(ČZ 14/2025) Když jsem přišel ke sboru ve Vodňanech proti vlakovému nádraží, stáli na schodech sboru dvě sestry a bratr farář Vojtech Pekárik. Měli právě „rauchpause“.
Když jsme u němčiny, dostalo se mi vysvětlení, že na jihu Čech se po zabrání Sudet Němci zvýšil počet věřících Církve československé, neboť se sem nastěhovali Češi z pohraničních oblastí jako například z města Prachatice. Sestra Běla Čejková vytahuje knihu o dějinách královského města Vodňany a předčítá pasáž o převaze Římskokatolické církve ve Vodňanech. Dodává: „Tady to měli všechno pod palcem katolíci. Katolizace se ujal místodržící Madarsz a Schwarzenbergové. Ti dávali lidem práci, a tak není divu, že místní byli samí katolíci.“
Pro změnu předčítám jim z Českého zápasu z roku 1925, kde se popisuje, jak slovenský učitel navštívil od Vodňan dvacet kilometrů vzdálený Husinec: „Putoval jsem do Husince, se srdcem vděčnosti a planoucím po návštěvě Husova domku. Navštívil jsem také školu. A tam ve čtvrté třídě obecné školy ptal jsem se dětí, co vědí o tom, kdo žil v tom domku, v té světničce, do které putují lidé z celého světa. Pan učitel, po užití všech možných metod, dostal jedinou odpověď: Tam žil Jan Hus, který byl v té světničce zavřen a tam si vařil.“ Popis v Českém zápase byl popisem převažující katolizace jižních Čech.
Pijeme kávu, čaj a sestry, nejstarší z místního sboru ve Vodňanech, vypráví, co pamatují. Sice pochopitelně nejsou přímými pamětnicemi dvacátých let, ale znají zakládání Československé církve ve Vodňanech z vyprávění a z četby.
„Přívrženci nové církve byli ve Vodňanech sice v menšině, ale založení své církve si prosadili. Úplně málo jich nebylo a také natolik se cítili i finančně schopní, že si postavili sbor,“ pokračuje Běla Čejková.
„Tak úplně bohatí nebyli,“ rozporuje Lidie Gregoriová s farářem Vojtechem Pekárikem. „Museli to splácet ještě v padesátých letech.“ Sestra Liduška dodává, že se husitská církev pak ve Vodňanech stala natolik populární, že do ní začali vstupovat katolíci.
Vzpomínky obou sester na dobu socialismu jsou rozporuplné. Zatímco sestra Liduška měla v šedesátých letech svatbu ve sboru a neměla s tím žádné potíže, tak sestra Běla u tehdejších stranických funkcionářů narazila: „Stalo se začátkem osmdesátých let, že si mě předvolal školní inspektor před školní radu za to, že jsem vodila děti po kostelech. Vymluvila jsem se, že jsem to dělala proto, aby děti poznávaly historii.“
Sestra Liduška si ještě vzpomněla na příběh prachatického varhaníka, který byl předvolán k tehdejším úřadům. Vzal si však s sebou do kapsy tehdejší Ústavu republiky a přečetl funkcionářům z Ústavy paragraf o svobodě vyznání. Sestra Liduška k tomuto období navíc říká: „Zajímavé je, že k poklesu členů naší církve nedošlo, ale do kostela nechodili – báli se. A přestože se lidé báli, tak za komunistů na liturgii byla návštěva více než čtyřicet lidí.“ Sestra Běla trumfuje: „O svátcích tu bylo zcela plno – narváno. Byly obsazené všechny sedačky a lidé ještě i stáli. Navíc se konaly svatby, a to za velké účasti lidí.“ Farář Pekárik poznamenal, že do kostela se vejde kolem dvou set lidí. Byl to důkaz, že za minulého režimu lidé víru nevzdali, spíše a z trucu naopak.
Ve vyprávění při kávě a čaji jsme dospěli do současnosti. Ptám se, kdy v novodobé historii došlo k poklesu věřících?
„Došlo k tomu postupně, jak staří lidé vymírají,“ říká skepticky sestra Liduška. „Vymíráme,“ přitakává sestra Běla.
„Je to smutné, že se dá říci, že ve Vodňanech církev za komunistů v uvozovkách vzkvétala,“ uvažuji nahlas.
„Podle mě tehdejšímu režimu vadili katolíci a naší církev považovali za okrajovou,“ myslí si sestra Liduška.
„Jak nyní oslavíte století sboru,“ ptám se bratra faráře Vojtecha Pekárika. Rozbaluje plakáty, které přivezl na ukázku: „Máme tu již delší dobu výstavu o historii místní církve, kterou ještě aktualizujeme. Oslavy ale budou až v září, abychom mohli pro část programu využít i farní zahradu. Nyní po zimě je zahrada nehezká. Oslavu budeme pořádat ve spolupráci s městem a čekáme, že zde bude hodně lidí. Navíc ve spolupráci s městskou knihovnou…
Ve spolupráci s muzeem vytvoříme pro děti zde v městském parku historickou soutěžní stezku husitstvím. Na našem sboru zpřístupníme věžičku, kde vystavíme některé historické reálie. Opravujeme varhany a těšíme se na návštěvu našeho bratra biskupa a patriarchy.“
Taková je naše pozvánka na září do Vodňan k oslavě stoletého výročí založení zdejšího sboru. Nyní to oslavme aspoň těmito řádky a fotkou…
Mirko Radušević
Foto autor článku
Český zápas č. 14/2025 z 6.4. 2025
Související: Vodňanští jako jedni z prvních měli sbor. Nakonec o něj bojovali dalších 27 let
