Kázání bratra biskupa Jana Hradila, které zaznělo při bohoslužbách 10. ledna 2026 u příležitosti 106. výročí založení naší církve.
Biblické texty: 2. Mojžíšova 20,1–3, 2. Mojžíšova 32,1–6, Lukáš 19,45–48.
Sestry a bratři, když jsem si přečetl prvý text Starého zákona, uvědomil jsem si, že jej všichni velice dobře znáte. Je to vlastně prvé přikázání z deseti, které přinesl Mojžíš z hory Sinaj, kam vystoupil. Víme dobře, jak to dopadlo. Mojžíš byl pověřenou osobností a měl svůj historický úkol. Než však texty přinesl, došlo k něčemu velice zvláštnímu: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ Proč Hospodin, Bůh Izraele, říká: „… nebudeš míti jiného boha mimo mne…“?
Bůh věděl, že lid izraelský podstoupí prvou historickou zkoušku a Boha zradí. Zradí jej, opustí a přestane Hospodina, Boha Izraele, vyznávat. Víme dobře, že Mojžíš byl Bohem požehnaný, Bohem pověřený, aby vyvedl Izraelity z egyptského zajetí. Mojžíš cítí zodpovědnost ještě v čase, kdy je v egyptské porobě, a zastane se Izraelity, kterého Egypťan trestal a zabil jej. A co následovalo? Obdržel otázku: „I nás chceš zabít?“ Nedostalo se mu v žádném případě vděčnosti. On sám musí před trestem utéct. Mojžíš byl Bohem pověřený, aby po pohromách, které potkaly celý Egypt, Židy vyvedl. Na tomto útěku slyší: „Nebylo by lépe, kdybychom zůstali v zajetí, ale měli bychom dostatek masa a dostatek jídla?“ Z toho je evidentní, že Židé putující po poušti jsou malověrní a Bohu nevěří...
Když Mojžíš dlouho nesestupoval z hory, shromáždili se Židé a vyzvali Árona, aby jim udělal boha, který bude s nimi a bude před nimi putovat. Áron pod obrovským tlakem vyzve Izraelity, aby sesbírali všechny zlaté ozdoby a z toho sesbíraného zlata jim odlil býčka. Oni na to řekli: „Tento býček je bůh Izraele.“
Druhého dne nato se Izraelité sešli, vybudovali oltář a konali slavnost. Uctívali býčka a přinesli mu oběti. Na to se lid pustil do hodování. Chovali se nevázaně. Opustili pravého Boha, vytvořili boha podle svých představ, a dokonce ho nazvali Hospodinem. Jde vlastně o prvou kultickou reformu, kterou vzali do rukou lidé. Vytvořili si boha, se kterým mohli nakládat podle svého. Prvé přikázáni porušili, vytvořili bůžka, chtěli se mu klanět. To jsou prvé deformní náznaky víry. Tito lidé se do zaslíbené země nedostali. Boží zaslíbení bylo porušeno. Tady si uvědomuji, jak málo stačí, aby člověk deformoval víru a minul se cíle: Nedostali se do zaslíbené země. Zamysleme se, kolikrát v dějinách byla víra deformována přáním lidu.
Jak to bylo vlastně s námi? Prvá světová válka vytvořila jisté hnutí odporu proti dogmatičnosti církevních postojů. Myšlenka „Los von Rom“ – Řím musí být souzen a odsouzen – prostupovala náladou věřících.
Po prvé světové válce křesťané cítili, že tradiční Římskokatolická církev v mnoha místech opustila čistou víru, vytvořila učení, které pro ně bylo vlastně nepřijatelné. Tak řada kněží, členů tradiční církve, založila Jednotu duchovenstva, poté Ohnisko, a pokusili se očistit tradiční církev od zvyků, které byly mnohdy podobné zlatému býčkovi. Nebylo žádného Mojžíše, který by přivedl církevní hierarchii k očištění od návyků, které byly nepřijatelné.
Kněží, kteří byli členy Ohniska, vyslali do Říma své zástupce v čele s děkanem Kroiherem. Chtěli být přijati papežem, kterému by předložili reformní návrhy. Čekali v Římě dlouho na přijetí, to však bylo velice krátké. Papež k jejich požadavkům odpověděl: „Indiscutabile.“ Na požadavek, aby bohoslužba a kázání byly v mateřském jazyce, se jim prý dostalo odpovědi: „Přece se Bůh nebude učit česky.“ Paradoxní! Druhý vatikánský koncil o čtyřicet let později většinu požadavků přijal a prosadil. Jak nezodpovědná byla skutečnost povrchního přístupu k požadavkům.
Evangelista Lukáš v odstavci Očištění chrámu zapsal Ježíšův výrok: „Můj dům bude domem modlitby, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů!“ Na Ježíšův výrok představení chrámu nezareagovali, jak by měli, ale usilovali o Ježíšův život.
Nová církev musela vzniknout. Vytvořila zázemí pro skoro milion lidí, kteří neskončili v ateismu, ale stali se křesťany nové církve. Je tomu 106 let. Opět si musíme jasně říct, že vatikánská kurie místo toho, aby naslouchala, co jim věřící říkají, dala novou církev do klatby. Tato klatba do dnešního dne nebyla odvolána!
Sestry a bratři, když se podíváme na dějiny naší církve, bylo to úžasné: 144 kněží odešlo do nejistoty a vystavělo stovky kostelů a far. Jaké to bylo nadlidské úsilí! V období ekonomické krize naši věřící obětovali všechno, co měli, aby zaplatili všechny chrámy, fary, které byly zapotřebí k církevní existenci. Je také pravdou, že jsme jasně vyjádřili, v co nevěříme. Ale zapomněli jsme mnohdy vyjádřit, v co věříme. A na to dnes doplácíme.
Naše církev je krásná. Ale musíme začít řádně evangelizovat. Avšak dnešní doba na to mnohdy není zvědavá. Bude to těžké. Musíme však věřit, že nás z toho všeho vyvede Bůh.
Jan Hradil
Foto: Redakce
