Ke Dni Země se již tradičně setkáváme také v jarním období u lesní kaple ve Škodějově v Podkrkonoší. Obklopují nás nejen rostliny a květiny, vyrůstající po zimě ze země, stromy mohutné i malé, které musejí čelit silným větrům z hor a které jsou zavlažovány jarním deštěm. Obklopují nás také zvířata – žijící volně v lesích a na loukách v této malebné, ale drsné krajině Podkrkonoší.
Žijí zde mravenci, včely, ptáci, lišky, divočáci a srnky. Tato zvířata sem patří a mají zde svůj domov, jako mnohá další.
Bohatost živočichů a zvířat na Zemi je v českém ekumenickém překladu Bible vyjádřena slovem „hemžení“. A to jak na počátku Bible ve zprávě o stvoření (Gn 1,21), tak v žalmech s přírodními motivy, jako je Žalm 104. Zde slyšíme o tom, že „celý les se hemží zvěří“ (Ž 104,20; srov. Ž 104,25). Výrazem „hemžení“ je v případě zvířat vyjádřen jejich neustálý pohyb i množství. I když my máme pocit, že je v lese klid, tak přesto je tam velmi rušno.
Na otázku, který tvor je v lese nejužitečnější, je více odpovědí. Můžeme však odpovědět i tak, že je to mravenec. Mravenci zabraňují rozmnožení škůdců a kypří půdu. U starověkých Řeků a Římanů byl mravenec symbolem píle, moudrosti a pracovitosti. Ve Starém zákoně v knize Přísloví je dáván maličký mravenec za příklad i člověku: „Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu“ (Př 6,6-8).
Podobně i včela je dávána nám lidem před oči jako příklad píle. Med, který produkuje, byl potravinou už ve starověku. O Janu Křtiteli – předchůdci Ježíše Krista – je dosvědčeno, že jedl med divokých včel (Mt 3,4), neboť je to velmi výživná a blahodárná potravina. Člověk má také užitek ze včelího vosku, ze kterého se zhotovují svíčky. Ve velikonočním obřadu má zvláštní význam svíce ze včelího vosku. V chvalozpěvu zpívaném při vigilii na Bílou sobotu zvaném Exsultet se včela dostala do jeho textu. Na včelách se obdivuje jejich píle. Proto se říká „pilná včelička“ o někom, kdo je aktivní. Včely totiž mávají křídly více než 11 000 krát za minutu. Včela může létat rychlostí i vyšší, než je 60 kilometrů za hodinu. Jak je vzácný med – včelí produkt je patrné, když si uvědomíme, jaké úsilí to včely stojí! K získání jednoho kilogramu medu je potřeba nektar z více než jednoho milionu květů. Včela však žije asi jen 40 dnů. Za tu dobu vyprodukuje méně než lžičku medu. Pro nás je to necelá lžička, ale pro včelu je to celý její život.
Od mravenců a včel se můžeme dostat k o něco větším tvorům, a to jsou ptáci. Těch v Podkrkonoší žije a hnízdí řada druhů. Připomeňme si, jak Ježíš učil své učedníky dívat se do knihy přírody a číst v ní, když jim řekl: „Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí“ (Mt 6,26). Podle Jana Amose Komenského je tento výrok povzbuzením k důvěře v Boha, ale nikoli výzvou k lenosti. Vždyť podle Komenského jsou i ptáci pilní. Stavějí si hnízda a hledají potravu.
Podívejme se nyní na zvířata, která jsou v Bibli spatřována jako nebezpeční škůdci. Je to jednak liška. O ní je řeč v Písni písní: „Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou“ (Pís 2,15). Výklad v rovině milostné poezie říká, že se jedná o mladíky, kteří lákají mladé dívky. Podle církevního výkladu v alegorickém smyslu to znamená nebezpečí falešných učitelů, kteří svádějí od pravého učení. V Bibli jsou lišky spojovány většinou s něčím záporným. Podle Mistra Jana Husa je liška zvíře chytré, ale lstivé, přebývá v jeskyních a doupatech a „nepřímou cestou chodí“. Výstižné přísloví zní: „Liška mění kožich, ne však způsoby.“
Podobně záporným zvířetem v Bibli je divočák. V Žalmu 80. slyšíme, že vinici „rozrývá kanec z lesa“ (Ž 80,14). V přeneseném významu je tento vstup divokého prasete do vinic vnikáním pohanských prvků do Izraele, jehož obrazem je vinice.
Přejděme však od těchto záporných zvířat k ladnému, krásnému a plachému zvířeti, kterým je laň. Vyznačuje se plachostí (Iz 13,14), ale současně hbitostí (Abk 3,19). V Žalmu 42. čteme: „Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože“ (Ž 42,2). V některých překladech Bible je „jelen“. Tento žalm v rané církvi zpívali katechumeni, kteří se připravovali na křest. Tím pramenem, o kterém se v žalmu zpívá, je křestní pramen. Proto nacházíme v křesťanském umění na obrazech v baptisteriích zobrazené jeleny, jak pijí z rajského pramene. Laň v Žalmu 42. je obrazem lidské duše, která touží po zdroji a prameni života, kterým je Bůh (Ž 36,10; Iz 12,3).
V Bibli najdeme řadu motivů, příběhů a obrazů týkajících se zvířat. Zvířata provázejí člověka od počátku a sdílejí s námi tuto Zemi a život na ní. Nesou na sobě úděl porušenosti stvoření, ale i naději obnovy, ochrany, vzájemnosti, důstojnosti a plnosti života (Ř 8,19-21). Vždyť Bůh myslí od začátku také na zvířata, jak dokládá příběh záchrany a nového počátku o Noemově arše (Gn 8,17-19).
Tomáš Butta
Český zápas č. 21/2023 z 21. 5. 2023
