Od 1. září do 4. října slaví křesťané Dobu stvoření. Je to od doby, kdy roce 1989 Ekumenický patriarchát ustanovil Den modliteb za péči o stvoření (1. 9.). Dnes je tato oslava přijímána širokým ekumenickým společenstvím.
Je to doba k zamyšlení a uvažování se vzpomínkou na úmrtí patrona přírody - stvoření sv. Františka z Assisi (4. 10. 1226). Tématem letošních oslav je „Doufat a jednat se stvořením“ (To hope and act with creation) a symbolem je obraz prvních plodů naděje s odkazem k listu Římanům 8, 19-25. Citujme část z jeho chvalozpěvu stvoření, kde sv. František ve verši dvanáctém a třináctém sestupuje z části „nebeské“ k části „pozemské“ a již výše zmíněným čtyřem živlům: vzduchu, vodě, ohni a zemi:
Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr a vzduch i oblaka, jasná obloha i každé počasí, kterým živíš své tvory.
Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda, která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň, kterým osvětluješ noc, a on je pěkný, příjemný, mocný a silný.
Berme sv. Františka komplexněji a nepřisvojujme jej však moderně myšleno a řečeno jen k ekologům. Jeho postoj je mnohem širší, beroucí všehomír jako „rodinu“, což vyjadřuje třeba v Písni bratra slunce: „bratře slunce, sestro luno“. Toto božství propojuje k živlům ohni, vodě, větru, zemi a člověka, není nad nimi, ale je s nimi v jednom totéž. Ani smrt se nesmí vymykat, která není ani zlo ani dobro. Je naší sestrou vedoucí nás k splynutí s Bohem.
Ekumenická rodina vedená celou řadou církevních představitelů z celého světa se na webu Světové rady církví (WCC) k oslavě vyjádřila: „Období stvoření od 1. září do 4. října vyzývá křesťany na celém světě, aby se sjednotili v modlitbě a podnikli hmatatelné kroky ke správě životního prostředí a klimatické spravedlnosti. WCC vybízí členské církve, aby se zapojily do udržitelných postupů, podporovaly iniciativy v oblasti environmentální spravedlnosti a byly hlasem pro ty, kteří nemají hlas.“
Na webu oslav seasonofcreation.org je toto řečeno slovy: „Je tu naděje a očekávání lepší budoucnosti. Doufat v biblickém kontextu neznamená stát v klidu a tiše, ale spíše zasténat, zaplakat a pak aktivně usilovat o nový život uprostřed bojů. Stejně jako u porodu procházíme obdobím intenzivní bolesti, ale vyvstává nový život.“
Sv. František, křestním jménem Jan, příjmením Bernardone (* 5. 7. 1182 Assisi, + 4. 10. 1226 Assisi). Žil svým bezstarostným životem, než válka mezi Assisi a Perugií, které změnila jeho život. Modlil se v rozbitém kostele sv. Damiána, když uslyšel hlas z kříže: „Františku, oprav můj dům.“ Známe všichni ten příběh proměny jeho života i s tím, kdy se oblékl do režné kutny převázané provazem a založil řád Menších bratří. Dále pokračuje jeho příběh k zjevení Ježíše Krista na kříži, zahaleného šesti křídly andělů serafínů a z jeho ran vyšlehly paprsky, kterými dal sv. Františkovi stigmata. Když vrátil se do Assisi, těžce onemocněl ztrátou zraku. Měsíc před smrtí dokončil shora zmiňovaný hymnus „Píseň bratra slunce (Sluneční píseň)“. Hymnus proslul tím, že všechny tvory nazývá bratry a sestrami. To se stalo zdrojem jeho přivlastnění k patronaci zvířat i samotných ochránců zvířat a přírody vůbec.
Redakce
