V prosinci roku 2011 – před deseti lety – se rychle šířila a dotkla se nás zpráva, že zemřel prezident Václav Havel. Účastnil jsem se tehdy pohřebního rozloučení v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Mši vedl kardinál Dominik Duka a obřad s modlitbami vykonal biskup Václav Malý. Biblický text četl herec Josef Abraham, který ztvárnil roli Václava Havla ve filmu „Odcházení“ podle jeho hry. Řeč s kladným oceněním Havlovy osobnosti pronesl tehdejší prezident Václav Klaus. Smrtí Václava Havla se uzavřela určitá etapa našich dějin.

Václav Havel je spjat s našimi novodobými dějinami a zcela mimořádnou dobou roku 1989 a pádem komunistické totality. Představoval osobnost aktivně jednající a vystupující proti totalitnímu režimu v časech, kdy se zdálo, že tento systém bude mít moc ještě hodně dlouho. V pojednání s názvem „Moc bezmocných“ z roku 1978 napsal: „V epoše krize metafyzických a existenciálních jistot, v epoše lidského vykořenění, odcizení a ztráty smyslu světa, musí mít nutně tato ideologie zvláštní hypnotickou přitažlivost: stačí ji přijmout a rázem je vše opět jasné, život dává smysl a z jeho horizontu mizí tajemství, otázky, neklid a osamělost. Za tento levný „domov“ platí ovšem člověk draho: abdikací na vlastní rozum, svědomí a odpovědnost“ (O lidskou identitu, s. 57-58).

V Havlových projevech a esejích se místy vyskytují úvahy o transcendenci, o víře, o Bohu, o hloubce a smyslu lidského života ve světě. Vycházel z děl filozofů, například Jana Patočky. Václav Havel hovořil o „hlubší odpovědnosti za svět – což znamená odpovědnost k něčemu vyššímu, než je on sám.“  „Možná to působí paradoxně, ale ukazuje se, že jedině mravní a duchovní orientace, založená na respektu k nějaké „mimosvětské“ autoritě – k řádu přírody či vesmíru, k mravnímu řádu a jeho nadosobnímu původu, absolutnu – může vést k tomu, aby život nezanikl jakousi „mega-sebevraždou“ a aby byl snesitelný, totiž měl vskutku lidské dimenze“ (Dálkový výslech, s. 14-15).

K pochopení a přiblížení Havlovy víry přispěl Milan Balabán (Víra /u/ Václava Havla, 2009) a také Martin C. Putna (Spiritualita Václava Havla 2009).

O Havlově myšlení a politické filozofii pojednává Daniel Kroupa v publikaci, která vyšla u příležitosti 100. výročí našeho státu v roce 2018. Kroupa vidí linii „Masaryk – Patočka – Havel“, charakteristickou svým humanitním důrazem jako „filozofii nakloněnou k činu“. Masarykovo, Patočkovo a Havlovo myšlení není součástí již uzavřené minulosti, ale náleží k rozměru naší přítomnosti.

Václav Havel jako prezident navštěvoval také různá místa naší země. Vybavuji si jeho návštěvu Turnova, města, kde se narodil filozof Jan Patočka. Vedení města se na návštěvu důkladně připravovalo. Na rozlehlém prostranství, kde bylo připraveno podium, se sešlo velké množství lidí, kteří Václava Havla s vřelým nadšením vítali. Pozdravil shromážděné a pak řekl zcela krátce v tomto smyslu: „Jsem rád, že si budete moci koupit spisy prof. Jana Patočky v knihkupectví.“ Tím jeho vystoupení skončilo. Při návštěvě Turnova se ještě jel podívat do objektu bývalých sovětských kasáren, zda jsou již budovy a prostory prázdné…

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše