Janovo evangelium nám sděluje, že Jan Křtitel nebyl ani Mesiáš, ani prorok. Sám to podle svědectví Evangelia říkal svým posluchačům. Když byl dále dotázán, proč tedy provádí očistný obřad křtu vodou na odpuštění hříchů, odpověděl, že ho Bůh pověřil, aby tak oznámil příchod někoho nepoměrně většího, než je on sám.
Druhého dne se mezi ostatními Janovými stoupenci objevil Pán Ježíš, aby též přijal křest vodou.
Jan Křtitel ho nazval beránkem Božím, který snímá hříchy světa. Pokřtil ho a vydal o něm svědectví jako o Synu Božím, jenž bude křtít Duchem svatým. Všichni známe různé způsoby zobrazení této události. V ostatních synoptických evangeliích je popsána davová scéna křtu v řece, nad kterou se otevírají nebesa, z nichž sestupuje na Ježíše Duch svatý v podobě holubice. Zároveň k němu promlouvá Boží hlas, který potvrzuje, že je vyvoleným Božím Synem.
Tato událost bývá též zobrazována na četných oltářních obrazech, na kostelních freskách i v podobě soch. Z těchto uměleckých děl nabýváme dojmu, že se vyobrazený okamžik odehrál jako velká zázračná manifestace Boží moci za spoluúčasti zástupu diváků. Říkáme si: „Škoda, že se dnes již neodehrávají podobné zázraky, které by obrátily na víru v Boha i největší skeptiky. Škoda, že Boží hlas již z oblak nehlaholí nad shromážděnými zástupy!“
Janovo evangelium nám však ukazuje jiný, neokázalý a niternější obraz této události. Byl to Jan Křtitel sám, jehož vyzval Bůh, aby hlásal příchod Ježíše jako Spasitele. Byl to také především on sám, který viděl svým duchovním zrakem sestoupení Ducha Božího v podobě holubice na Ježíše při křtu vodou. Byl to také Jan, který slyšel Boží hlas, označující Pána Ježíše za předpověděného nositele Božího synovství i daru Ducha Božího.
Jak víme, Pán Ježíš byl vzdáleným příbuzným Jana Křtitele, protože Janova matka Alžběta byla sestřenicí Ježíšovy matky Marie. Jan tedy Ježíše znal, ale teprve při křtu v řece Jordánu uslyšel ve svém nitru slovo, které Ježíše jednoznačně označilo za vyvoleného Božího Syna. Tento zážitek sdílel Jan zprvu pouze s Ježíšem, který měl podle svědectví ostatních evangelií zažít stejný duchovní děj.
Teprve po tomto vnitřním duchovním zážitku označil Jan Křtitel veřejně ve svém kázání Ježíše za vyvoleného. Přítomní lidé, kteří se sešli kvůli Janovu křtu, se tuto zvěst dozvěděli až z jeho úst. Jan byl schopen předat jim Boží sdělení takovým způsobem, že mu na místě uvěřili.
Jan Křtitel, inspirován Božím slovem, stál též při zrodu kruhu apoštolů kolem Pána Ježíše. Podle Janova evangelia to byl právě on, který upozornil svého posluchače Ondřeje na Ježíšovo mesiášství. Ondřej pak k Ježíšovi přivedl svého bratra Šimona Petra. Apoštolský kruh byl založen a s ním byl položen i základ společenství všech křesťanů. Svědectví Janova evangelia se tak liší od dalších synoptických evangelií, v nichž Pán Ježíš rybáře Ondřeje a Petra oslovuje sám.
V Janově evangeliu je tedy v této souvislosti opět patrné sdílení Božího slova. Ti, kteří slyší Boží hlas ve svém nitru, jej předávají dále a šíří tak radostnou zvěst. Duchovní děj tak předchází hlasitý projev. Bůh k nám trvale promlouvá skrze slova Písma. Je to stejné Boží slovo, které oslovilo Jana Křtitele i Pána Ježíše. Janovo evangelium nám ukazuje, jak toto slovo působí v nitru člověka. Sděluje nám též, že důležitější, než okázalý vnější projev, je vnitřní působení slova Božího v myslích lidí.
Naděžda Kaňáková
Pane Bože, sešli nám své slovo, abychom lépe poznávali tvého Syna.
Prosíme tě, učiň, ať jsme schopni tvé slovo přijímat, řídit se podle něj
a předávat ho druhým jako zdroj spásy.
Děkujeme ti, Pane Bože, za to, že posíleni tvým slovem
smíme následovat tvého Syna na cestě k tobě. Amen.
