Český zápas č. 28/2023 z 9. 7. 2023 - Žijeme v éře programů. Počítačových i politických. Prosazují se i nejrůznější programy osobního rozvoje. Kdo neplánuje a nemyslí dopředu, jako by ani nebyl.
A přitom nedávná pandemie covidu, na kterou jsme už zapomněli a její dopady na společnost nezhodnotili, nám ukázala, jak snadno a rychle se hroutí i ty nejdokonalejší plány. Spásu nelze naprogramovat. Nedojdeme osvícení v posloupnosti předem naplánovaných kroků. Bible není návod k použití. Je pozváním na cestu. Pokud se i v církvi dá mluvit o nějakém programu, pak jedině takto: naším programem je živá cesta zosobněná v Ježíši Kristu.
Přesto i v církvi se vždycky dařilo tvorbě nejrůznějších programů, jimž se přisuzovala snad i větší autorita než samotnému Pánu, jemuž církev patří, jenž si ji svolal a učinil si z ní společenství svých učedníků a přátel. V dobré víře se vymýšlely programy a strategie. Kdo nesouhlasil a nešel s hlavním proudem, dostal nálepku kacíře a programátoři společenského pořádku se ho snažili smazat, zrušit, odinstalovat ze systému. Děje se to pořád, v nových kulisách, v nových souvislostech. Taková už je povaha stáda. Ale křesťanství není stádní náboženství! Být křesťanem znamená podílet se na životě Ježíše Krista, žít v Kristově těle jako součást organismu, který přesahuje čas a prostor. Uvnitř těla má každý svůj úkol a poslání, nikdo není nahraditelný, nikdo se nedá vyhodit jako vadné ozubené kolečko. Jsme živoucí mozaika, z níž se skládá svatý chrám Kristova těla, chrám kosmických rozměrů!
Při jednáních v církvi se řeší programy a strategie pro budoucnost, jak naložit s farami a kostely, kam investovat, kde na to vzít peníze, jestli to ekonomicky zvládneme, jestli budeme existenčně zajištění. Samozřejmě i tyto starosti patří k životu. Nejsme ptactvo nebeské, které skáče z větve na větev. Bylo by nezodpovědné vznášet se v oblacích a pozemské starosti přenechat ostatním. Přesto Ježíš říká: „Nedělejte si starost o zítřek. Zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení“ (Matouš 6,34). Zvláštní je, že v církvi – nebo mi to aspoň tak připadá – nás příliš netrápí, že spíše usilujeme zrealizovat naše programy, než abychom uváděli v život Ježíšův program a vydali se jeho cestou: „Jděte a hlásejte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte, zadarmo jste dostali, zadarmo dejte“ (Matouš 10,6-8).
Modlíme se v Otčenáši: „Přijď království tvé!“ Tato modlitba je pokaždé vyslyšena. Království přichází. Je nablízku. Podobá se hořčičnému semínku, nejmenšímu ze všech. Blízkost království Božího snad i proto nejlépe vnímají chudí duchem, blahoslavení maličcí, kteří se nepovažují za moudré a rozumné a na strategické plánování si netroufají. Prostě jen doufají a důvěřují. A hlavně milují! A protože milují, zjevují se jim tajemství. Otevírají se jim brány Království. Překračují práh, vstupují do prostoru, kde vládne léčivá a tvořivá láska Boží - láska v akci, schopná soucítit a sklánět se k trpícím, kteří potřebují uzdravit, očistit, zachránit. Ale copak my dokážeme uzdravovat a křísit? Hledat ztracené, oživovat, co zahynulo? Raději si sedneme a vymyslíme jiný program...
Jenže to nejde! Posláním církve je nést do světa evangelium. Radostnou a dobrou zprávu. Evangelium není žádná abstrakce, ale zcela konkrétní cesta následování Krista, jenž není daleko ani vysoko. Je v nás a mezi námi! Je naším Středem. Je to On, kdo skrze nás může konat stejné zázraky, jaké činili apoštolové a první křesťané, jestliže uvěříme, že právě my jsme ten jediný materiál, který má Bůh nyní k dispozici! Nepůjde o mechanické opakování zázraků minulosti, nýbrž o pokračování, o kontinuitu. Ježíšova cesta pokračuje a trvá. Vždyť v každém z nás zeje otevřená rána, která volá po objetí a vykoupení! I v našich srdcích se ukrývá místo smrti, o něž jsme nepečovali, zavrhli je, a které touží po vzkříšení a obnově! I s námi lomcují vnitřní démoni, jimž se bojíme pohlédnout do tváře! Avšak nic z toho není bezvýchodné ani beznadějné. Protože do našich programů se už dnes prolamuje blízkost Království nového věku. Slunovrat naděje, začátek milostivého léta!
Přeji vám „léto Hospodinovy přízně“ (Izajáš 61,2) a vyprošuji vám Boží požehnání pro naše společné putování na Ježíšově cestě.
Lukáš Bujna
Český zápas č. 28/2023 z 9. 7. 2023
Foto: Pixabay
