Dne 10. července 2024 si připomínáme 95. výročí od narození Josefa Špaka a s tím i jeho služebný život a dílo.
Byl v životě mnohým, dokonce i patriarchou, ale já si jej budu vždy pamatovat zejména jako faráře, který měl blízko k lidem a dovedl se spolehnout na Boží vedení.
Poprvé jsme se potkali na církevních táborech v Železné Rudě. Na první pohled nenápadný chlapík starající se o zahradu kolem Husity mi připadal spíše jako zahradník nežli kněz. Ale to bylo právě ono. Jeho v uvozovkách obyčejnost, či možná lépe řečeno přirozenost prostá přetvářky, pro mě brzy začala být ukazatelem jeho vztahu k Boží autoritě. Neohromoval, nevedl teologicky učené proslovy, nemluvil o svých zásluhách, nedychtil po pozemských titulech, ale „nenápadně sloužil“.
Když jsem v létě 2009 zpracovával jeho životní příběh pro portál Paměti národa a v průběhu dalších let jsme se setkávali při přípravách knihy o bratru faráři Václavu Mikuleckém, stále více jsem si uvědomoval, jak cenná je ona nenápadná služba, která se děje a je tak přítomna mezi lidmi. To je živé lidské jádro církve! A stejný je i sborník „Poutník Božím humorem“, který se narodil k 90. výročí příchodu emeritního patriarchy na tento svět. Nemá tisíc stran. Ale přesto je, troufám si říct, poctivý, radost přinášející a svědecky silný. A tak bych si přál, aby taková byla i naše církev a my v ní. Jak napsal bratr Špak v jednom svém kázání v roce 1962: „V díle církve jde o Boha a jeho vůli. Žijme z Božího slova a činu, přijímejme svůj život z Boží ruky. Tak nejlépe vydáme svědectví o záchranné moci Páně, která zahrnuje všechny lidi bez rozdílu.“
Martin Jindra
Foto: Brigáda ve sboru v Prachaticích, Z. Kučera, J. Pospíšil, P. Rutrle, J. Bauer a vepředu J. Špak
Zdroj: Ústřední archiv a muzeum CČSH
