Petrem položená otázka „kolikrát odpustit?“ může být odrazem dobových rabínských diskusí o odpouštění. „Kolikrát – snad až sedmkrát?“
Odpověď Kristova „sedmdesátkrát sedmkrát“ znamená vyzvání k téměř neomezenému odpouštění přestupníkům. Do značné míry se tu rezignuje na počítání „dluhů“, které vůči nám mají naši hřešící a ubližující bližní.
Toto učení o odpuštění předpokládá zřejmě sebereflexi toho, který zhřešil (ta je jistě podstatnou součástí integrity odpuštění). Jinými slovy – kolikrát, když přijde hříšník s omluvou, máme takovou omluvu akceptovat? Kristus neříká: „nespočetněkrát“, neříká „pořád odpouštět“, „vždycky odpouštět“. I když je sedmdesát sedm vysoké množství, přesto má Ježíšova výzva k milosrdenství jakýsi strop, byť neobvykle vysoko položený.
V zásadě se tu rezignuje na počítání spojené s odpouštěním – i vyčítání. Zaměření odpovědi má skoro buddhistickou povahu: předpokládá se tu daleko menší angažování, daleko menší míra prožívání (našich) konfliktů, než je běžné. Síla k odpuštění se tu bere ze zásadního obrácení se k Bohu: na království Božím záleží. Zatímco to, nač by nám mělo očima tohoto světa záležet a co by bylo třeba odpouštět, pomíjí.
Podobenství Kristovo o zlém dlužníkovi, kterému byl králem odpuštěn dluh tisíců hřiven (anekdotická částka ve výši několika státních rozpočtů), sám však neumí odpustit jinému dluh několika špinavých šestáků, představuje terapeutické cvičení na téma: „Jsi si jistý, že jsi věřitelem? Nejsi spíše dlužníkem?“ Zároveň ukazuje nesamozřejmost všech věcí, nesamozřejmost našeho přijetí Bohem, naši nedisponovatelnost Boží milostí.
Bože, obejmi nás svou blízkostí a živou přítomností.
Jenom z hloubi tvé věčnosti
můžeme čerpat sílu odpouštět. Amen.
Autor: Marek Feigl
Český zápas č. 38/2023 z 17. 9. 2023
Obrázek: Domenico Fetti (cca 1589 – 1623), Podobenství o nemilosrdném služebníku (cca 1620), Staatliche Kunstsammlungen Dresden, (Wikimedia commons)
