V Metropolitní katedrále v Mexico City, největší barokní katedrále na americkém kontinentu je uvnitř vystavena tradiční soška „Niño Dios“ (Ježíšek) oblečená v dresu mexické fotbalové reprezentace a je nazvaná „Niño Futbolista.“
Její vystavování navázalo na tradici během probíhajícího fotbalového mistrovství světa, která má v Mexiku dlouhou historii. Věřící a fotbaloví fanoušci tímto způsobem vyjadřují svou vášeň pro sport a zároveň se modlí za úspěch národního týmu. Tento fenomén zahrnuje jedinečnou směs víry a fotbalu.
V Mexiku má dlouholetou tradici zvyk oblékat figurky Ježíška do různých oděvů – například lékaře nebo poutníka. Verze s fotbalovou tematikou vznikla v kostele San Miguel Arcangel v chudé čtvrti Mexico City před 55 lety. Nový farní kněz v roce 2026 ale tuto praktiku zakázal s odůvodněním, že je neuctivá. Uprostřed rostoucího pobouření a obav některých fanoušků, že by to mohlo ovlivnit výkon týmu na mistrovství světa, se metropolitní katedrála v Mexico City rozhodla vystavit Ježíška v dresu fotbalového týmu El Tri, jak je tým místně známý. „Je to poprvé, co je to tady v naší katedrále,“ řekl kanovník Manuel Corral. „Sami lidé si to přáli.“ Tisíce věřících a fotbalových fanoušků se vydávají na poutě k oltáři, aby se vyfotili a modlili se za božskou přízeň a vítězství v turnajích. Ačkoli je vystavení „Niño Futbolista“ široce oslavováno jako radostný kulturní projev, vyvolalo to i určité debaty. Někteří tradicionalisté a místní kněží nadále argumentují, že oblékání náboženské ikony do sportovního dresu je nevhodné navíc, aby socha měla svůj viditelný domov v Metropolitní katedrále.
Jižní Amerika – Argentina a božská oslava fotbalu
V Jižní Americe není fotbal pouhým sportem; je to hluboké kulturní náboženství, které se prolíná s tradiční vírou.
Požehnání před zápasem je již úzusem. Hráči se běžně pokřižují při vstupu na hřiště, po vstřelení gólu pak ukazují k nebi a společně se modlí v šatně. Mnoho klubů má oficiální patrony; například argentinský San Lorenzo de Almagro byl známý podporou papeže Františka, celoživotního člena klubu. Přímo uvnitř stadionů jsou postaveny mohutné svatyně a kaple, aby si fanoušci a hráči mohli před výkopem zapálit svíčky a pomodlit se.
V Argentině je Diego Maradona uctíván jako božstvo, včetně založení Maradonova kostela (Iglesia Maradoniana), který má vlastních deset přikázání a Vánoce se slaví v den jeho narozenin. Nesmíme zapomenout na „Boží ruku“ - Maradonův slavný gól proti Anglii z roku 1986, který byl okamžitě chápán jako božský zásah, čímž se upevnilo spojení mezi kosmickou spravedlností a fotbalem. Rovněž Lionel Messi je v náboženských termínech často popisován jako spasitel nebo mesiáš, zejména poté, co naplnil kolektivní modlitby národa vítězstvím na mistrovství světa ve fotbale v roce 2022.
Návštěva stadionu funguje jako účast na nedělní liturgii, zahrnuje společné zpěvy, sdílenou bohoslužbu a posvátné dresy nošené jako roucha. Fanoušci pravidelně podnikají poutě – někdy i celé dny jdou k náboženským svatyním – aby slíbili oběti, pokud jejich oblíbený tým vyhraje klíčový šampionát.
Role svatého otce Františka jako „fútbol pope“
Jorge Mario Bergoglio, budoucí papež František byl v dětství věrným platícím fanouškem klubu San Lorenzo de Almagro v Buenos Aires, který shodou okolností založil katolický kněz. V mládí byl vášnivým fotbalistou, i když sám přiznal, že ne celkem zdatným hráčem. Proto byl na pozici brankáře, a to s míčem vyrobeným z hadrů. Tuto pozici vnímal jako způsob, jak se naučit reagovat na neočekávaná nebezpečí přicházející z jakékoli strany. Ve své autobiografii přiznal s humorem, že jeho dovednosti byly podprůměrné a že o něm říkali, že má obě nohy levé. Vysloužil si přezdívku „pata dura“ ( tvrdá noha). Proslavil se především ale propagací tohoto sportu jako nástroje míru, usmíření a vzdělávání dětí. Dokonce v roce 2014 se z jeho inciativy v Římě konal globální mezináboženský zápas pro mír. František proměnil Vatikán v místo, kde se pravidelně potkávaly největší fotbalové hvězdy a během svého pontifikátu přijal řadu světových fotbalistů. Maradona mu při audienci věnoval svůj dres s číslem 10 a jménem „Francisco“. Jednou prohlásil: „Mnozí říkají, že fotbal je nejkrásnější hra na světě. Myslím si to také.“ Kdy ž se v roce 2013 obracel k italskému a argentinskému týmu hráčům připomněl jejich „společenskou odpovědnost“ a varoval před excesy „obchodního“ fotbalu.
Jako fanoušek s číslem 88 235 platil své členství a v roce 2014 obdržel klubovou trofej Copa Libertadores. Když v dubnu 2025 ve věku 88 let zemřel, argentinští fanoušci si okamžitě všimli neuvěřitelné shody okolností. Čísla na jeho členské kartě (88235) přesně odpovídala jeho věku (88) a přesnému času jeho úmrtí podle buenosaireského času (2:35 ráno), což v zemi plné fotbalových pověr (cábalas) ještě více upevnilo jeho status „nadpozemského“ patrona.
Papežův odkaz v argentinském fotbale byl zhmotněn i fyzicky, když klub San Lorenzo pojmenoval svůj nový stadion v papežově rodné čtvrti Boedo na jeho počest – Estadio Papa Francisco.
Nejen papež František je příznivec kopané paří mezi ně také francouzský biskup Emmanuel Gobilliard. V roce 2024 se stal vatikánským delegátem pro olympijské hry v Paříži a při té příležitosti se vyjádřil, že především chápe klíčovou roli, kterou fotbal hraje: „Ať už jste amatérský nebo profesionální fotbalista, ať už se na kopanou rádi díváte v televizi, na tom nezáleží: tento sport je součástí života lidí.“ K tomu dodal: „Stejně jako u náboženství je cílem fotbalu klást kolektivní zájmy na první místo, jít nad rámec individuálního zájmu. Jsme ve službách něčeho většího, než jsme my sami, co nás kolektivně i osobně přesahuje.“
Mirko Radušević
Foto: Unsplash/ Chaos Soccer Gear
