(ČZ 33/2026) V loňském roce dal vršovický farář David vyrobit panely, kde jsou na fotografiích zachyceny naše letní sborové dovolené, které měly loni už dvacetileté výročí trvání. Panely pak byly nějakou dobu vystaveny v našem sboru. Když je člověk prohlížel, mohl si zavzpomínat i žasnout.
Vidět, jak přibývaly nové ratolesti v rodinách, jak rostly a rostly, jak se měnilo složení účastníků a rodin v různých letech. Potom také vzpomínat na ty, kteří už s námi nejezdí. Někteří, protože se přestěhovali nebo odešli jinam, a někteří odešli navždy z tohoto světa. Ve vzpomínce na ně doufáme, že jsou na místě mnohem krásnějším než všechna ta naše navštívená místa...
Vznik sborových dovolených inicioval hlavně bratr David, ale většina praktických organizačních záležitostí leží na jeho ženě, sestře Adélce. Obnáší to nejprve hledání vhodného objektu za přijatelnou cenu – v dobré, vhodné lokalitě. Pak je to také zjišťování počtu a složení účastníků, aby tomu odpovídal počet pokojů a jejich velikost, i zjišťování, zda má objekt nějakou společenskou místnost. A v neposlední řadě, jestli je tam dostatečně velká vybavená kuchyň. Není to o jedlících, ale rodiny s více dětmi nechtějí z finančních důvodů obvykle chodit na jídlo do restaurace. Maminky zkrátka nemají ani na dovolené úplnou dovolenou a musí vařit. Ach jo!
Pobývání ve společném prostoru a společné aktivity během pobytů jsou příležitostí k vzájemnému lepšímu poznávání, ale mohou nastávat také situace, kdy se projeví i naše slabší stránky a může dojít ke konfliktu.
Pokud se setkáváme jenom jedenkrát týdně na bohoslužbě či biblické hodině ve sboru, naše horší stránky se většinou neprojeví. Ale už jen vaření několika maminek a dalších jednotlivců ve společné kuchyni je „stvořené“ ke konfliktním situacím. Jen aby si všichni nezačali druhý den lézt na nervy – ale zatím to vždy nakonec dopadlo dobře.
Večer máme společná posezení, která vede bratr David. Probíráme duchovní témata, sdílíme naše životní zkušenosti a diskutujeme o všem možném. Při společných výletech je prostor povídat si ve skupinkách či ve dvojicích o životě. Mluvíme o naší víře nebo o věcech obecně lidských. Z mého pohledu je to velice dobrá věc, protože jsme každý jiný a máme za sebou v životě jinou cestu a zkušenost. Jsme tam spolu jako lidé různých generací a také jsme z různých církví. Řadu let s námi pravidelně jezdí také jedna rodina z katolické církve a jedna rodina z církve bratrské. Naše rozhovory vedou jak ke vzájemnému poznávání, tak k tomu, že si můžeme ujasňovat a tříbit naše názory: Čemu a komu, proč a jak věřím. Hodně si cením upřímnosti každého účastníka, i když někdy i bouřlivě hájíme každý „svou pravdu“. Považuji tyto diskuse za velmi přínosné. Věřím, že každého z nás nějak posouvají dobrým směrem. Aby i z nás bylo budováno Kristovo tělo. V Ef 4,12-16 čteme: „...aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.“
Přeji krásný zbytek léta a zdravím ještě plna zážitků z poslední dovolené v krušnohorském Perninku, odkud jsme se právě vrátili…
Kamila Kopčilová
Foto: Oldřich Nováček, Pernink 2025
Český zápas č. 33 z 16. 8. 2026
Poznámka:
Kostel v Perninku (viz foto), kde jsme letos trávili společné dny, byl prvním působištěm patriarchy naší církve Karla Farského. Sloužil zde ještě jako katolický kněz.
