(ČZ 11/2025) Pokání náleží ke stálé obnově života křesťana a celého církevního společenství a souvisí se samotným jádrem Ježíšova poselství: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Mk 1,15).
● Svátost pokání v pohledu teologů a učitelů CČSH
Karel Farský o svátosti pokání hovořil tak, že se v Církvi československé koná pravidelně společně a veřejně v církevním shromáždění. Je tím míněna praxe zpovědi věřících před přijímáním svátosti večeře Páně. Ta je již doložena ve starokřesťanské praxi (srov. Didaché 4,14; 14,1) a byla praktikována v husitské reformaci. V pohledu Farského je však užitečné, aby člověk uskutečnil pokání také sám. O soukromou radu a vyslechnutí zpovědi v soukromí je možné požádat duchovního. Podle Farského se v CČS soukromá zpověď ani nepřikazuje, ale ani nezakazuje. V případě duchovního, když ho o to někdo požádá, je jeho povinností tuto individuální zpověď vykonat. Farský se tématem pokání zabýval v kázáních v roce 1925, kdy na pokračování vykládal podobenství o marnotratném synu (L 15,11-32). Ke svátosti pokání ze strany zpovídajícího se náleží sebepoznání, přiznání se ke svým chybám, lítost, předsevzetí a zadostiučinění, kterým člověk napravuje křivdy a spáchané škody. Alois Spisar ve svém spise Věrouka II. v pojednání o této svátosti uvádí, že CČS nevylučuje soukromou zpověď a chápe ji jako vhodnou v případě nemocných a umírajících. Stejný názor vyjadřuje i věroučný dokument Učení náboženství křesťanského z roku 1931. Svátost pokání promýšlel Zdeněk Trtík, včetně závazku duchovních udržet v tajnosti zpovědní tajemství. Říká, že tam, kde je soukromá zpověď skutečností, je to svědectvím o důvěře věřících k církvi a jejímu duchovenstvu. Tato důvěra může být jen tam, kde se zachovává zpovědní tajemství. Příkaz zachovávat zpovědní tajemství je jedním z pilířů církevního společenství. V Základech víry CČSH je pak přímo řečeno, že duchovní je vázán zpovědním tajemstvím (ot. 336).
● Zpověď v obřadních příručkách a pravidlech naší církve
Podíváme-li se do obřadních příruček naší církve, pak v návrhu dr. Karla Farského z roku 1920 je soukromá zpověď spojena s podáváním svátosti večeře Páně mimo liturgii i s útěchou nemocných. Agenda podle Vlastimila Drtiny z roku 1951 obsahuje také soukromou zpověď. V současné Agendě jsou formuláře pro společnou veřejnou zpověď v různých variantách, ale i pro osobní pokání svátostného charakteru. Tato svátost má oproti pastoračnímu rozhovoru rituální prvky, jako je čtení z Písma a modlitba, ale i rozhřešení. Zdrojem odpuštění je Bůh v Kristu (Ef 4,32; Ko 2,13) a duchovní toto odpuštění a rozhřešení vyhlašuje a zvěstuje (Sk 13,38). V Církvi československé husitské podle současných řádů a pravidel může svátost pokání se zpovědí vykonávat pouze kněz. Jak v Agendě, tak v Řádu duchovenské služby i Pastorálních pravidlech ke svátostem je uveden závazek zachovávání zpovědního tajemství. Jáhen, kazatel, pastorační asistent nemohou sice v úplnosti vysluhovat svátost pokání, ovšem mohou činit kající úkony, modlitby a pastorační rozhovory. V osobních pastoračních rozhovorech i oni přicházejí, stejně tak jako duchovní s kněžským svěcením, do kontaktu s důvěrnými informacemi obdobnými zpovědnímu tajemství a jsou i oni vázáni zachovávat mlčenlivost.
Jestliže svátostná zpověď konaná duchovními má své biblické a teologické zdůvodnění v pověření apoštolů Ježíšem podle Janova evangelia (J 20,23, srov. Mt 18,18), tak zpovědní rozhovor konaný laiky vychází z listu Jakubova „Vyznávejte hříchy jeden druhému“ (Jk 5,16) ve smyslu vzájemné bratrské pastorační péče, jak tomu bylo v prvokřesťanských obcích.
● K aktuální diskusi o zpovědním tajemství a mlčenlivosti
V souvislosti s novou smlouvou České republiky s Vatikánem a zejména s postupně odkrývanou bolestnou problematikou sexuálního zneužívání v Církvi římskokatolické i dalších církvích znovu téma zpovědního tajemství nabylo zvláštní aktuálnosti a přitahuje zájem medií. Je opakovaně vyslovována obava, že zneužití zpovědního tajemství může zakrývat trestné činy a závažná provinění a bránit jejich vyšetření. Zpovědní tajemství je výslovně uvedeno v Zákoně o církvích jako jedno ze zvláštních práv: „zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství, je-li tato povinnost tradiční součástí učení církve a náboženské společnosti nejméně 50 let; tím není dotčena povinnost překazit trestný čin uložená zvláštním zákonem.“ Na naši Církev československou husitskou se toto zvláštní právo vztahuje, neboť má přes 50 let povinnost zpovědního tajemství jako součást své nauky, řádů a pastorační praxe. Konkrétně je to obsaženo v dokumentu Základy víry přijatém na VI. sněmu v roce 1971. O zpovědním tajemství se mluví též v Trestním zákoně: „Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství.“ Uznání zpovědního tajemství je dáno zákonem. Každá z církví si duchovenskou službu určuje a spravuje podle svých vnitřních pravidel. Na duchovní správě a duchovní péči se podílejí nejen duchovní ale i kvalifikovaní laici. Zpovědní nezbavuje v plném rozsahu povinnosti překazit trestný čin, když se o něm kdokoli doví, třeba i ze zpovědi nebo z pastoračního rozhovoru, na které se jinak váže závazek mlčenlivosti.
Jednou stránkou je dnes diskutovaná právní problematika, kdy je nadřazen veřejný zájem nad církevním ustanovením, které patří k její autonomii – svobodné samostatnosti. Druhá stránka pokání je ta, která se týká duchovního života církve, kdy pokání náleží ke stálé obnově života křesťana a celého církevního společenství a souvisí se samotným jádrem Ježíšova poselství: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). K této výzvě se vztahuje svátost pokání jako mimořádný dar vnitřní proměny, otevírající věřícím cestu k Božímu království. Vedle našeho společného veřejného doznání vin při bohoslužbě a zvláštního k tomu zaměřeného setkání ve společenství, zvláště v postním čase, je i možnost osobní zpovědi před milostiplnou Boží tváří.
Tomáš Butta
Český zápas 11/2025 z 16. 3. 2025
Ilustrace: Král David a jeho kajícný žalm, Julius Schnorr von Karolsfeld,1860
