„Svěř Hospodinu svoje počínání, tvé plány budou zajištěny.“ Kniha Přísloví 16,3
Biblická kniha Přísloví vyzdvihuje a oceňuje píli člověka – jeho aktivitu, vlastní přičinění, vytrvalé jednání, které vede k bohatosti života po stránce hmotné i duševní (Př 13,4).
Ale toto jednání musí být od samého počátku správně motivováno a zacíleno. Má být v souladu s Boží vůlí, s Božími záměry. Jinými slovy: člověk, aby mohl něco dobrého a užitečného uskutečnit, potřebuje k tomu Boží požehnání. Lidské plány, i kdyby byly jakkoli důkladně promyšlené a připravené, nemusejí samy o sobě obstát a být naplněny. Plány člověka i plánování společnosti mohou být velmi přeceňovány, když je člověk zaujat jen svým vlastním výkonem a plnění plánů slouží k sebe ocenění a k vyzdvihování vlastních zásluh. Plnění plánů může být zformalizováno. Víme také, že my lidé můžeme mít různé plány pro budoucnost, ale do reality vstoupí náhle nečekané události a nahodilé okolnosti. V knize Přísloví také slyšíme: „Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův (Boží rada či rozhodnutí) obstojí“ (Př 19,21). I přes toto vše je plán užitečný, potřebný i nutný. Dům se bez plánů nepostaví, v neznámém prostoru se bez plánků a map neorientujeme a nevíme, kam jdeme. Nelze jednat jen nahodile, neplánovitě, žít jen ze dne na den, a to ani v církvi. Některé zahraniční církve jsou známy tím, s jakou důkladností plánují a s jakým velkým časovým předstihem připravují své akce. A církve také, aby se vyrovnávaly s novou situací, zpracovávají svoje strategické plány. I když naším časovým rytmem je liturgický rok, přesto plánovací kalendáře patří k činnosti duchovních a k životu a působení náboženských obcí. Když si nyní zavádíme nový plánovací pracovní kalendář nastávajícího roku a ten z loňského roku již odkládáme, tak si uvědomujeme, jak to vše je v rukou někoho jiného než v rukou našich. Vše záleží na Božích záměrech a v Hospodinových rukou je a na něm je, co se nám z našich plánů podaří a co ne. Když hledíme do neznámého času se svými různými záměry, snahami a přáními, ale i s mnohými obavami, tak k nám zaznívá slovo: „Svěř Hospodinu svoje počínání…“ V Bibli kralické tento verš zní: „Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.“ Můžeme to slyšet jako velice osvobozující a povzbuzující slovo. Právě na začátku nového roku, když před Boha předstupujeme s osobní i společnou modlitbou, když si uvědomujeme, že naše budoucnost je v rukou ne našich, ale jeho (Ž 31,16). V modlitbě mu můžeme svěřit své záležitosti, přenechat to na něm, a především mu důvěřovat, jak jsme k tomu vybízeni: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej“ (Př 3,5). „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat“ (Ž 37,5).
Co si v církvi přát na počátku nového roku? Co přát druhým lidem žijícím v naší zemi i kdekoli jinde ve světě? Dobro, pokoj a naději. Ať nás milostivý Bůh podpoří v dobrých úmyslech i jednání. Ať posílí v lidských srdcích naději. Ať nás Kristus v každé době neklidu a nejistoty uchovává ve svém pokoji a ochraňuje ve své stálé a nepomíjející lásce.
