(ČZ 52/2025) Dovolili jsme si k Silvestru přinést malé odlehčení v podobě symbolu našeho českého humoru, totiž postavy Švejka z románu Jaroslava Haška.
Ať vám těchto pár řádek – které nám „vymyslela“ umělá inteligence – zpříjemní poslední dny roku a dá sílu s veselou myslí přežít současný i všechny další systémy...:-)
(vypravováno způsobem, který se osvědčil už na marškumpačce)
„Tak si, lidičky, sedněte,“ pravil Švejk, „protože tohle je kniha tlustá, děj složitej a lidská povaha v ní vystupuje úplně stejná jako u nás v kasárnách.“
Jak to celé začalo
„Na začátku nebylo nic,“ začal Švejk. „Což je stav, kterej znám z eráru.“ Že byl svět stvořen slovem, ho nepřekvapilo. „U nás se taky všechno dělalo rozkazem. Jen to pak někdo musel odmakat.“
Desatero uznal jako výjimečné dílo
„Deset bodů, žádný výjimky, žádný pododstavce. To by se mělo tesat i dneska.“
O Adamovi, Evě a prvním průšvihu
Když Adam s Evou udělali, co se nemá, Švejk jen pokýval hlavou. „Tak tohle je úplně stejný jako s feldkurátem Katzem. Taky to začalo jednou nevinnou myšlenkou a skončilo to vyhazovem.“
Hada by si prý hned všiml. „Ten mluví jak nadporučík, když chce, abyste udělali něco, co vás dostane do maléru.“
Abrahám – rozkaz, co se naštěstí zrušil
Když měl Abrahám obětovat syna, Švejk zbledl. „Tohle je rozkaz, kterej bych si nechal potvrdit aspoň ve třech kopiích a s razítkem.“ Když se to zrušilo, ulevilo se mu. „Tak vidíte – i nahoře občas zjistí, že to přehnali.“
O zázracích
Když Ježíš uzdravoval nemocné a činil zázraky, Švejk jen pokyvoval hlavou. „To je hezký,“ říkal, „ale kdyby se to zavedlo plošně, bylo by s tím hrozný papírování. Každej uzdravenej by chtěl potvrzení.“
Poslední poznámka dobrého vojáka Švejka
„Poslušně hlásím,“ uzavřel Švejk, „že Bible je plná rozkazů, omylů, zázraků a lidí, co to myslej dobře, a dopadne to všelijak. Čili úplně normální svět. Jen je tam míň hospod.“
Redakce
Ilustrace: generováno CHAT gpt
Český zápas č.52 z 28.12. 2025
