Dne 5. června podaly církve a náboženské organizace z Kolumbie, Spojeného království a Irska spolu s investičními a ekumenickými partnery stížnost podle Směrnic OECD pro nadnárodní podniky o odpovědném obchodním chování.
Stížnost se týká společnosti HSBC Holdings plc a jejího finančního vztahu se společností Glencore, která provozuje uhelný důl Cerrejón v kolumbijské La Guajira. Toto je třetí díl série hlavních článků, které ilustrují dopady těžebního provozu v Cerrejónu na životní prostředí, přístup k vodě a znečištění.
V jedné z nejsušších oblastí Jižní Ameriky je voda vším. Řeka Ranchería, která protéká kolumbijskou La Guajirou – jediná významná řeka v La Guajira – byla kdysi životodárnou silou komunity, zajišťovala pitnou vodu, zavlažování plodin a pastviny pro hospodářská zvířata v šesti z 15 obcí regionu. Domorodí obyvatelé Wayúu si kolem ní vybudovali své životy ještě před příchodem společnosti Glencore.
El Cerrejón, největší povrchový uhelný důl v Latinské Americe, údajně spotřebuje až 30 milionů litrů vody denně pro těžební provoz. Tato úroveň těžby v této polosuché oblasti vyčerpává zvodnělé vrstvy, na kterých jsou komunity závislé. Zároveň má průměrný člověk v La Guajira přístup pouze k 0,7 litru neupravené vody denně, uvádí výzkum zveřejněný Univerzitou v La Guajira a citovaný Rozvojovým programem OSN. Důl spotřebuje 30 milionů litrů denně v komunitě, kde průměrný obyvatel dostane méně než litr, je ostudný rozdíl.
Od rozšíření uhelného dolu Cerrejón je řeka systematicky odkláněna pro provoz dolu. Nezávislé studie zjistily, že Wayúové nyní odebírají vodu kontaminovanou arsenem, rtutí, olovem, zinkem, baryem a zbytky paliva vypouštěnými z dolu. Hladina vody klesla natolik, že obce po proudu čelí chronickému nedostatku vody, a 17 přítoků zcela zmizelo.
Důl El Cerrejón, jehož většinovou vlastní společnost Glencore, také přesměroval vodu a odklonil více než 20 přítoků řeky Ranchería od jejich přirozeného toku, aby mohl těžit uhlí pod nimi, jak vyplývá ze soudních zjištění.
Nedodržené sliby
Vládní přehrada El Cercado, postavená napříč Rancheríou v roce 2011, situaci s vodou dále zkomplikovala. Vláda slíbila, že bude zásobovat devět obcí vodou z přehrady pomocí akvaduktů, ale nikdy je nepostavila. Existuje podezření, že přehrada zásobuje rýži a palmy, které vlastní soukromé společnosti, zatímco žádný jednotlivec ani komunita z ní nemůže čerpat vodu – ačkoli to kolumbijská vláda zpochybňuje a trvá na tom, že nikdo nemá přístup k vodě z přehrady. Není sporné, že slib zásobování vodou nebyl splněn.
María Magdalena Brito, vůdkyně komunity Wayúu z El Pimiento, popisuje, co přehrada v praxi znamenala: „Řeka Ranchería, která dodává vodu, se stala byznysem. Naplňují cisterny a posílají je prodávat vodu. Existuje přehrada, která byla postavena tak, aby dodávala vodu 24 hodin denně – ale nikdy nefungovala. Aspoň pro nás ne, zato pro společnosti ano. Pro obyvatele domorodých zón nám vůbec nebyla k ničemu.“
Vážné důsledky
Důsledky pro obyčejné lidi jsou vážné. „Nemáme vodu na chov zvířat,“ říká Brito. „Zvířata umírají žízní. Nemůžeme udržovat zeleninovou zahradu.“
José Luis Amayo Urrarillo z osady La Granja – komunity s přibližně 550 rodinami, která obývá svou půdu již 100 let – popisuje kolaps zemědělství stejně drsnými slovy: „Dříve jsme žili z naší úrody: fazolí, manioku, kukuřice, dýní. Dnes jsme závislí na produktech zvenčí. Snažím se zasadit kukuřici a výhonky se pokryjí uhelným prachem a hynou.“
Pro Mildreth Guetta Urianu je vodní krize naléhavá a každodenní. „V současné době je voda v mé komunitě kontaminovaná. Dříve jste se mohli napít z Ranchería – teď už nikoli. Teď, abychom se napili čerstvé vody, musíme čekat 15 nebo 20 dní, než ji přiveze kamion. A když kamion přijede, musíme zaplatit.“
Na základě soudního nařízení je Cerrejón povinna dodávat své komunitě 500 litrů vody každých 15 dní. „Pro rodinu s 10 až 15 lidmi v jednom domě,“ říká, „to nestačí. Jsme nuceni hledat další a kupovat si ji z vlastní kapsy.“
Nevhodné k spotřebě
Matilde Sapuana žije v domorodé komunitě Wayúu v Jamiche v La Guajira v Kolumbii. Sapuana a celá její komunita jsou nuceni kupovat vodu dodávanou nákladními auty, protože pramen v jejich vesnici byl zablokován ozbrojenými muži s buldozerem.
Odpadní produkty z dolu jsou pro komunity obzvláště nebezpečné. Uhelné sloje obsahují arsen vázaný na minerály, ale když jsou při těžbě vystaveny vzduchu a vodě, oxidací se arsen uvolňuje do vody; tomu se říká kyselá důlní drenáž. Existují technologie, které zachycují a odstraňují arsen z důlní odpadní vody před jejím vypuštěním – takže kontaminace, která se dostane do říčního systému, není nevyhnutelná, ale je to ukazatel toho, jak je tato odpadní voda čištěna, či nikoli.
Studie společnosti Indepaz zjistily, že koncentrace těžkých kovů – zinku, olova, hořčíku a barya – prudce stoupají v místech, kde důl vypouští odpadní vodu do říčního systému. Ve vrtech zásobujících provinční rezervaci byly zjištěny hladiny arsenu na více než dvojnásobku povoleného limitu v Kolumbii.
Jocelyn Carolina, vedoucí komunity Rincón del Cerezo, popisuje viditelné důkazy každý den: „Na dně vody je uhelný prach. Tato voda není vhodná k pití. Když se v ní koupete, uvidíte ho na kůži.“ Zdravotní důsledky obsahu této vody jsou závažné a dobře prokázané. Arsen je Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny klasifikován jako lidský karcinogen skupiny 1. Chronická expozice arsenu je rizikovým faktorem rakoviny plic, močového měchýře a kůže. Expozice olovu a kadmiu – které se nacházejí také v důlních odpadních vodách – je spojena se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění, ischemické choroby srdeční a chronického onemocnění ledvin.
Nekončící kontaminace
Žaloby na ochranu občanských práv podané domorodými komunitami získaly příznivá rozhodnutí kolumbijských soudců, kteří shledali, že respirační účinky, kterými děti trpí, jsou způsobeny vyhazováním zbytků z těžby. Ani Cerrejón, ani příslušné zdravotnické orgány těmto nařízením nedodržely. Uriana tento proces sledovala: „U ústavního soudu jsme měli rozhodnutí ve prospěch rezervace – potvrzení, že existuje kontaminace, potvrzení, že existují nemoci způsobené kontaminací. Ale věci, které Cerrejónu nařídil – to dělají, ale pouze ve vlastním zájmu. Existuje zdravotní stanice, kterou nařídil soud – ale k čemu je zdravotní stanice platná, když tam není žádná zdravotní sestra, která by se o nás v případě nouze starala? Existuje program mytí domácností, který se provádí jednou ročně – což podle nich snižuje kontaminaci. Ale to je lež. Myjete dům každý den – a kontaminace stále pokračuje.“
Pro rodiny žijící vedle dolu jsou možnosti chmurné. Lidé přestali využívat Rancheríu, když začali trpět kožními onemocněními, která připisují těžebnímu prachu. Nyní jsou nuceni vrtat hluboké vrty, které často poskytují brakickou vodu vhodnou pouze pro zvířata, nebo si kupují vodu dováženou kamiony. Mnoho komunit Wayú zůstalo s vyschlými studnami, nuceno kopat hlouběji do země nebo si jednoduše kupovat vodu, kterou si nemohou dovolit.
V roce 2023 prezident Kolumbie Gustavo Petro veřejně obvinil Cerrejón z částečné zodpovědnosti za smrt tisíců dětí kmene Wayú v důsledku hladu a žízně. Společnost Glencore popírá, že by její činnost vážně poškodila zásobování vodou. „Tím, jak se věci mají,“ říká Uriana, „se naše komunita pomalu ničí. Je velmi bolestivé sledovat, jak naši starší, samotné děti, onemocní a umírají kvůli mině, která přišla před 40 lety – jen aby nám ublížila, jen aby nás zničila, jen aby nás využila jako obětní zónu.“
Stížnost církví v souvislosti s bankou HSBC je jedním z příkladů realizace iniciativy Světové rady církví (WCC) Naděje pro děti (Hope for Children), katalyzované dětmi a mládeží, kteří naléhali na Světovou radu církví (WCC), aby učinila klimatickou spravedlnost jedním z pilířů programu Závazky církví vůči dětem (Commitments’ Children).
Světová rada církví vyzývá církve, ekumenické partnery a náboženské organizace po celém světě k podpoře otevřeného dopisu na podporu stížnosti OECD podané metodistickými církvemi v Kolumbii, Velké Británii, Irsku a jejich partnery ohledně finančního vztahu HSBC se společností Glencore a uhelným dolem Cerrejón v Kolumbii. Církve, ekumenické partnery a další organizace, které chtějí tuto iniciativu podpořit, jsou vyzývány k podepsání otevřeného dopisu ZDE.
Redakce (překlad článku WCC)
Foto: Sean Hawkey/WCC
