(ČZ 39/2026) Podzimní čas, čas sklizně a vinobraní. Našim dětem a vnoučatům říkáme: „Polož ten mobil, polož tablet, vypněte televizi a běž alespoň chvilku ven. Za chvíli bude tma. Už je plno hodin.“ Jak se vše během jedné generace změnilo...
Většina z nás prožívala podzimní večery jinak. Maminka volala z okna: „Petře, už je půl sedmé, pojď domů, za chvilku bude tma.“ Odpověď: „Jó, jó, mami, už jdu.“ Kluk byl zabraný do hry. Ozve se znovu: „Tak pojď už, volám tě podruhé.“ Nakonec sjede dolů výtahem tatínek a už se vše řeší rázně. Končí diskutování a začíná jasné rozhodnutí.
Píše se rok 734 před Kristem, jsou svátky vinobraní. Také padne rozhodnutí. Radostná nálada a potulný zpěvák zpívá píseň svého miláčka o jeho vinici. Formou milostné písně ukazuje Izajáš izraelitům, jak měli vypadat jako Boží lid a jak ve skutečnosti vypadají. Následuje vystřízlivění z písně a tvrdý, rázný závěr. Dějiny spásy jsou prolnuté dějinami časté zpronevěry, nás, Božího lidu. Člověk, který v životě hledá jen sebe, ztrácí stopy Boží ve svém životě. Kde se rozrůstá naše já, ustupuje a vytlačuje Pána.
Často slyšíme Boží slovo, ale nenapadne nás vztáhnout je přímo na sebe. Jakoby Pán mluvil k druhým. Boží slovo není lecjaká řeč. Poslyšte podobenství: „Hospodář vysázel vinici a vydal se na cesty.“
Bůh si vyvolil Izraelce. Jeho svatý národ. Úžasná láska hospodáře a starostlivost, se kterou pečlivě a přesně sází vinici. Činí něco úplně nového. Každý z nás jsme Boží originál. Stvořeni pro obecenství s Bohem. Nejde o nějakou filosofii, logické úvahy, ideologii, ale o lásku. To mnoha lidem dnes nedochází.
Kdo a co je onou vinicí? Naše nitro.. Bůh sám ji osázel, okopal a postavil strážní věž. Navykli jsme si na to, že jsme věřící. Zapomněli jsme mnohdy na to, že vinice je pouze pronajatá. Bůh čeká, že ji budeme zušlechťovat a my tak nečiníme. Nevážíme si toho, co máme od Pána, když své srdce likvidujeme.
I my jsme Božím darem. Pronajal vinici a vydal se na cesty.
Je to ta chvíle, kdy si myslíme, že jsme sami, že by byl Bůh nepřítomný a neměl zájem o člověka? On ale zatím čeká, co uděláme s vinicí. Bůh se nevzdaluje od člověka, aby jej nechal na pospas sobě samému, ale aby mu dal šanci. Kde a co provedeme se služebníky, kteří nám mnohé připomenou, kteří jsou k nám posíláni Pánem vinice?
Upozornění, že je třeba dát výtěžek – lidé se bouří a rouhají Hospodinu, když přichází čas vinobraní.
„Angínu léčíme acylpyrinem.“ A Bůh pošle nové služebníky, znovu a znovu! Boží trpělivost nezná meze. Poslal svého Syna. On je asi blázen. Zabijí deset služebníků a On pošle Syna? Proč to dělá? To je Pán tak hloupý nebo mu to nedochází?
Tolik mu záleží na člověku a my jsme si na to zvykli, že Bůh poslal Syna. Už nás tato Boží láska nedojme. Boží láska jde až do krajnosti. A tam, kde Boha v životě vyškrtli, se ptá: „Když přijde Pán, co udělá s vinaři?“ Co pro nás má Bůh ještě udělat, abychom se vzpamatovali? Jsou to životní protiklady: láska a kříž, milosrdné oči a strhnutí oděvu, víno a ocet. Milost Boží má svůj čas! Jestliže jej promarníme, pronajme vinici jiným vinařům. Ježíš je Boží výzvou pro každého člověka!
Kdo je k němu lhostejný, ten je lhostejný i k naději věčného života. Ježíš není předmětem diskuzí, ale nejdůležitějšího životního rozhodnutí se. Základ, kámen úhelný, na něm stavíme pro vděčnost. Co má Bůh ještě udělat, abychom zatoužili vpustit jej na svou vinici?
Už nic. Ty musíš vykročit sám za sebe. Šťastni, kdo přijímají Krista do vinice svého srdce v jeho čistotě, tichu, pokoře a nenápadnosti. Jak vypadá vinice bez Pána? Pustne. Jak je to s mojí vinicí? Protože člověku může kručet nejen v žaludku, ale i v duši. Boží slovo se dnes skutečně ukazuje jako ostrý meč pronikající do nás a vedoucí nás k zaujetí osobního postoje. Staví nás do situace, v níž musíme udělat rozhodnutí. Čím chceme být? Ratolestí spojenou s Kristem, s Jeho slovem, s Jeho svátostmi, která roste ve stavu obrácení, anebo neplodnou ratolestí, na níž roste jenom listí; tedy pouze „křesťany prázdných slov“, ale ne života a skutků?
Vraťme se a připojme se opět právě nyní k vinnému kmeni. Večeře Páně nám dává příležitost opět rozvinout vlastní křest a obnovit proudění mízy přicházející k nám z kmene.
Hospodáři, děkuji, že pronájem tvé vinice stále trvá.
Kéž na ní spatříš ovoce tobě k oslavení a mně ke spasení.
Amen.
Autor: Martin Kopecký
Český zápas č. 40/2026 z 4. 10. 2026
Obrázek: William Morris (1834 – 1896): Réva (1873-1874), Victoria & Albert Museum (public domain).
