(ČZ 22/2024) Naukový odbor úřadu ústřední rady sezval v úterý 21. května do pražského dejvického ústředí při příležitosti letošního 100. výročí prvního sněmu naší církve řadu odborníků a osobností nejen z CČSH ke konferenci v rámci projektu Odkaz české reformace.
Na prvním sněmu zazněla z úst předního teologa Karla Statečného programová formulace Dokončit českou reformaci. Tato navýsost výstižná výzva, jejíž původ je třeba hledat v Masarykově spisu o Husovi, propůjčila název – motto – našemu současnému setkání s cílem připomenout význam sněmu v souvislosti s ideovým formováním církve.
Historický, společensko-politický kontext sněmu, jeho rozmanitá témata, dokumenty i to, jak jsou dodnes interpretovány, tak připomněli historikové, teologové i řada pedagogů, a to nejen z prostředí naší církve. Krátce se zastavme u jednotlivých referátů, které v celém znění a s krátkými medailonky přednášejících brzy přineseme ve vydaném sborníku.
• „Vývoj církve před zasedáním sněmu, tj. v období 1920-1924“
Cesta naší církve nebyla prosta napětí mezi odlišnými teologickými proudy, jmenovitě mezi modernistickou orientací v čele s Karlem Farským a pravoslavím, které se jevilo jako nekompatibilní s tímto konceptem. Dlouhá liturgie s prvky formalismu, zastaralost, propojení s politikou národního státu – to vše představovalo bariéry etablování pravoslaví na půdě CČS. Situaci, která vyústila v překonání „pravoslavné krize“, v názorové sjednocení, a umožnila konání sněmu, popsal emeritní profesor českých dějin, historik prof. Pavel Marek.
• „Materiály I. sněmu CČS v Ústředním archivu a muzeu CČSH“ představil jeho vedoucí, historik a archivář Mgr. Marcel Slad-kowski, a to v kontextu vzniku tohoto archivu a historických pramenů zde uložených.
• „Reformní snahy v Římskokatolické církvi po první světové válce“
Reakcemi Římskokatolické církve na ne-příznivou situaci na začátku 20. let se zabýval referát historika Doc. Jaroslava Šebka z Histo-rického ústavu AV ČR. Kromě výměny tehdejší hierarchie se plodným a pro dnešek inspi-rativním ukázal být vznik reformních tendencí v rámci duchovního, liturgického života a prohloubení vzdělávání duchovních i laiků, včetně vzdělávání v rámci tradičních řeholních řádů. Jezuitský řád, nechvalně známý jako „řád temna“, tak například získal novou možnost „vypořádat“ se s negativními konotacemi, které s ním byly spojovány…
• „I. sněm CČS(H) v dobovém tisku“
Průřez reakcemi na diskutovaný sněm v periodicích různých ideových a církevních proudů, ale i necírkevního tisku, poskytl Mgr. Tomáš Novák, Th.D., duchovní a odborný referent naukového odboru. Dodnes zaujmou zvláště ty, které jej nejen stroze popisují, ale také ko-mentují tehdejší událost: „A tak, třebas krize pravoslavná jest odbyta, jsou v Církvi česko-slovenské zárodky nových krizí, které nějaký čas budou latentní, ale propuknou určitě navenek, jakmile se přikročí k řešení otázek, na něž si tento sněm netroufal, boje se otevřeně říci, jak se na tyto otázky ideoví pracovníci dívají…“ (týdeník Za pravdou). „Od začátku se jí vyčítal nedostatek vlastního podnětu náboženského a byla charakterizována spíše jako hnutí vlastenecké. Dnes je patrno, že v tomto tvrzení bylo mnoho křivdy. Četní sborové CČS žijí dnes radostným, třebaže dosud neurčitým a značně se různícím životem.“ (České slovo).
• „První církevní sněm v zápase Církve československé o získání vlivu v českém duchovním prostoru“
Sněm byl dle vlastního dokumentu svolán kvůli řešení krize. Většina obcí však krizi nepociťovala, uvedl ve svém příspěvku PhDr. Jan Krško a položil otázku, zdali nešlo spíše o krizi elit – než krizi celé církve. Počáteční nadšení bylo přece výjimečné, první duchovní měli takový kredit, že několik desítek z nich dokázalo „přitáhnout“ půl milionu lidí. Naopak co dle přednášejícího v době prvních sjezdů skutečně rezonovalo, byla spíše otázka boje o ovládnutí českého duchovního prostoru, o socializaci, znárodnění katolického majetku – s podporou politických elit. Církev očekávala, že získá například i „strategicky“ umístěnou baziliku sv. Jiří na Pražském hradě. Ukázalo se však, že zápas o dominanci bude nutné vést bez podpory státu, s iniciativou vlastních členů…
• „I. sněm CČS v zrcadle vatikánské korespondence“
Na diplomatické zprávy Francesca Marmaggiho zastávajícího v době konání sněmu funkci apoštolského nuncia, zacílil doc. Marek Šmíd. Z těchto zpráv je patrné, že nuncius, sledující pečlivě situaci v církvi i její tehdejší představitele, nevěřil v perspektivu dalšího vývoje mladé církve.
• „Reflexe reformního hnutí katolického duchovenstva v Čechách u zakladatelů CČS“
Při pohledu zpět, k inspiraci a zdrojům reformního snažení našich zakladatelů, jsme se s doc. Kamilou Veverkovou dostali zejména ke knězi německé národnosti Bernardu Bolzanovi, K. H. Borovskému, přesvědčenému o možné obrodě katolické církve a skrze ni celého světa, ale také ke Katolické moderně.
• „Věrouka CČS tehdy a dnes. Srovnání věroučných usnesení I. církevního sněmu s teologií a praxí současné CČSH – příspěvek k IX. sněmu“
Výpovědi církve v oblasti ekleziologické, trinitologické a christologické na počátcích ideologického formování, v průběhu VI. sněmu a současnosti srovnal příspěvek pražského biskupa, Doc. ThDr. Davida Tonzara. Zajímavou byla sonda do tématu „Tuháček (spoluautor naší liturgie, pozn. red.) a liturgie“: „při liturgii je skutečná rodina… dogmatika a liturgie jsou dvě rodné sestry, liturgie je dogmatikou v praxi… Vinu odpouští předobrý otec nebeský, opravdová lítost. Opusťme taje mlčících misálů. Nebylo by lépe opustit kadidlo, umývání rukou, vynechat výčet svatých a světic, vynechat svátky mariánské, protože nejsme pro modlářství svatohorské a lurdské, ale musíme odmítnout i cestu protestanskou a helvétskou.“
• „Role Karla Statečného při formování teologie CČS a význam hesla ‚Dokončit českou reformaci!‘“
Teolog doc. Jiří Vogel, v současné době děkan HTF UK, shrnul informace, které máme o Karlu Statečném, které ho vykreslují jako morálního teologa, scholastického filozofa a apologetu českobudějovického teologického semináře – jenž v naší církvi působil jen krátce, nicméně jeho odkaz je mimořádný – a položil otázku, jak porozuměl Masarykovým výzvám k pokračování v české reformaci.
• „Teologie K. Farského a A. Spisara v pohledu prof. Z. Kučery“
Zakladatel tzv. husitské teologie prof. Zdeněk Kučera, jehož pětileté výročí úmrtí si letos připomeneme, soustavně promýšlel učení svých velkých předchůdců a pokoušel se jejich myšlení klást do souvislostí s vývojem moderního světa, jak uvedl ThDr. Martin Chadima, jenž se svým učitelem, bratrem profesorem, často osobně diskutoval a znal dobře jeho dílo. Také M. Chadima má bohaté zkušenosti s výukou a velice trefně postihl, jak složité se musely jevit formulace – například trojiční dogma – v době zrodu církve. Není divu, že se naši otcové snažili vyvázat ze scholastického pojmosloví…
Ve svých reflexích obou v nadpise zmíněných osobností volí prof. Kučera kritický, ale i apologetický tón. Vyvrací například, že by byl Farský panteistou: „V jedné oblasti se Farský občas ocitá na velmi tenkém ledě, co se týče formulací, ale co se týče reálné zbožnosti a co se týče například liturgie, zpěvníku, agendy, případně kázání, byl bytostně vyznavačem osobního Boha a v trojičním duchu.“ Rovněž již u Farského odkrývá Trtíkův biblický personalismus…
• „Dokončit reformaci českou – pokus o pravoslavnou interpretaci“
Pravoslavné orientace se na konferenci dotkla řada referátů: z perspektivy praktikujícího pravoslavného teologa přiblížil její základy a jádro Doc. Gorazd Josef Vopatrný, jenž vyučuje na HTF UK. Jeho projev názorně doložil, že cesty obou církví se nutně musely rozejít.
• „CČSH mezi liberalismem a konzervativismem v kontextu náboženských změn současnosti“
ThDr. Jan Rokyta, farář CČSH v Pardubicích, religionista a pedagog, zrekapituloval náboženskou situaci křesťanství v současné Evropě a ze sociologického hlediska přiblížil důležité momenty CČSH ohledně úspěšnosti reprodukce svého vlastního společenství, zvláště v oblasti rodinného života, a dále problémy misie současnosti. Jak se vyrovnat například se situací, kdy se vůči křesťanům značně proměnila problematika násilí? „…ve Francii je index násilí na židovském obyvatelstvu 78 % ve chvíli, kdy v podstatě prezentujete na veřejnosti symbolicky své náboženství.“ „Ohledně křesťanů je to 26 % a v islámu 0,72%…“ Roli hraje i vytěsnění z veřejného prostoru.
Jakým způsobem se angažovat ve společnosti – „nezakopat hřivny, které dostáváme“? Ve společnosti, kde dochází k vyprázdnění otázek lidských, ženských práv či ireniky, a která o nich hovoří jazykem pro nás nepřijatelným? Co jsme dnes ochotni obětovat (nejen) pro svou církev?
Autor zdůraznil zásadní význam vzdělání a nastínil dvě cesty, kterými se CČSH může ubírat. Perspektivou může být Farského pojetí liberalismu jako důrazu na svobodný, „decentralizovaný“ život konkrétní náboženské obce v daném místě. Na druhé straně pak Trtíkův důraz na „konzervativismus“ jako opětovný návrat k biblicky chápanému Bohu, k biblickému jazyku.
• „První sněm CČSH 1924 a 1931 a teolog František Kovář“
ThDr. Jaroslav Hrdlička, vyučující na HTF UK, zasadil do dějin naší církve působení jedné z velkých osobností, Františka Kováře, pozdějšího patriarchy. Kovář – povoláním úředník na ministerstvu – se účastnil již prvního zasedání 1. sněmu, jejž „vnímal jako potvrzení obhájení Farského křídla CČSH pro její další vývoj“. Zajímavá je optimistická poznámka z deníku: „Nehájím CČS(H) pro to, čím je, nýbrž pro to, čím může a má být jako nutný nástroj lidského pokroku. Hájím dnešní CČSH pro tu zítřejší.“
• „Cesty k liturgii CČS. Liturgický život Církve československé (husitské) do I. sněmu v roce 1924“
Mgr. Pavel Kolář, Th.D., vedoucí Katedry praktické teologie HTF UK, duchovní náboženské obce v Praze-Nuslích shrnul návrhy na reformu liturgického života v Obnově církve katolické v Československé republice (1919) a v liturgickém referátu Aloise Tuháčka na Valném sjezdu církve v roce 1921. Překvapením pro nás může být, že do r. 1924 naše pořádky stále počítaly s tím, že kněz slouží velkou část bohoslužby tváří k oltáři, některé modlitby kněz stále pronáší tiše, že části zpěvu ordinaria kněz recituje a společenství zpívá… U A. Tuháčka je pak zajímavý i fakt, že nepočítá s tím, že by se přijímalo pravidelně… A i to „že se přijímalo pod obojí, přichází naopak… ze setkávání s pražským starokatolictvím.“ Tak zásadní prvek reformace, jako je časté přijímání pod obojí způsobou, tedy nebylo v počátcích vůbec klíčovým tématem…
• „Referát Františka Kalouse o bohoslužebném řádu“
Příspěvek duchovního Mgr. Vladimíra Hraby se zabýval obsahem vystoupení liturgického referenta Františka Kalouse na prvním řádném sněmu, jenž zde navázal na závěry svého předchůdce A.Tuháčka a vytvořil tak jeden ze základních pilířů života a služby církve. Hlavním přínosem se pak stalo definování liturgického charakteru církve soustředěného kolem eucharistické (mešní) bohoslužby. K přijetí sněmem připravil a doporučil bohoslužebný řád v podobě liturgie navržené Karlem Farským, doplněné formulářem večerní pobožnosti... Pozornost věnoval také otázce svěcení kněžstva. Kalousův referát ukončil prvotní období liturgického života CČS, založeného na Českém misálu a postupném vytváření vlastních liturgických tvarů stanovením řádné jednotné normy.
• „Hledání osobitého uměleckého výrazu v období I. řádného sněmu CČS na příkladu Husova sboru v Českých Budějovicích“
Církev, jak uvedl historik PhDr. Martin Jindra, pracovník Ústředního archivu a muzea naší církve, v první dekádě svého působení přesně nedefinovala konkrétní, jasně vyhraněné požadavky a nároky na uměleckou výzdobu svých chrámů a modliteben. Do této situace vstupuje právě v roce konání I. řádného sněmu nejvýznamnější symbolista v českém výtvarném prostředí a první český „moderní sochař“ František Bílek, aby realizoval svoji představu „o duchovní výživě bratří“ v liturgickém prostoru Husova sboru v Českých Budějovicích.
• „I. sněm CČSH a výchovný úkol církve“
Tomáš Butta, duchovní, teolog a biskup-patriarcha Církve československé husitské, naznačil situaci ve školství doby první republiky a postavení výuky náboženství mezi vyučovacími předměty, přiblížil význam výchovy a jejího pojetí v počátcích Církve československé (husitské), která si vytkla za cíl „obrození národa v duchu Kristově“. Zpráva o prvním sněmu obsahuje dva prameny týkající se těchto otázek: rezoluci připravenou výborem pro výchovu a referát Václava Lemberka. Bratr patriarcha věnoval pozornost tématům a pojmům laická morálka a výuka náboženství ve škole, převýchova národa jako změna hodnotového systému, rozlišování mezi výchovou a vyučováním, Ježíš jako vychovatel a učitel, výchovné vzory – Jan Hus, J. A. Komenský a T. G. Masaryk, osobnost učitele-vychovatele a žáka, recepce a ocenění Komenského didaktiky v CČS(H).
• „Jednací řád I. sněmu ve srovnání s jednacími řády následujících sněmů“ byl tématem příspěvku Mgr. Jany Krajčiříkové. Shrnul termíny dosavadních sněmů CČS(H) a jejich zasedání a podrobněji rozebral jednací řád I. řádného sněmu, jehož některé body si pozdější sněmy upravily. V závěru se přednášející zamyslela i nad možnými podněty pro přípravu jednacího řádu IX. sněmu CČSH...
Z jednotlivých referátů vybrala Klára Matoušová
Český zápas 22/2024 z 2. 6. 2024
Konference k 100. výročí I. sněmu Církve československé husitské
