Prof. Amedeo Molnár (24. 1. 1923 - 31. 1. 1990) byl široce respektovaným církevním historikem a teologem, který přednášel na tehdejší Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze a na valdenské teologické fakultě v Římě.
Pracoval i na Čs. akademii věd, kde se jako nemarxistický odborník podílel na vydávání Husových spisů. Jeho kniha „Valdenští“ byla přeložena do řady světových jazyků.
Na pozvání děkana prof. Milana Salajky přednášel prof. Amedeo Molnár jako suplující profesor také na tehdejší Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze. Stalo se tak poté, když ze zdravotních důvodů musel ukončit pedagogické působení na fakultě náš církevní historik prof. Miloslav Kaňák.
Prof. Kaňák našemu ročníku ještě před svým odchodem přednášel úvod do studia dějepisu a české dějiny. V roce 1981 přišel na Husovu fakultu prof. Molnár, který nám zpočátku přednášel také české dějiny. V dalších ročnících pak světové dějiny křesťanství. Seminář s ním byl zaměřen na církevního otce Augustina, kdy jsme četli a vykládali spis „O obci Boží“.
V dalších ročnících se prof. Molnár v přednáškách zaměřoval především na středověk a reformaci. Se zřetelem k naší fakultě a církvi se však v jednom ze seminářů věnoval i katolickému osvícenství. V té době pracoval na knize o reformaci „Na rozhraní věků. Cesty reformace“ pro nakladatelství Vyšehrad, která byla vydána v roce 1985. Detailně nás v přednáškách seznamoval s životem a učením německého reformátora Martina Luthera.
Jako studenti jsme si vyžádali přednášky o J. A. Komenském, jeho díle a teologickém myšlení. Připravil pro nás celý cyklus takto zaměřených přednášek. Dodnes mám zápisky z těchto jeho přednášek pečlivě uschované a jeho četné komeniologické práce umožňují stále orientující vhled do myšlení a dobových souvislostí této osobnosti. K nim se řadí i publikace „Jan Amos Komenský o sobě“ vydaná v roce 1987 a připravená s jeho spolupracovnicí prof. Noemi Rejchrtovou.
Celkem pro studenty ne příliš zajímavá disciplína dějepisu a historie se díky bratru prof. A. Molnárovi pro nás stala velmi živoucí a překvapivě zajímavou. Jeho přednášky byly mimořádně poutavé svým obsahem i podáním ve vytříbené jazykové formě. Zpravidla si na přednášku přinesl nějakou knihu, kterou před sebe položil, ale neotevřel ji a přednášel zpaměti.
Před zkouškou nám, svým studentům, řekl: „Já bych se neodvážil přijít na zkoušku, kdybych si nepřečetl od svého učitele všechno, co napsal.“ My jsme mu odpovídali: „To by ale k Vám, bratře profesore, z nás nemohl přijít nikdo.“ Neboť dílo prof. Molnára je mimořádně rozsáhlé a jeho bibliografie čítá nespočet titulů.
Někdy při zkoušení dával možnost vybrat si téma a otázku, které studujícího zaujalo. Nebylo to však příliš výhodné, neboť se pak v následujícím průběhu zkoušky ukázalo, že student o tématu zas až tak mnoho neví.
Jednou se dotázal některého ze studentů: „Jak se jmenujete?“ On mu sdělil své jméno. Bratr profesor odpověděl: „Vás neznám. Kdybyste žil v 15. nebo 16. století, tak přesně vím, kam vás zařadit. Promiňte, ale takto nevím, kdo jste.“
Tomáš Butta
Foto: zdroj www.katyd.cz
