K Čapkovu silvestrovskému textu „Od Silvestra do Tří králů“ poznamenejme, že těžko říct, zda jej Čapek psal před 31. prosincem 1926 nebo až po Silvestru. Rozhodně Silvestr u Čapků v roce 1926 vešel do dějin a psát o Silvestru měl Karel Čapek důvodů více po 1. lednu 1927.
Silvestr 1926 by historicky vešel do dějin již tím, že se jej účastnil prezident T. G. Masaryk. Jeho přítomnost a okolnosti, které se na této „party“ odehrály, se staly syžetem tehdejšího tisku. Zvláště proto, že se blížily květnové prezidentské volby, ve kterých Masaryk opět kandidoval. Kdosi spočítal, že se silvestrovské aféře tehdy věnovalo kolem 150 článků tehdejšího tisku.
V roce 1926 vyšel Silvestr na pátek, takže se celá oslava konce roku zapletla do pravidelných pátků ve vinohradské vile Karla Čapka. Proto se zde nacházeli také většinou levicově ladění intelektuálové a spisovatelé, mezi nimi komunista Vladislav Vančura, a to bylo tučné sousto pro tisk. Na druhé straně byl oslavám konce roku přítomen monsignore Šrámek, předseda lidovců, což vzhledem k události, která nastala, bylo nazváno hanobením křesťanství. Přítomno bylo několik herců - František Smolík, Václav Vydra a Vojta Novák. Karel Čapek měl k divadlu blízko, když působil ve Vinohradském divadle. A k humoru neměl také daleko, známá je jeho věta: „Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.“ Herci měli připravenou secvičenou tříkrálovou scénku, kde uvedení tři herci coby tři králové znázorňovali tři politiky – Karla Kramáře, Bohumíra Šmerala a monsignora Šrámka. Například postava Kramáře, který měl na hlavě papírovou korunu, měl vyslovovat omšelé a smích vzbuzující fráze o nacionalismu, což mělo zesměšňovat národní myšlenku a slovanský idealismus. Postava Šmerala měla znázorňovat krále, který chce osvobodit prostý lid z pout kapitalismu a klerikalismu. Postava monsignora Šrámka měla představovat, jak píše večerník Národních listů, „černého vzadu“ předříkávající církevní klišé o náboženství, nebi, o hrůzách pekelných…
Reakce v tisku byla okamžitá a velmi kritická. Například Národní listy ve svém Večerníku píší pod titulkem Silvestrovská zábava v Hulvátově: „Nechutné a hrubé bylo zesměšňování monsignora Šrámka, jemuž jistě nelze upřít zásluhy o stát. On to byl, který svou stranu, sympatizující za války s ústředními mocnostmi a oddanou dynastií, převedl do tábora státoprávního.“
Katolický časopis Čech psal: „V Hulvátově u Čapků slavil se Silvestr opilou orgií.“
Z nastalé situace měl T. G. Masaryk nepříjemné pocity a těžko se s tím vyrovnával. Vlastně jeho spojenci v prezidentské kampani mu připravili přesně opačnou předvolební propagaci, než jakou jistě očekával. Klerikální a národně demokratická média využila herecké scénky, aby dštila hněv vůči Masarykovi, ale hlavně vůči pořadateli akce Karlovi Čapkovi.
Situace nenechala klidným ani satirika Karla Hašlera, ten napsal: „Satira jest jakousi formou kritiky, které každý veřejně působící občan jest vystaven.“ Svůj názor na silvestrovskou oslavu pak shrnul: „Zažil jsem již mnoho nepříjemností pro své satirické hry a vtipy, znám nedůtklivost našich lidí lépe, než kdo jiný a vím také zdroj naší nedůtklivosti. Náš národ je ve své povaze příliš ideální, hledí nesmírně vážně na své poslání ve světě, tvoří si nedotknutelná dogmata, staví modly, každá naše politická strana jest přesvědčena, že jedině její vůdcové jsou spásou národa a její příslušníci jeho výkvětem.“
Celá situace nakonec skončila u soudu, kdy proběhlo několik soudních procesů za účasti obou bratrů Čapků. Soudní spor skončil smírem obou stran až v roce 1929.
Uveďme nakonec začátek básně připisované Eduardu Bassovi, která vyšla koncem ledna 1927 v Lidových novinách:
„Pomalu už mine semestr,
v Národě však straší Silvestr.
Co se tehdy sběhlo při víně,
Parlament vyšetří jedině.
Kde jste, kluby? Dosti ohledů!
Interpelujte tu koledu!
Co v ní bylo? Nevím. Nevíme.
Ale pro nás je vždy resumé:
Nechceš-li být kacíř prašivej,
na Kramáře nikdá nešahej –
buď si třeba jeho odpůrcem,
pomni, že ho máme pod šturcem!
Dobrá věc je arci satira, ale jen když na Hrad dotírá.
Z historických pramenů připravil Mirko Radušević
Foto: MLADÝ ZLÍN – 8.ročník – 1938-39
