Když dnes projíždíme Hlinskem, Husův sbor na jedné z hlavních ulic města, Adámkově třídě, působí samozřejmě. Jako by na svém místě stál odjakživa.
Ve skutečnosti je však připomínkou doby, kdy se věci měnily překvapivě rychle. Je několik let po vzniku naší církve a místní věřící se rozhodnou, že nechtějí zůstat hosty v cizích prostorách.
Již v březnu 1921 se ustavil v Hlinsku přípravný výbor pro zřízení samostatné náboženské obce Církve československé. Ta byla schválena v srpnu 1924 a téměř okamžitě začíná uvažovat o vlastní stavbě. Tehdy byl také položen základní kámen budoucího Husova sboru, který byl během dvou let dobudován a kolem pěti tisíc členů obce 1. srpna 1926 se dočkalo jeho slavnostního otevření. Architekti Karel Šedivý a Josef Prokop nejprve navrhli odvážnější, rondokubistickou podobu, ta však zůstala pouze na papíře. I realizovaná střídmější konstruktivistická verze ale nese ducha první republiky, víru, že nová doba si žádá nový výraz. Základní kámen byl položen 6. července 1925 a již o rok později, 1. srpna 1926 se zde konalo slavnostní otevření. Za zdmi nového sboru se pak odehrával obyčejný život několika generací – bohoslužby, svatby, pohřby, chvíle radosti i loučení. Roku 1940 přibylo kolumbárium, které rozšířilo jeho poslání o další rozměr. Hlinsko je poslední náboženskou obcí v ČR, které se po 2. sv. válce podařilo vztyčit slavný Husův pomník na Skalce nad Hlinskem ještě před nástupem tvrdého komunistického režimu.
Sbor také dnes zůstává živým místem setkávání. Vedle pravidelných bohoslužeb (každou neděli od 8.30 hodin) hostí koncerty, přednášky, besedy a výstavy, areál na farní zahradě s prodejnou Vanilka – hlinecký trdelník využívají rádi také obyvatelé Hlinska. Tím vším navazuje na tradici sboru jako veřejného prostoru pro celé město. Sbor je otevřeným společenstvím, které rádo přivítá každého, kdo se srdcem na dlani přichází.
Redakce
Foto: CČSH
