Náboženská příslušnost může označovat několik různých skutečností současně. Člověk se může s určitou tradicí osobně identifikovat, může se účastnit jejího náboženského života, může být jejím členem podle vlastních pravidel daného společenství nebo může být za jeho příslušníka považován při statistickém zjišťování. Tyto roviny se ale nemusí nutně překrývat.
Může člověk, který byl jako dítě pokřtěn a později se od římskokatolické církve distancoval, požadovat, aby církev jeho údaje z křestní matriky úplně odstranila? Touto otázkou se zabývá Soudní dvůr Evropské unie. Spor, který začal v Belgii, otevírá širší otázku vztahu mezi ochranou osobních údajů, svobodou náboženského vyznání a autonomií náboženských společenství.
Případ označovaný jako C-12/25 Bisdom Gent vznikl poté, co muž pokřtěný v dětství požádal gentskou diecézi, aby jeho osobní údaje odstranila ze svých záznamů, včetně křestní matriky. Diecéze zápis nevymazala, pouze do matriky doplnila poznámku, že dotyčný z církve vystoupil. Ten se následně obrátil na belgický Úřad pro ochranu osobních údajů. Belgický úřad mu v prosinci 2023 dal za pravdu a diecézi nařídil údaje odstranit. Připustil sice, že katolická církev má legitimní zájem evidovat udělené křty, mimo jiné proto, že podle její nauky lze křest přijmout pouze jednou, ale samotný oprávněný zájem podle úřadu nestačí k tomu, aby bylo možné údaje uchovávat po celý život člověka, který výslovně projevil vůli církev opustit. Uchovávání citlivých osobních údajů musí být podle něj nezbytné a přiměřené sledovanému účelu.
Gentská diecéze se proti rozhodnutí odvolala a bruselský odvolací soud následně předložil spor Soudnímu dvoru Evropské unie. Ten má odpovědět celkem na pět předběžných otázek (v češtině je vše dostupné zde). Základní z nich se ptá přímo na to, zda člověk pokřtěný jako nezletilý, který se v dospělosti chce od římskokatolické církve distancovat, má podle článku 17 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) právo nechat své údaje z křestní matriky vymazat. Další otázky ukazují, že spor sahá podstatně dál než k technickému výkladu pravidel ochrany dat. Soud se má zabývat také náboženskou svobodou samotné církve, skutečností, že starší křestní matriky tvoří fyzické knihy obsahující údaje mnoha dalších osob, jejich historickou a archivní hodnotou, a nakonec i možností nahradit výmaz poznámkou v matrice, která zaznamená přání člověka církev opustit. Ve věci proběhlo 30. června letošního roku veřejné jednání před velkým senátem evropského soudního dvora. Stanovisko generálního advokáta je podle současného harmonogramu očekáváno 1. října.
Co vlastně zaznamenává křestní matrika?
Právě povaha zápisu tvoří jádro sporu. Katolická církev tvrdí, že křestní matrika neslouží jako seznam jejích současných členů. Zaznamenává, že určitý náboženský úkon v minulosti skutečně proběhl. Člověk se může později přestat považovat za katolíka, přestat praktikovat nebo církev výslovně opustit, historický fakt jeho křtu však podle tohoto pojetí zůstává.
Tento argument vychází přímo z katolického chápání křtu. Kodex kanonického práva stanoví, že křtem je člověk začleněn do Kristovy církve; křest zároveň představuje předpoklad pro další svátosti. Farnosti proto musí vést matriky pokřtěných a zapisují se do nich také některé další skutečnosti týkající se kanonického statusu člověka, například biřmování, manželství, přijetí svěcení nebo trvalé řeholní sliby.
Vatikánské Dikasterium pro legislativní texty tuto pozici výslovně formulovalo ve vysvětlující nótě z dubna 2025. Podle ní kanonické právo připouští změnu záznamu v křestní matrice při opravě chyb, nikoli jeho odstranění. Matrika má podle dokumentu uchovávat objektivní záznam o uskutečněném svátostném úkonu. Zároveň lze k zápisu doplnit informaci, že dotyčný projevil vůli katolickou církev opustit. Český překlad nóty zveřejnila také Česká biskupská konference.
Čí náboženská identita?
Celý případ dobře ukazuje obtížnost zdánlivě jednoduché otázky, kdo je členem náboženského společenství. Náboženská příslušnost může označovat několik různých skutečností současně. Člověk se může s určitou tradicí osobně identifikovat, může se účastnit jejího náboženského života, může být jejím členem podle vlastních pravidel daného společenství nebo může být za jeho příslušníka považován při statistickém zjišťování. Tyto roviny se ale nemusí nutně překrývat.
V případě katolické církve tento rozdíl vystupuje zvlášť zřetelně. Sama církev připouští, že člověk zaznamenaný v křestní matrice se už dávno nemusí považovat za katolíka. Zápis přesto uchovává, protože mu přikládá sakrální, kanonický a historický význam. Komise biskupských konferencí Evropské unie (COMECE), která minulý týden zveřejnila své stanovisko k probíhajícímu řízení, proto odmítá interpretaci křestní matriky jako seznamu členů. Podle ní by takové chápání vnucovalo církvi zvenčí určitou definici její vlastní příslušnosti.
Na opačné straně stojí právo jednotlivce určit, s jakým náboženstvím chce být spojován, a chránit informace, z nichž lze jeho náboženskou příslušnost dovozovat. Právě údaje vypovídající o náboženském přesvědčení patří podle evropského práva mezi zvláštní kategorie osobních údajů. Belgický úřad proto zdůraznil, že celoživotní uchovávání takových údajů vyžaduje zvlášť přesvědčivé odůvodnění.
Spor tak staví vedle sebe také dvě podoby náboženské svobody: svobodu jednotlivce náboženství přijmout, změnit nebo opustit a institucionální svobodu náboženského společenství spravovat vlastní vnitřní záležitosti podle své nauky a pravidel. Právě jejich vzájemnou váhu bude muset evropský soud posoudit.
Evropské státy dosud rozhodovaly různě
Gentský případ je významný také kvůli rozdílné praxi v jednotlivých evropských zemích. COMECE ve svém stanovisku upozorňuje například na precedentní rozhodnutí soudů či úřadů ve Francii, Irsku, Španělsku, Polsku, Slovinsku, Itálii a na Maltě, které v různých podobách připustily zachování původního záznamu. Francouzský kasační soud například již v roce 2014 vycházel z toho, že křest představuje historickou skutečnost; francouzská Státní rada v roce 2024 přijala jako dostatečné řešení doplnění poznámky do matriky. Belgický Úřad pro ochranu osobních údajů naproti tomu dospěl v gentském případu k požadavku skutečného výmazu.
Právě rozdílná rozhodnutí v členských státech byla jedním z důvodů, proč belgický soud požádal o jednotný výklad evropského práva. Rozhodnutí evropského soudního dvora proto může mít důsledky daleko za hranicemi Belgie. Výklad GDPR, k němuž soud dospěje, bude důležitý také pro praxi církví a orgánů ochrany osobních údajů v dalších členských státech Evropské unie, včetně České republiky. Případ přitom připomíná obecnější problém religionistiky i práva: odpověď na otázku „k jakému náboženství člověk patří“ závisí na tom, kdo otázku klade a k jakému účelu odpověď potřebuje. Osobní identita, institucionální příslušnost, svátostný status a evidence osobních údajů vytvářejí rozdílné kategorie. Soudní dvůr nyní rozhoduje, jak daleko může evropské právo na ochranu osobních údajů zasáhnout do jedné z nich.
Jitka Schlichtsová, Náboženský infoservis
Ilustrace: Koláž redakce / Unsplash.com
