Ekumena dnes nevzniká jen mezi institucemi. V NO Žamberk a Nekoř se rodí přirozeně – skrze otevřenost, přijetí a každodenní doprovázení lidí z různých tradic i bez vyznání. Jáhen Aleš Toman ukazuje, že právě tato tichá, komunitní ekumena je jedním z nejživějších míst, kde se dnes dotýkáme evangelia.
Ekumena nemusí mít podobu společných rad či formálních projektů. V NO Žamberk a Nekoř vzniká přirozeně, tiše a nenápadně – skrze otevřenost vůči lidem, kteří přicházejí z různých prostředí. Jáhen Aleš Toman popisuje, že ve sboru pravidelně nacházejí duchovní domov římskokatolíci, pravoslavní i lidé z evangelikálních tradic. Obec dokonce dva roky hostila skupinu čínských křesťanů, kteří v ČR hledali bezpečí. Ekumena se zde neděje jako projekt, ale jako každodenní setkávání lidí, kteří sdílejí své příběhy, víru i hledání.
Výrazným rozměrem této služby je doprovázení lidí v mezních situacích. Aleš oddává páry, které se nemohou znovu oddat v ŘKC, a nabízí jim nový začátek. Velkou část jeho práce tvoří doprovázení „něcistů“ – lidí hledajících, kteří potřebují rozhovor, oporu a duchovní přesah. Stále více lidí bez vyznání prosí o duchovní poslední rozloučení, protože jim nestačí obřad bez slov naděje. Z této zkušenosti vznikla myšlenka založit podpůrnou skupinu pro pozůstalé, která má být bezpečným prostorem pro sdílení, smíření a hledání naděje.
Ekumena v Žamberku a Nekoři tak ukazuje, že otevřenost, přijetí a milosrdenství jsou dnes jedním z nejdůležitějších ekumenických mostů, které může církev nabídnout.
Autor článku: Thomas Brian Wolf
Foto: Aleš Toman
