(ČZ 14/2025) V Českém zápase z 16. dubna roku 1925 prošla zpráva o otevření Husova sboru ve Vodňanech až nenápadně v rubrice Naše hnutí. V té době se neustále děly události velkého významu.
Náš týdeník tehdy děkovně za Vodňanské píše: „U příležitosti otevření Husova sboru dne 5. dubna t. r. sjelo se k nám do Vodňan tolik vzácných hostů a delegátů, že spěcháme, abychom všem ze srdce poděkovali za jejich milou laskavost… Sjelo se dle mírného odhadu 6.000 nadšených Čechoslováků z blízka i z dálky.“
Ti, kdo zažehli jako první ve Vodňanech oheň pro novou husitskou církev, byli ještě před rokem 1918 katecheta Florian Fencl a varhaník Josef František Pícha. Dotáhli to až k „rebelii“ 7. července 1918 v místním děkanském kostele, kde byla mše sloužena v češtině. Samozřejmě následovaly tresty, jak pro katechetu, tak varhaníka, který přišel o místo ředitele kůru. Náboženská obec se ve Vodňanech zformovala v červnu 1920 a místní příznivci nové církve uspořádali 25. července téhož roku na náměstí první veřejnou českou bohoslužbu. Husitští věřící se pak scházeli v místní sokolovně, která jim byla za krátkou dobu malá, a rozhodli se katolíkům zabrat hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele. Pochopitelně následoval konflikt, ale zajímavé je, že obecní zastupitelstvo města se postavilo na stranu CČS(H). Z Písku však přišlo zamítavé rozhodnutí, a tak se o kostel sv. Jana Křtitele bojovalo dále. V roce 1922 vyšlo vstříc obecní zastupitelstvo sousedních Číčenic, kde se mohla bohoslužba konat v obecní kapli. Zde se scházeli věřící až do roku 1925. Prvním stálým duchovním se stal v roce 1921 Rudolf Juřina, který byl ve funkci do roku 1923. Nová církevní obec byla po podání žádosti uznána Ministerstvem školství a národní osvěty 13. srpna 1922. Peníze na stavbu nového sboru obec vydělávala organizováním divadelních představení a sportovními akcemi. Když byl 5. dubna 1925 kostel za velké slávy otevřen, místní náboženská obec se ale ocitla ve velkém dluhu u Občanské záložny. Pro představu náklady na výstavbu sboru se vyšplhaly skoro k jednomu milionu. V třicátých letech to došlo tak daleko, že Občanská záložna hrozila zánikem náboženské obce. Členové obce ale bojovali o splacení dluhu jak se dalo a za doby hospodářské krize byla obec nucena budovu sboru propůjčovat k různým účelům, což věřící těžce nesli. Místní náboženská obec, aby nezanikla, apelovala prostřednictvím víry na všechny možné strany. Situaci se podařilo vyřešit teprve po válce v roce 1952.
Mirko Radušević
Foto: CČSH Vodňany
Český zápas č. 14/2025 z 6.4. 2025
Související: Reportáž z Vodňan. Dvěstěmístný sbor praskal ve švech. A to za komunistů...
