(ČZ 32/2025) Tomáš Butta: K obřadu svátosti manželství v Církvi československé husitské
Obřad svátosti manželství podle návrhu Agendy církve československé z roku 1920 tvořilo požehnání prstenů, otázky a slib, prohlášení kněze, modlitby a požehnání novomanželům. Farského Agenda přijatá I. sněmem CČS(H) v roce 1924 má tento průběh obřadu: evangelium, modlitba, slib, prohlášení, předání prstenů, společné pití z kalicha, modlitba a požehnání. Současná Agenda naší církve z roku 2004 zachovává obdobně tento sled: úvod s přivítáním a představením snoubenců a svědků, ustanovení svátosti manželství (Mk 10,6-9), modlitba, pokání, čtení z Písma svatého a zvěstování, slib, stvrzení svátosti, výměna prstenů, pití z kalicha, závěrečná modlitba a požehnání.
Svatební církevní obřad má na základě zvláštních práv církví veřejnoprávní charakter. Církev československá (husitská) od počátku uznávala také občanský sňatek, proto je možná i taková varianta, že církevní obřad jako svátost manželství následuje po civilním obřadu.
V Agendě Církve československé husitské je uveden základní biblický text Mk 10,6-9, který zaznívá v úvodu obřadu a je zdůvodněním svátosti manželství jako slovo Ježíše Krista s odkazem na počátek stvoření (Gn 1,27). Obsahuje výpověď: „muž … připojí se ke své manželce a budou ti dva jedno tělo.“ Výrazem „připojí“ je míněn důvěrný vztah, sblížení, spojení s druhým, o které se ve svátosti manželství jedná. Tato hodnota vzájemného vztahu je ohrožována pokušením a hříchem. Svátostná jednota dvou je darem i úkolem. „Svátost manželství nezáleží v pouhém svatebním obřadu, nýbrž svátostí je celé manželství, od svého začátku až do konce“ (Z. Trtík).
Vedle základního stanoveného textu o manželství nacházíme v Agendě biblické texty k výběru pro zvěstování a kázání. Ve Farského Agendě byla zařazena dvě evangelijní čtení – Matouš 19,2-6 (Ježíšovo slovo o manželství) ze západní tradice anebo jako varianta Jan 2,1-11 (Svatba v Káně Galilejské) z pravoslavného obřadu. Současná Agenda nabízí navržené vybrané texty pro svatební kázání. Významnou stránkou obřadu je pastorační příprava ve formě setkání a rozhovorů.
Charakteristickým znakem křesťanského obřadu je, že se slib koná nejen před lidmi, ale i „před Bohem“. Uzavření manželství spočívá na svobodném rozhodnutí obou. Na otázku „Přijímáte jeden druhého jako dar a pomoc od Hospodina?“ zaznívá odpověď „Ano.“ Ve slibu je obsažena vůle druhého přijmout a také „milovat a ctít“. Manželé se zavazují vzájemnou láskou a úctou (srov. Ef 5,33). Společně říkají slova slibu: „Kamkoli půjdeš, půjdu. Kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem. Tvůj Bůh bude mým Bohem.“ Tato slova slibu mají svůj původ ve starozákonní knize Rút (Rt 1,16-17).
Agenda nabízí tři varianty formule požehnání – dvě starozákonní (Nu 6,24-26; Ž 67,2) a jedno novozákonní (1 Te 5,23.28). Boží „tvář“ (Nu 6,25; Ž 67,2b) vyjadřuje obrazně blízkost a náklonost Boha, kterému mají být manželé ve svém vztahu a jedinečném společenství otevřeni.
V obřadu manželství konaném v Církvi československé husitské je kladen důraz na slovo – poselství evangelia, modlitby a vzájemný slib, ale současně na znamení a symbolické jednání, kterými jsou ruce snoubenců spojované štolou duchovním, předání prstenů a společné pití z kalicha. Všechna tato viditelná znamení a symbolické jednání směřují k vyjádření ústředního duchovního obsahu křesťanského manželství, kterým je láska, jednota a vzájemné sdílení v Duchu Ježíše Krista.
Tomáš Butta
Český zápas č. 32 z 10. 8. 2025
