Shodou náhod se stejně jako u nás v Olomouci konalo na východoněmecké univerzitě v Halle-Wittenbergu kolokvium pořádané Světovou radou církví, Ekumenickým institutem v Bossey a místní luteránskou univerzitou o smyslu a cílech církve.
Pod názvem „Decolonizing Ecumenical Hermeneutics” (možná neumělý překlad pro lepší porozumění: „Dekolonizace ekumenického výkladu“) se od 25. do 26. června jednalo s cílem zasadit do kontextu práci Komise pro víru a řád Světové rady církví se závěry šesté světové konference SRC, která loni v říjnu jednala v Egyptě pod titulem „Kam nyní k viditelné jednotě.“
Účastníci vycházeli z premisy, že historicky ekumenické diskurzy často upřednostňovaly eurocentrické rámce a marginalizovaly teologie a hermeneutiku komunit formovaných koloniální historií a domorodými světonázory. Na jednání proto šlo o kritické přezkoumání a zpochybnění hermeneutických předpokladů ekumenických teologických diskurzů. Tomu mělo napomoci, že účastníci byli z různých církevních a kulturních kontextů, a tím se nabízí prostor pro nové pojetí ekumenického teologického myšlení optikou dekoloniálního uvažování.
Uveďme některé hlavní myšlenky, které přinesl web SRC a web Luteránské univerzity.
Hlavním řečníkem byl reverend kanovník Carlton Turner (The Queens Foundation, Birmingham - na snímku), který zdůraznil potřebu introspekce a odhalování koloniálního dědictví ekumenického hnutí. Vyzval účastníky, aby se „podívali pod víru, kterou vyznávají“ a ostře prohlásil: „Nechci vaši doktrínu, chci vidět vaše srdce.“ Podle něj jde o praktické důsledky ekumenické teologie a otázku, jak lze posílit spojení mezi ekumenickou teologií a životní realitou lidí.
Carlton Turner pochází z Baham, nyní je v církvi v provincii Západní Indie a v projevu pod názvem „Dekolonizace a vnitřní cesta církve: Pozorování Karibiku.“ bodl do vosího hnízda bělochů: „Pro mě je dekolonizace chápána jako vnitřní proces uvědomování si komplexního dědictví kolonizace, které formuje současný svět, ve kterém žijeme. Nadřazenost bílé rasy je druh psychopatologie, která stále působí v psychickém životě regionu.“
Dále promluvila moderátorka Komise pro víru a řád Světové rady církví reverendka Stephanie Dietrichová. Pronesla větu, že „dekolonizace ekumeny není pouhou otázkou metodologickou.“ Podle ní „je to eklesiologická otázka“ a na vysvětlenou dodala: „Týká se to problému, jak církve společně rozlišují pravdu, jak si navzájem naslouchají a jak hledají viditelnou jednotu ve fragmentovaném světě.“
Předseda Ekumenické komise Německé biskupské konference a římskokatolický biskup Dr. Gerhard Feige z Magdeburgu vyzval, aby „viditelná jednota“ se nestala jen vzdáleným cílem, ale „cílem viditelným a hmatatelným prostřednictvím našich konkrétních činů.“
Je zajímavé si přečíst, jak jako náš blízký soused ve východním Německu, kde politicky převládá AFD, si toto představuje. Říká: „V posledních desetiletích jsme si my křesťané ve východoněmecké diaspoře zejména uvědomili, jak důležité je stát pohromadě a společně svědčit ve společnosti, která je vzdálená náboženství a zapomíná na Boha. Možná dekolonizace v ekumenickém kontextu neznamená nic jiného než překonání konfesionalizace, kterou do kolonií přinesli naši předkové.“
Součástí kolokvia byly také prezentace dvou klíčových textů: „Výzva ke všem křesťanům: Poselství šesté světové konference o víře a řádu“ a „Prohloubení jednoty, cesta v lásce, obnovení naděje: ekumenické potvrzení“.
Redakce
Foto: SRC/ Philipp Öhlmann
