthropoid. Gestapo si pro jejího muže přišlo. Ji nechali být, dokud nebude film dokončen. Režisér Vávra vzpomínal, že mezi humornými scénami natáčení o přestávce sedávala schoulená v koutě v děsu nad tím, zda její muž ještě žije či nikoli. Přišli si pro ni hned ráno druhý den po skončení natáčení 2. září. Putovala do Petschkova paláce, z něj do Terezína a posléze do Mauthausenu, kde byla 24. 10. zastřelena. Šest týdnů děsu od konce natáčení k smrti. Její muž byl zlikvidován o dva měsíce později. Ten film se jmenoval Přijdu hned…
Tu roli zvládla excelentně. Všichni se v kině smáli. Ale to ona už dva měsíce nebyla mezi živými.
To se mi vybavilo, když Ježíš vjíždí do Jeruzaléma a davy jásají. Jak je to tak patetické, heroické a slavnostní, jako ta vánoční premiéra. A je to tak absurdní, jako ta Anna schoulená o přestávce mezi natáčením v koutě.
Každý příběh má předehru a konečnou linku. Ježíšův příběh je v tuto chvíli s fanfárou a tušem. Jen Ježíš je nohama na zemi. Neopájí se slastí slávy. Ne, hned za chvíli začne řešit situaci v chrámu a nebude to žádná selanka. Protože takový je Pán. Jeho mysl je napojena na Otce, ne na slávu davu. Proto má sílu to před Jeruzalémem neotočit na jinou stezku, proto má sílu vstoupit do chrámu a říct si k dění svoje: amen.
Marta Silná
Ilustrace: Giotto di Bondone r.1305/ Freska kaple Scrovegni v Padově
Český zápas č. 13 z 29. 3. 2026
