V časopise Ekonom vyšly v září 2023 články týkající se hospodaření církví, které se musí připravovat na situaci, kdy od roku 2030 přestane stát vyplácet provozní příspěvky církvím a ty se budou muset finančně osamostatnit.
Otázky představitelům a zástupcům církví kladl redaktor Radek Novotný. Za Církev československou husitskou poskytl po konzultaci se spolupracovníky odpovědi bratr patriarcha Tomáš Butta. Této problematice je věnován i následující informativní článek.
Církev československá husitská ustavila v roce 2011 hospodářskou komisi, v níž jsou stejným počtem členů zastoupeny všechny diecéze a ústředí. Tato hospodářská komise se více než deset let intenzívně zabývá ekonomickým zajištěním církve v nových podmínkách a řeší zcela konkrétní kroky.
CČSH finanční náhradu na základě zákona č. 428/2012 Sb. rozdělila a poskytla podle dojednaného klíče diecézím, které z ní mají zajistit prostředky na platy duchovních, kteří působí v náboženských obcích. Jen menší část těchto prostředků zůstala v ústředí, které musí zajistit platy pro své zaměstnance.
Naše církev v roce 2013 stanovila usnesením ústřední rady zásady a doporučení, aby finanční prostředky byly užity ve třech oblastech. Tou první je zhodnocení vlastního majetku s cílem vytvoření nových finančních zdrojů do budoucnosti. Jedná se o nákup nemovitostí a investice do vlastního majetku, které například v podobě pronajímaných bytů zvyšují příjmy. Druhou jsou sociální projekty a třetí je konzervativní správa finančních prostředků.
Od roku 2023 bylo stanoveno, že finanční náhrada má být užívána výhradně k investicím pro hospodářské zabezpečení duchovních. Případné mimořádné využití finančních náhrad k provozním a jiným účelům podléhá schválení ústřední radou.
V případě naturální restituce z ní CČSH nezískala podstatný podíl, neboť vlastníky našeho bývalého majetku nebyl již stát, ale kraje, obce či soukromé osoby a další subjekty, na které se již restituce nevztahovala. Takto například již nebyl naší církvi navrácen zámek Hoštálkovy, gotický dům v Mladé Boleslavi, zámek v Jablonné, zámek v Přerově nad Labem, dům seniorů v Jílovém u Prahy, budova koleje v Praze 3, sanatorium v Karlových Varech a další. Naturální restituce neměla pro naši církev až na výjimky podstatnější význam, který má finanční náhrada. Z ní jsou nakupovány nemovitosti nebo jsou investovány finanční prostředky do vlastního majetku a vznikají tak nové nebo renovované byty, které jsou pronajímány.
Církev československá husitská nakoupila řadu nových objektů. Některé vyžadují i určité náročnější rekonstrukce a také správu budov. Nájemné je však stabilnějším příjmem a renovované prostory patřící církvi tak slouží lidem.
Vedle naší hlavní neziskové činnosti uskutečňujeme hospodářskou činnost, která kryje ztráty z hlavní činnosti. Hospodářskou činností jsou z velké části právě výnosy z pronájmů vlastních nemovitostí.
Naše církev zakládá také společnosti s ručením omezeným, církevní právnické osoby, školské právnické osoby, jejichž hospodaření podléhá kontrole církve, respektive církevních revizních orgánů.
Na rok 2023 byl naší církvi státem poskytnut příspěvek pro tzv. přechodné období celkem ve výši 68 683 200,- Kč. Je to o 40 % méně, než tomu bylo v roce 2015. Každým rokem se bude příspěvek od státu i nadále snižovat, až nebude v roce 2030 vyplácen vůbec. V roce, kdy jsme nastoupili cestu k samofinancování, jsme byli schopni zajistit 40 % z celkového hospodaření z vlastních příjmů církve, 60 % byl příspěvek od státu. Největší část z tohoto příspěvku je určena na platy farářů. Náboženské obce si mají z vlastních příjmů hradit provoz a nejnutnější opravy budov. Platy duchovních jsou řešeny z úřadu diecézí a ústředí. Od roku 2030 bude muset církev zajistit platy duchovních již zcela z vlastních prostředků. V takové situaci se i náboženské obce budou muset do určité míry podílet na platech duchovních.
Naše církev má v majetku značné množství kostelů neboli sborů, far a dalších budov. Některé slouží k bydlení nebo jako rekreační nebo školící střediska. Z poslední doby přibyly zakoupené objekty pro komerční využití. Značnou část sborů a modliteben vybudovala CČSH především z darů věřících v době první republiky nebo po druhé světové válce, jiné odkoupila, jako například synagogy od židovských obcí, nebo získala některé kostely a budovy jako konfiskáty po německé evangelické církvi.
V současnosti není možný prodej majetku bez souhlasu ústřední rady. V případě schváleného prodeje je objekt nejprve nabídnut do církve, pak teprve může být prodán dalšímu zájemci.
Hospodaření CČSH probíhá v několika rovinách. Tou první je hospodaření náboženských obcí. Těch má naše církev v současnosti celkem 282. Druhou rovinou je hospodaření diecézí, kterých je v České republice 5. Třetí rovinou je celek církve, tedy ústředí. Čtvrtou rovinou jsou pak církevní právnické osoby a školské právnické osoby církví založené. Pátou samostatnou složkou hospodaření je nakládání s přidělenou finanční náhradou, které mají v odpovědnosti diecéze a podléhá kontrole ústředí. Hospodaření je schvalováno příslušnými orgány – shromážděním náboženské obce, diecézním shromážděním a církevním zastupitelstvem, které mají k dispozici příslušné výsledky hospodaření a schvalují i rozpočty, které mají být vyrovnané.
Podíl vlastních finančních prostředků musí postupně nahrazovat ubývající příspěvek od státu tak, aby základní činnost církve a služba jejích duchovních byla zajištěna i po ekonomické stránce. Již nyní faráři vykonávají duchovní správu ve více náboženských obcích. Duchovenská služba v budoucnosti bude v různých variantách – faráři na plný úvazek, ale i duchovní v kombinaci s kaplanskou službou či jiným zaměstnáním jako částečně církví zaměstnaní či působící externě.
Objevuje se občas představa, že církev má peněz nazbyt. Realitou však je, že se musíme vypořádat se situací, kdy postupně přestáváme být ekonomicky závislými na státu a církev se musí sama zcela finančně zabezpečit. Když je majetek církví dobře spravován a slouží lidem, tak mnohé předsudky mohou opadnout.
V církvi vždy hrály významnou roli dobrovolné příspěvky, dary a sbírky. V CČSH se jedná o dobrovolný příspěvek od jejích členů a nikoli o povinnou vymahatelnou daň. Větší část hospodaření sice tvoří prostředky získané z nájmů, ale dary mají svůj nezastupitelný význam, jako nábožensky motivovaná „oběť“. V některých případech také věřící odkáží církvi jako dědictví i finanční prostředky nebo nemovitost.
Pro podnikatelskou činnost jsou pomocí ekonomicky vzdělaní laici, jednotlivé diecéze mají své poradní týmy a zkušenosti z celku církve se navzájem sdílejí v hospodářské komisi. V některých případech je konzultován konkrétní projekt s externími odborníky.
V sousedních zemích jsou různé způsoby financování církví, jako je církevní daň získávaná prostřednictvím státu v Německu nebo Rakousku, kterou platí členové církví. Na Slovensku se zohledňuje v případě příspěvku církvím od státu počet věřících jednotlivých církví a náboženských společností. V České republice byla zvolena cesta ekonomické odluky církve od státu. Hospodářské osamostatnění církve je pro nás realitou. Církev bude muset plnit své poslaní i za cenu případného uzpůsobení činností hospodářským podmínkám. Vzhledem k tomu, že prostředky jsou investovány především do nemovitostí, ze kterých jsou zajištěny dlouhodobější příjmy, může se i do budoucnosti jevit hospodaření církve jako stabilní. Roli však vždy hraje i osobní obětavost a finanční podpora církve ze strany věřících, kteří k ní mají vztah a tvoří ji.
Tomáš Butta
Foto: Pixabay
Český zápas č. 42 z 15. 10. 2023
