(ČZ 42/2024) Zatímco u německých literárních kritiků nacházíme při rozboru díla R. M. Rilkeho analýzy jeho vztahu k Čechům také zmínky o Husovi a husitství, zjišťujeme, že čeští literární vědci jakoby tuto skutečnost u Rilkeho opomíjejí. Výjimkou je proslulý literární vědec Václav Černý (na snímku).
Filosofické fakultě UK v roce 1968. Jeho přednes literárních a filosofických analýz z děl světové literatury byl až tak poutavý, že v největší posluchárně s kapacitou čtyři sta míst byl slyšet spadnout špendlík. Stejně poutavě se čte jeho kniha „Studie ze starší světové literatury“ vydaná v roce 1969. Závěry v eseji nazvané „R. M. Rilke a Praha, Čechy, Češi“ jsou pro mnohé z nás velmi překvapující.
Černý píše: Rilke „vynesl nad Čechy soud, pojal jistou představu o jejich osudu a jejich poslání a smyslu na zemi“. Podle literárního historika Rilkeho soud je dán Prahou, ve které Rilke vyrůstal a žil. Ta je vzkazem z minulosti, je poselstvím velikosti, slávy a pýchy… svědectvím zanícení podstatně ideálních a duchovních, náboženských a spasitelských. Ale také poselstvím nesmírných pohrom, jež na sebe národní vznícení přivolalo, strašlivých krveprolití a utrpení, která lid země na sebe přijal a téměř podlehl a zde Černý cituje z Rilkeho básně „Superavit“ o Husovi, Mluví o tom, že se jedná o „poslání, které si národ kdysi dal.“ Podle literárního vědce tomu odpovídá v Rilkově sbírce „velmi jasně a bez přechodu a nuancí obraz katastrofy, kterou národu jeho (Husovo) duchovní misionářství způsobilo a v jejíchž vírech div nezahynul. Myslíme tím básníkovy evokace Třicetileté války.“
Báseň „Superavit/Převyšující“ je z Rilkeho sbírky „Obětina lárům“ a Václav Černý ji považuje za Rilkeho „koncepci českého osudu, české národní podstaty a českého poslání.“ K tomu dodává, že tato koncepce vyplynula z lásky k Čechům. Rilkeho uznání, podle badatele, se týká minulosti, slávy a velikosti, a jak píše Černý: „centrální zjev české minulosti vidí Rilke v Husovi a české reformaci, která z něho vyšla.“ Dále uvádí: „Mravní smysl Husův vidí v jeho neochvějné a mučednické věrnosti přesvědčení a ve věrnosti k Husovu duchovnímu odkazu spatřuje příčiny tragického národního utrpení. Naděje se vztahuje na budoucnost. Rilke věří v českou budoucnost, nicméně pod podmínkou, že český národ podrží svou základní kvalitu věrnosti.“
Celou svoji úvahu o Rilkeho vizi Čech a češství uzavírá Václav Černý tím, že podle něj Rilke zmíněnou věrnost nevidí v nějakém určitém ideově mravním programu, nýbrž se jedná o věrnost sobě samým, národní podstatě. K tomu teoretik literatury u Rilkeho objevuje koncepci, která podle něj: „Odpovídá povaze a názorům toho, co lze od počátku století nazývat ´die vaterländisch-böhmische Tradition´, která byla od roku 1848 společnou ideologickou platformou Němců i Čechů v Čechách… tato koncepce je původu českého: je to dokonce první veliká autostylizace českého národa.“ Černý to považuje ústy nebo perem Rilkeho za „rehabilitaci české minulosti a především jejich velkých mravních tradic, zvláště husitských.“
Superavit / Převyšující
Rainer Maria Rilke
Nie kann ganz die Spur verlaufen einer starken Tat; dies lehrt zu Konstanz der Scheiterhaufen; denn aus tausend Feuertaufen steigt der Hochgeist unversehrt. Bis zu uns her ungeheuer ragt der Reformator Hus, fürchten wir der Lehre Feuer, neigen wir uns doch in scheuer Ehrfurcht vor dem Genius. Der, den das Gericht verdammte, war im Herzen, tief und rein, überzeugt von seinem Amte, – und der hohe Holzstoß flammte seines Ruhmes Strahlenschein. |
Stopa silného činu se nemůže nikdy zcela ztratit to nás učí kostnická hranice; neboť z tisíce křtů ohněm se vznešený duch zvedne bez úhony. Až k nám mocně sahá reformátor Hus, i když se bojíme ohně jeho učení, skláníme se v ostychu a úctě před jeho géniem. Ten, jehož odsoudil soud, byl srdce hlubokého a čistého, přesvědčen o svém poslání, - když vysoká hromada dřeva vzplála k záři jeho slávy. |
Rilke věnoval Mistru Janu Husovi báseň Superavit (Převyšující), která je součástí jeho sbírky Larenopfer (Obětiny lárům) z roku 1896.
Vedle německého originálu uvádíme doslovný překlad.
Mirko Radušević
Český zápas 42/2024 z 20. 10. 2024