Tradičně je 17. kapitola Janova evangelia označována jako „velekněžská modlitba“.
Když čteme ve Starém zákoně o veleknězi, tak nás upoutá především jeho nápadný oděv, který ho odlišoval od ostatních. Velekněz nosil svrchní roucho, suknici a náprsník z dvanácti drahých kamenů. Na čele měl turban. Materiálem jeho oděvu bylo zlato, drahé kameny a drahocenné látky (Ex 28. kap.). Starozákonní kněžské roucho mělo bohatou symboliku.
Naše bohoslužebná roucha jsou oproti tomu prostší. Přesto i tento oděv odlišuje a připomíná úkol sloužit Bohu i lidem. Kněžské roucho na jedné straně ukrývá do anonymity jeho nositele a na druhé straně naopak vzbuzuje pozornost a přísnější hodnocení. I když někteří lidé hodně dají na vnější věci, důležitá je především osobnost. Podíváme-li se na pravého a nejvyššího velekněze Ježíše Krista, on žádný mimořádný drahocenný šat nenosil.
Pro velekněze je charakteristické, že zastupuje druhé lidi. Starozákonní velekněz předstupoval před svatého Boha za lid. Velekněz přinášel oběť za viny lidu. Velekněz se za lid modlil a přimlouval. Naším pravým zástupcem je Ježíš. On je tím přímluvcem, který se za nás neustále přimlouvá (Žd 7,25; 1 J 2,1).
Trvale probíhá rozhovor Syna s Otcem nad světem. Ježíš za nás předkládá své prosby a přímluvy. I v této chvíli se za nás modlí. Budoucnost církve nestojí jen na naší vytrvalé modlitbě, jakkoli je důležitá, ale na stálé přímluvě Ježíše Krista za nás.
Písmo svaté nám umožňuje zaslechnout rozhovor Ježíše s Bohem. Ježíšova modlitba zaznamen aná v 17. kapitole Janova evangelia nám dává poznat, za co se Ježíš modlí. Tato modlitba je velmi obsažná. Soustřeďme se jen na jedinou výpověď této Ježíšovy modlitby a tou je jeho prosba za jednotu učedníků: „Ať jsou jedno.“ (v. 11, srov. v. 21). Ježíš se ve své velekněžské modlitbě modlí za jednotu svého lidu. Úkolem velekněze je mít na zřeteli jednotu lidu a vést k této jednotě.
Starozákonní velekněz měl na svém oděvu dvanáct různobarevných drahých kamenů. Každý kámen představoval jeden z dvanácti izraelských kmenů. Velekněz tak zastupoval celek lidu a jeho pestrost. Také nám, ať již biskupům, duchovním nebo laikům, má v našich modlitbách ležet na srdci celek naší církve, ale i celek křesťanského lidu, tak jako leží na srdci celek církve Ježíšovi, a tak jako měl starozákonní velekněz dvanáct kamenů na hrudi.
Církev a její jednota je lidským hříchem neustále ohrožována. Tato jednota mezi jednotlivými křesťany, tak jako jednota, svornost a vzájemnost v náboženských obcích a celku naší církve, i ve svém ekumenickém rozměru, je nezbytným předpokladem pro věrohodnost našeho křesťanského svědectví ve světě.
Tomáš Butta
Český zápas č. 21/2023 z 21. 5. 2023
Obrázek: A.N. Mironov, Kristus a hříšnice, 2011, Creative Commons, A.N. Mironov, CC-BY-SA 4.0, zdroj:
