Vedle Etiky v duchu církve československé od prof. Aloise Spisara, vydané v roce 1948, jsou druhým nejpropracovanějším a celistvým dokumentem, který na toto téma v naší církvi vznikl, Základy sociálně-etické orientace Církve československé husitské.
Byl schválen VI. sněmem v roce 1981, tedy necelých deset let před „pádem železné opony“ a novou situací, která se před námi otevřela rokem 1989. A tím vyvstaly i zcela nové otázky a problémy, s nimiž se lidstvo a církev musí vyrovnávat.
Ve společenské a politické situaci 80. let 20. století vzniká v Církvi československé husitské významný sněmovní dokument s názvem Základy sociálně etické orientace CČSH. Hlavní autorkou byla prof. Anežka Ebertová (srov. A. Ebertová, Motivace přístupu CČSH ke společenské problematice. ThR 1980, 133-139.161-166), teoložka s širokým vzděláním a vhledem do sociálně-etické problematiky tzv. východní, ale i západní společnosti. V důvodové zprávě se uvádí, že tento dokument navazuje na Základy víry a že z jejich věroučných a teologických principů vychází. Snaží se pomoci v orientaci v osobních etických otázkách a problémech a církvi v orientaci v dějinné situaci, kdy se rozhoduje o budoucí podobě světa (In: Usnesení VI. řádného sněmu CČSH, 1983, s. 132-133). Na jedné straně je dokument důkladně propracován zejména z hlediska biblické antropologie. V návaznosti na předcházející dokumenty a stanoviska církve od jejího počátku, jak je tato kontinuita zdůrazněna také v úvodu (s. 99), je kladen důraz na „důstojnost a hodnotu člověka“ (s. 128), „pravé lidství v Ježíši Kristu“ (s. 109) a na „humanizaci společnosti“ a angažovanost církve pro „lidštější společnost“ (s. 110, s. 119); Ježíš Kristus „vyzývá křesťany k věrné službě novému lidství“ (s. 129). Tento dokument vznikal a byl schvalován v čase stále ještě probíhající studené války a politicky rozděleného světa. O to cennější je, že je zde v závěru zřetelné biblické eschatologické východisko „budování jednoty světa a lidstva“ (s. 130).
Častý výraz, který se v dokumentu v různých souvislostech vyskytuje, je „odpovědnost“ – odpovědnost jednotlivce i odpovědnost církve. Je to opak bezohlednosti nebo lhostejnosti; do obzoru křesťanské odpovědnosti se dostává vše, čím člověk a společnost žije, včetně životního prostředí a manipulace s přírodou a s životem (s. 127).
Dokument, jakkoli postihuje i určité dlouhodobější trendy a změny ve společnosti a ve světě, přesto vznikal ve zcela konkrétní době. Nese stopy své doby v názoru na „oblast socialistického světa“, který proklamuje hodnotu člověka a rozvoj lidskosti za cíl svého snažení (s. 128), a možnost spolupráce křesťanství se socialistickou společností založenou na ateistickém světovém názoru (s. 108) a také „překonání instituce soukromého majetku“ (s. 121).
Sporné a dobově poplatné názory jsou zřejmé v tomto odmítání soukromého majetku a v kladném ocenění ateismu. Na druhou stranu se i v současnosti můžeme setkávat například s názory papeže Františka proti absolutizaci soukromého vlastnictví (Encyklika o bratrství a sociálním přátelství, s. 70-71; Laudato si´. Buď pochválen. Encyklika o péči o společný domov, s. 62-63). A také se snahou pochopit pozitivněji ateismus, například u Tomáše Halíka a Anselma Grüna (Halík T; Grün A., Svět bez Boha. Ateismus jako svět náboženské zkušenosti, s. 30-34).
Dokumentem Základy sociálně-etické orientace CČSH, kterému vtiskla svojí vírou a odborností zřetelný otisk prof. Anežka Ebertová, je užitečné se zabývat, i když se situace, v níž se snažíme jako křesťané podle Božího slova a svého svědomí orientovat, v mnohém proměňuje.
Tomáš Butta
Foto: prof. Anežka Ebertová, zdroj: Ústřední archiv a muzeum CČSH
