Třikrát z Noci kostelů

Rovněž letos mohli lidé v pátek 23. května navštívit a seznámit s interiérem kostelů různých církví u nás. Představujeme vám tři, u kterých nás zaujala jejich historie.

Sněmovní kaple a poslanecký „pokoj pro duši“
Noc kostelů v Poslanecké sněmovně zahájil vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny Martin Plíšek spolu s pomocným biskupem pražským Zdenkem Wasserbauerem a také sněmovními kaplany Danielem Kvasničkou a Milanem Hanušem. Prohlídku kaple doprovázely hudební vstupy skupiny VLNA a manželů Hoblíkových. V úvodu k práci sněmovních kaplanů řekl Milan Hanuš: „Letos jsme se spolu modlili v abrahámovké ekuméně, to znamená i s muslimským duchovním krymských Tatarů, podnikali jsme výstavy se židovskou obcí a zasahovali jsme i společnost mimo zdi Parlamentu.“

Zajímal nás vznik kaple, kterou navrhoval český architekt Josef Pleskot a naši otázku odpověděl i pro další návštěvníky Daniel Kvasnička, duchovní Církve bratrské a představitel Ekumenické rady církví: „Architekt Pleskot zprvu chodil po celé Sněmovně a nebyl s prostory spokojený. Říkal: To nemyslíte vážně, slyšet jsou tramvaje, není tu klid. Když sestoupil sem do přízemí, tvrdili mu, že je to špatný prostor proti bývalé konírně. Architekt Pleskot, však byl nadšený a upozorňoval na výhodu prostoru čtvercového půdorysu, což je architektonicky ideální tvar.

Tak vznikla sněmovní kaple, kde byl do ní instalován pouze stůl a deska, ve které je jediná historická cennost, a to Kristus od barokního sochaře Ignáce Františka Platzera ze sedmnáctého století. Kaple byla pojata tak, aby v ní nebyl oltář, ale jen obyčejný stůl, neboť jde o místo k rozhovorům. Jsou zde okna překrytá mřížovím jako arabeska, ve které uprostřed je deset znaků, prvních slov Hospodinových z Desatera. Navíc u vchodu do kaple je destička s nápisem „Šéma Israel“ (vyznání víry judaismu).

Největší zajímavostí je zmíněný zdejší stůl, který má kruhový tvar s vykrojenou výsečí, čímž připomíná rozlomenou hostii. Je vyroben z bahenního dubu, ze kterého se mimo jiné vyrábí dýmky. Stůl je z dřevotřísky a z uvedeného dubu je dýha, která má složitou komplikovanou kresbu. To naznačuje, jak komplikované osoby se u stolu schází a jak jsou tvrdohlavé, neboť dub je tvrdý. Poslanci, když jsou zde, zvou některého duchovního. Chce-li poslanec promluvit o samotě s duchovním nebo vyzpovídat se, jsou k tomu určeny místnosti mimo kapli a poslanci tyto prostory nazvali ´pokojem pro duši´. Oba sloužící kaplani tomu však říkají ´kaplanka´.

Sbor Jana Žižky v Hořicích
Jde o modlitebnu naší církve, která leží v Tovární uličce v centru města. Je to bývalá synagoga postavená roku 1767 jako náhrada za starší dřevěnou. Po požáru roku 1859 prošla novorománskou přestavbou. Sloužila svým účelům do poloviny 30. let 20. století. Na severní straně střechy je dochováno původní desatero, pod ním je umístěna pamětní deska připomínající místní židovskou komunitu vyvražděnou v letech 1939-1945 nacisty. CČSH koupila synagogu v roce 1952 a rekonstruovala. Během přestavby byly odstraněny veškeré prvky původní židovské výzdoby a byla zbořena prastará židovská škola. Z původní výzdoby se zachovaly jen pískovcové desky s Desaterem a část původní dlažby. Zrekonstruovaná stavba byla otevřena v červnu roku 1956. Od roku 1993 je chráněnou kulturní památkou České republiky. Díky dalším pozdějším opravám modlitebny, dosahujících až půl milionu korun, byla na půdě v roce 2015 objevena geniza s teologickými texty ze 17. a 18. století. Pod podlahou byla odkryta původní barokní pískovcová dlažba. Objeveny byly také niky, tušené z nerovnosti stěn, a jedna trochu mladší „památka", telefonní přípojka do synagogy. Největší zajímavostí stavby je galerie, umístěná v zadní část bývalé synagogy a měla účel v tom, že umožňovala ženám účast na bohoslužbě. Galerie je nesená ocelovou konstrukcí a s přístupem dřevěným schodištěm umístěným při západní stěně. Loňského podzimu byla znovu rekonstruována a zpřístupněna.

Na programu noci kostelů bylo odhalení skrytého příběhu synagogy, který umožnil restaurátorský průzkum. Tajemství synagogy odhalila jak restaurátorka Hana Bělinová, tak sestra farářka Eliška Zapletalová.

Kaple sv. Máří Magdalény v Praze na nábřeží Edvarda Beneše
Pod Letenskými sady proběhla Noc kostelů ve znamení hudby. Nebyla příliš velká návštěvnost, což umožnilo v klidu poslouchat folkovou hudbu v podání dvojice Niny Klestilové a Jiřího Poláčka, kteří svůj zpěv doprovázeli na kytary.
Především je zajímavá historie kaple, kterou od roku 1908 využívá Starokatolická církev. Jde o raně barokní stavbu, kterou postavil roku 1635 Jan Dominik de Barifis na klášterní vinici, která sloužila nejen vinařům, ale vzhledem k tomu, že byla a je omývána Vltavou, sloužila kdysi také vorařům. V padesátých letech v souvislosti se stavbou Stalinova pomníku na Letné, a s tím spojenou úpravou celého nábřeží, hrozil kapli zánik. Proslulý český konstruktér a stavitel profesor Dr. Ing. Stanislav Bechyně (palác Lucerna, Veletržní palác) však objevil způsob, jak kapli zachránit a to jejím přesunutím o 31 m dále směrem proti proudu Vltavy.