(ČZ 8/26) Vzpomínám si, že jsem kdysi oddávala pár, ve kterém žena byla o dost starší než muž. Byla o dost starší! Pamatuji se, že jsem kvůli tomu jednu noc téměř probděla, protože najednou bylo i na mně to rozhodnutí, zda pár oddat, či ne. Ženichova rodina nevěstu nepřijala a odmítla vůbec na svatbu přijet.

Jaké bylo mé rozhodnutí? No samozřejmě, že jsem je oddala. Došlo mi, že nemám právo hodnotit, zda je jejich láska v pořádku i s ohledem na jejich věkový rozdíl. Kolikrát se některé páry jeví jako dokonalé, a po nějaké době zjistíte, že se manželství rozpadlo. Tu pro nekompatibilitu, tu byl manžel opilec a surovec, tu žena záletná. Ani to v době předsvatební nevidíte. V době příprav se leccos pozná. A spíše to vidíte kolikrát vy jako nezaujatý pozorovatel s letitou praxí než snoubenci samotní; přesto i váš úsudek může být zcela mylný.

Až se stydím, když jsem se u jednoho páru bála, že nevydrží (nikomu jsem to pochopitelně neřekla). Žena se mi jevila značně hašteřivá a manipulativní, jsem si řekla, že to vlastně některým mužům i vyhovuje mít vedle sebe ženu, která za ně leccos rozhodne. Někdy to je zase naopak. Tak kdo má rozhodnout o tom, kdo ke komu patří, nebo ne?

No přeci snoubenci samotní. Jednou jsem oddávala pár, kde ženichovi diagnostikovali Parkinsonovu chorobu, a v jiném páru dokonce neléčitelnou rakovinu slinivky. A tyto dva páry se v lásce a s láskou vzaly. Myslíte, že měl někdo právo jim to vymlouvat nebo nedovolit? I přesto jsem je oddala, žel v jednom případě dělala i brzy pohřeb.

Nedávno jsem oddala krásný pár, který z mého pohledu byl vyvážený a požehnaný. Někomu se však takto jevit nemusel. Ženich měl poruchu vzrůstu, a tak by se nad tím také mohl někdo pozastavovat. Jejich děti přeci mohou zdědit stejný vzorec a být v dospělosti malí. Vadí to snad někomu? A co ten mnou zmiňovaný první pár, kde byla žena podstatně starší? Žena, která díky svému věku už nemohla porodit děti?

Co je hlavním důvodem sňatku? Aby se naplnilo manželství dalším početím a lidstvo se tak přirozeně plodilo a množilo, nebo se může uzavřít manželství z „pouhé“ lásky? A co když je jeden z páru nebo oba neplodní? Naplňuje se tak podstata manželství?

Ano, dnes se sňatky uzavírají povětšinou z lásky a nikdo tomu nebrání. Snad jsme ušli kus cesty k porozumění a respektu a dovolíme i páru, který už je ve věku našich babiček a dědů, aby se vzali, protože ani jednomu nevyšlo předchozí manželství. Přejeme jim jejich lásku. I takové páry jsem oddávala. Nebylo člověka, který by jim jejich štěstí, lásku a nový krok do společného života nepřál. Stejně tak etnicky smíšeným párům. I když se přiznávám, že vidět vedle sebe Afričany a Asiata je pro mne velmi zvláštní, nemohu přesto ani pomyslet, že by to bylo špatně. Genetici říkají: ba naopak. Afričan si dnes běžně vezme Evropanku a Indián Asiatku. Můj bratranec si vzal Japonku, a jak jsou spolu spokojení! Možná, že tady už přijde někomu divné, že vůbec zmiňuji takové odlišnosti u párů, které se berou. Vždyť je to normální. Ano, je. Jen jsme třeba v některých případech nebyli zvyklí.

A tak jako Bůh dovolil, aby se někdo narodil tmavé, někdo světlé pleti, někdo s poruchou růstu nebo bez rukou, tak Bůh dopustil, aby se narodili lidé i s jinou sexuální orientací. Nelíbí se to někomu? Podejte si stížnost u pána Boha. I takoví lidé umí milovat. A když se zamilují, tak spolu chtějí žít.

Problém bych spíše viděla v netolerantnosti, sobectví, agresi, lži a nenávisti, bezohlednosti, krutosti atd.

A takovému zlu propadají lidé bez ohledu na rasu, náboženské vyznání, pohlaví nebo sexuální orientaci.

Naštěstí (věřím, že většina) lidí je vedena přirozenou mravností, ohleduplností, láskou a respektem.

A také bez ohledu na to, jaké barvy, orientace nebo s jakým postižením se narodili.

Všichni potřebujeme lásku a přijetí. Ano, všichni, i ti, kteří nevědí, jak na to, a nemoudře druhým berou a ubližují v domnění, že tím získají víc. Nezískají. Nejvíce získají ti, kdo přijímají celé Boží stvoření v jeho překrásné rozmanitosti, kteří se ho naučili vnímat a milovat. Bůh vám žehnej a toliko za mne,

Marika Zvardoň, farářka náboženské obce Praha-Vyšehrad

Foto: Monika Zvardoň

Český zápas č.8 z 22. 2. 2026

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše