(ČZ 21/2024) Víte, jak se dá představit město Hradec Králové? Zajímavostí krajského města jsou mosty. Vzhledem k tomu, že město leží na soutoku řek Labe a Orlice, nachází se na jeho území relativně velké množství mostů.
Přes tyto dvě řeky vede celkem 14 mostů, z toho je 9 mostů silničních, jeden most železniční a čtyři lávky pro pěší a cyklisty. Nezapomeňme ale na jeden další „Most“, je to ten s velkým „M“, který spojuje lidi.
Je to také odpověď od šéfredaktorky stejně pojmenovaného časopisu královohradecké diecéze Jany Pechancové, když jsem se ptal, proč se jejich časopis takto jmenuje.
„Časopis je pastorizační záležitostí, má vzájemně propojovat náboženské obce v rámci diecéze. Jde o mosty, které spojují a vytváří spojnici pro obce, kde nebývá tolik lidí. Jde o to, aby lidé cítili, že jich není málo, ale že všichni dohromady jsou velké společenství a mohou se vzájemně inspirovat.“
Problém ale může být distribuce, namítám, a to vzhledem k tomu, že časopisy jsou k dispozici až v kostelech…
„Určitou výhodou je, že jsme čtvrtletník a časopis se tak vždy může dostat ke čtenáři během i třeba jen příležitostného setkávání,“ odpovídá Jana Pechancová. Doplňuje: „Každá obec dostává určitý počet výtisků a dochází rovněž k tomu, že si lidé mezi sebou výtisky půjčují.“
A náklad?
„Není velký a pohybuje se od 350 do 500 výtisků. Předplatné nemáme a jde o pastorační materiál.“
Nepopsal jsem to základní, že časopis vznikl kolem roku 2015, a to na internetu. Šéfredaktorka k tomu humorně říká:
„Byl to obšťasník. Vycházel v těch počátečních letech pouze několikrát do roka. Od roku 2017 začal časopis vycházet pravidelně čtvrtletně v tištěné podobě.“
Ptám se, zda v dnešní době se redakce nevrátí k internetové podobě. Odpověď je rezolutní:
„Určitě ještě takto chceme vycházet pět až sedm let. Sama mám ráda, když časopis držím v ruce.“
Co redakce, jak je velká?
„Redakcí jsem já! Mimo to působí redakční rada.“
A jak vzniká jednotlivé číslo?
„Mám videokonferenci s redakční radou, kde řešíme, jaké bude téma. Přitom padají návrhy, koho určitým tématem oslovíme, kdo ho osloví a udělá rozhovor. Redakční radu tvoří dohromady poradní tým lidí kolem biskupa a další přizvaní lidé. Například naším novým tématem je matka, otec a zobrazení Boha otce a mateřské náruče. Předchozí téma byla spiritualita mladých a zakládáme si na publikování anket k danému tématu.“
Jak řešíte situaci, kdy se materiály nedostávají?
„To už je na mně, abych si poradila. Obvykle se stává, že pozvánky na akce přichází k publikování opožděně a nemá je pak smysl publikovat. Pozvánky spíše ale netiskneme, vzhledem k tomu, že jsme čtvrtletník.“
Není tlak diecéze zveřejňovat především jejich materiály?
„Manžel je naším biskupem, ale i on má názor, že časopis má být dobře stravitelný, čitelný. Od toho máme webovské stránky, kde za diecézi zveřejňujeme, co je potřeba.“
Rozhovor skončil mým dlouhým ohledem do zeleně za oknem redakce, což vyvolalo dotaz paní šéfredaktorky:
„Byl jste u soutoku Labe a Orlice?“
Přiznal jsem, že nikoli. Okna z redakce mířila tím směrem. Zbýval čas a tak jsem se vydal k Orlici a dál. Přešel jsem tři hradecké mosty, než jsem z toho krásného města odjel.
Jen škoda, že na tomto prostoru není čas napsat o jedinečné hradecké zvonkohře s koncertními parametry, která vzniká ve sboru kněze Ambrože v Hradci Králové patřící Církvi československé husitské. Má být umístěna ve věži kostela, s padesáti zvony bude největší u nás. Až bude v roce 2025 dokončena, bude se rovnat těm nejlepším ve světě. Slíbil jsem paní šéfredaktorce Janě Pechancové, že o tomto významném projektu napíšeme zvlášť v jednom čísle Českého zápasu.
Mirko Radušević
Český zápas 21/2024 z 26. 5. 2024
Distributoři slunce, aneb pohled do diecézních časopisů CČSH
