Vánoce prožíváme v různé osobní, rodinné i společenské situaci, a přesto tyto svátky v sobě skrývají něco trvalého, stálého a neměnného.
Vánoce se každoročně opakují a s nimi i spojené tradice a zvyky, které mají velmi dávný i novější původ. Někdy lidé lpějí na přesném dodržování určitých tradic a zvyků, i když mohou mít spíše pohanský předkřesťanský původ jako oslava zimního slunovratu spojená s hojností a veselím. Křesťanské slavení Vánoc jako vděčnost za narození Ježíše Krista se může v současnosti dostávat spíše na okraj zájmu v chápání a prožívání těchto svátků. Tradice a zvyklosti jsou pak jenom vnější ozdobou a povrchním zpestřením svátečních dnů bez hlubšího chápání jejich symboliky.
Vánoční zvyky a výzdoba mohou být pro nás věřící znameními, která nás odkazují k Ježíšovi a k prostředí, ve kterém se narodil. Stromek nám může připomínat, že Ježíš se narodil v přírodě mezi zvířaty, a nikoliv pod střechou domu (L 2,7). Sláma připomíná zase jesle, kde po narození spočinul (L 2,7.12.16). Ryba jako sváteční pokrm znamená, že Ježiš pocházel z chudých poměrů a první jeho učedníci byli prostí rybáři (Mk 1,16). A rozžehnutá svíce a světla názorně sdělují, že Ježíš nám přináší světlo víry a naděje (J 1,4-5.9; Iz 9,1; Iz 49,6). Dárky a jejich rozdávání zase připomínají biblickou výzvu ke štědrosti: „Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere“ (Sk 20,35).
V našich městech na náměstích a v obcích na návsích jsou v čase Vánoc umístěny stromy, které září i v noci. Tyto stromy ve městech a obcích naší země byly rozšířeny v době první republiky. Uvádí se, že první takový strom byl postaven v roce 1922 v Brně a následovala města Plzeň a Praha. Z té doby pochází i název „vánoční strom republiky“, který byl a je umísťován na Staroměstském náměstí v Praze. V době první republiky, která stavěla na humanitních hodnotách, byly tyto stromy spojeny s charitativní činností ve prospěch chudých. Viditelně vyjadřovaly lidskou sounáležitost a výzvu ke štědrosti a dobročinnosti. Je příznačné, že v čase druhé světové války byly tyto stromy zakázány, aby se u nich lidé nesetkávali a nescházeli. Vánoční strom je především důležitým symbolem setkávání a lidské vzájemnosti, jak v rodinách a domovech, ale i v obcích a městech.
Vánoční stromy zdobí prostor i našich kostelů, sborů a modliteben. Součástí liturgického prostoru o Vánocích jsou neodmyslitelně i betlémy jako umělecké zobrazení scény narození Ježíše Krista. Umístění stromu a postavení betlému je neoddělitelnou součástí přípravy na Vánoce a jejich slavení i v „rodině církve“. Jestliže duchovní má na starost více náboženských obcí, a tím také i více kostelů a modliteben, je velmi náročné na všech místech zajistit vánoční výzdobu – stromky a betlémy. Žádanou pomocí jsou aktivní členové sboru a další dobrovolníci, aby tato příprava na sváteční vánoční bohoslužby mohla být v ochotné spolupráci a dobré součinnosti uskutečněna. Obtížnost zajištění vánočních bohoslužeb a jich příprava po mnoha stránkách patří k náročnosti duchovenského povolání. Všechny starosti, nervozitu a napětí pak vystřídá hluboká a pravá vnitřní radost z toho, když v bohoslužebném společenství můžeme společně s vírou a vděčností naslouchat vánočnímu evangeliu o příchodu a blízkosti Ježíše Krista, Božího Syna – Světla světa a můžeme se připojit k jeho chvále a zpěvu vánočních písní.
S přáním duchovně bohatých, štědrých a požehnaných Vánoc všem
Tomáš Butta
patriarcha
Český zápas č. 52 z 24. 12. 2023
