(ČZ 6/26) Měsíc únor je každoročně věnován především odvykání závislosti na alkoholu .- „suchý únor“. Zdravotníci, především odborníci na závislost - adiktologové nás však upozorňují na další závislosti způsobující nejen zdravotní, psychické ale i sociální problémy. Ptali jsme se na váš názor na závislosti…
1) Jaké závislosti dnes podle Vás nejvíce ohrožují duchovní život?
2) Co vám osobně pomáhá neztrácet naději v těžkých životních situacích?
3) Jakou roli by měla církev sehrávat vůči lidem se závislostí?
David Frýdl, farář NO Praha 10 – Vršovice
1) Ty samé, které nás svazují od nepaměti.
Biblický příběh pokušení na poušti hovoří o třech ďábelských lstech, přichystaných na člověka: pokuše-ní moci, majetku a pýchy. Závislost na majetku, touha vládnout a snaha povýšit se nad druhé, (i tak, že od nich utíkám do virtuálních světů), jsou nejčastějšími cestami, pomocí kterých si člověk vypěstovává nezdravé závislosti. A pro ty, kteří nečtou Písmo, to kdysi jeden biskup vyjádřil triádou, která je branou k závislostem: sex, prachy a všechno, co nám chutná. Nic z toho nemusí být samo o sobě špatné, jenom často trpíme nestřídmostí a máme z toho pak ujímání.
2) Volant a berle, jinými slovy: víra v dobrotivého Pána Boha. Vysvětlím nejprve s tím volantem. Pro mnoho lidí je víra záchrannou brzdou, když se blíží karambol. Ok, i pro takové okamžiky se hodí, ale já se raději pro bezpečnou jízdu držím volantu, kterým se svůj povoz snažím udržet na cestě do cíle. A berle? To je má smeč všem kritikům, kteří víru považují za berličku. Berličkám se vysmíváme, dokud si nadvakrát nezlomíme nohu. Pak jsme za ně vděčni. A jak pravil Kazatel: přijde čas – pokud se toho dožijeme, neboť stáří je jediný způsob, jak se dožít vysokého věku, že i „mužové zdatní se zkřiví, a člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě…“ To se vyplatí mít berli po ruce, ne?
3) Tu, kterou jí určil Pán Ježíš. Být jejich – být naším Lazaretem, naší Bethesdou, rybníkem Siloe, kam se noříme pro své uzdravení. Nebýt z církve otrávený, jak mnohokrát člověk je, ale být v jeho církvi Kristem uzdravený. Od Vánoc mi znějí v mysli kongeniální slova sestry farářky Pavly Zachařové z její básně Apokryf od Bethesdy, která je jejím snem o lepší církvi:
V umučení dlouhém jsem měla jedinou
představu o tom co mě zachrání
že ruce člověka mě obejmou
a první mě do vody nakloní.
Až anděl časem svým
zkormoutí Bethesda.
Až dodnes o tom sním
v noci se mi to zdá.
Tys mě odtamtud Kriste odvedl
zbavil beznadějného čekání.
Proč ve mně dál je sen jejž upředl
kdysi můj žal o jiném setkání?
Václav Tomeš, člen NO Praha 7 – Holešovice
1) Dle mého úsudku každá závislost ohrožuje duchovní život, přestože některé samozřejmě více než jiné. Závislost na cigaretách není totéž jako závislost na pervitinu či jiných tvrdých drogách. Podstatné však je, že prostřednictvím závislostí ztrácíme svobodu a stáváme se otroky dané látky i jejích důsledků, které má na náš život. Jednoduchým příkladem může být pro studenta dnes už téměř typická situace sobotní kalby, kvůli níž ráno nepřijde na bohoslužbu. Tento důsledek je však poměrně přímočarý a relativně snadno řešitelný. Kalbu lze přesunout na pátek, případně se jí vůbec nezúčastnit. Pokud však mluvíme o těžké závislosti, například na pervitinu, dostáváme se do zcela jiné roviny problému. Člověk závislý na pervitinu (nejběžnější tvrdé droze užívané v ČR), zakouší ve svém životě radost prakticky výhradně z dané látky. Jinak prožívá život v apatii a vlivem přepálených dopaminových receptorů není schopen zažívat radost jinak než tím, že si dá další hit (dávku). U takového člověka proto nelze hovořit pouze o ztrátě duchovního života, ale spíše o téměř úplné ztrátě lidské touhy po spiritualitě. Tato touha je přebita buď apatií nebo abstinenčními příznaky. Jak již bylo řečeno, závislosti člověku berou svobodu, která je nám dána Hospodinem, i oběť, již nám Ježíš přinesl na kříži. Z tohoto důvodu je závislost v přímém rozporu se samotnou spiritualitou. Nelze proto mluvit o tom, která konkrétní závislost ohrožuje duchovní život nejvíce, ale spíše o tom, že čím je závislost silnější, tím více duchovní život ohrožuje.
2) Vždy, když procházím těžkou životní situací, nejvíce mi pomáhá představit si vedle sebe stojícího Ježíše Krista. V ten okamžik si totiž uvědomím, že on na mě skutečně hledí a dává na mě pozor. A pokud na mě občas hodí očko a zkontroluje mě, pak neexistuje situace, kterou bych nedokázal zvládnout. Protože s Kristem není nic nemožné.
3) Církev by měla především nabízet otevřenost a lásku. Se závislým člověkem není často jednoduché fungovat, přesto však máme my jako křesťané povinnost, pokud daný člověk projeví zájem o společenství v některém z našich sborů, jej do tohoto společenství přijmout. Stejně jako Ježíš hodoval s hříšníky, cítím, že i my máme morální odpovědnost překonat ve sboru případné konflikty, které mohou nastat, a neodpírat těmto lidem duchovní život.
Olga Nytrová, církevní literátka
1) Každá závislost je špatná, narušuje vnitřní rovnováhu a znesnadňuje, ba znemožňuje nalezení správné hierarchie hodnot.
Jako etička mám hodnoty dávno srovnané a patnáct let jsem tomu učila své studenty na Univerzitě J. A. Komenského. Jedním z témat bakalářských a diplomových prací, které jsem zadávala, byla problematika bezdomovectví, jež je ve velkém množství případů důsledkem závislosti na alkoholu či drogách, a zároveň falešného pocitu svobody bez odpovědnosti. Působila jsem v minulosti také jeden rok na Armádě spásy jako šéfka managementu a věnovala se zdejším klientům. Byli to často mladí lidé, závislí na alkoholu, mezi nimi jsem narazila na výrazné básnické talenty. Jeden z mých tehdejších klientů, výborný básník Ota Ševčík, už nepije téměř deset let. Alkohol mu dal zabrat a okusil i drogy, ovšem jen mimořádně a krátce. Závislosti, jako jsou alkohol nebo drogy, berou člověku vlastní vůli a soudnost a velice mu překážejí v duchovní křesťanské cestě.
2) Pro mne je neopominutelným základem každodenní modlitba a meditace. S nimi spojené vnitřní naladění dodává sílu, odvahu a naději. Od šestnácti let se věnuji sókratovské péči o duši a dialogu. Tento základ jsem si již tehdy stanovila a našla jsem výraznou celoživotní oporu v osobnostech starozákoníka M. Balabána a filosofa M. Machovce a v mládí v celé radotínské partě „kumštýřů“ okolo klasického kytaristy Štěpána Raka. Modlitba a meditace mi vždy pomohla zdolat obtíže a přesvědčit se, že pomoc shůry je neustále přítomna a pomáhá člověku nalézt svou cestu, své poslání, dostat posilu na obtížných životních křižovatkách. Musíme naslouchat v pokoře svému nitru. Vždycky dostaneme ten správný signál a poznáme, kterou cestou jít. Víra je něčím, co má být stále intenzivně přítomno v nitru, máme tak navigaci a víme, kudy se vydat. A také potom potkáváme ty správné lidi, intuice nám napoví.
3) Církev by měla dát naději lidem se závislostmi, naslouchat jim, nabídnout vhodným způsobem radu, pomocnou ruku, přizvat je do společenství. Jak už jsem řekla, poznala jsem na Armádě spásy několik bezdomoveckých básníků, kteří se své závislosti postupně zbavili. A pomohla jim především křesťanská víra, zapůsobil na ně příklad básnířek a básníků v našem společenství v Dialogu na cestě na faře v Praze 8 – Karlíně, kteří jim naslouchali, důvěřovali jim, dali jim naději a příklad. Zvali jsme je, aby vystoupili na našich literárních večerech. A zapojili jsme je do diskusí po vystoupeních, vznikají tak nové kamarádské a přátelské vazby. Lidé v nouzi a krizi potřebují naslouchání a přijetí, potřebují se ujistit, že existuje řešení, že křesťanská pomoc má svou váhu a opravdovost. Že tady mohou najít odpovědi na své otázky a skutečnou kotvu lidskosti.
Josefína Kinclová, koordinátorka Setkání mladých věřících CČSH
1) Pro mě osobně je nejzákeřnější závislost na mobilech a televizních seriálech, protože nám mohou snadno vyplnit volný čas a pomalu, ale jistě nám snižují schopnost kritického myšlení.
Sama na sobě vnímám, jak je mnohem jednodušší celé odpoledne ,,rolovat“ krátká videa na mobilu než se pustit do dalších povinností nebo tvořivých věcí. Tato závislost poskytuje šanci utéct z vlastních životů. Ne všechno je na tom špatně, a to mě dostává k mnohem většímu problému, kterým je sebedisciplína. Není špatné si po práci či škole chvíli odpočinout jen s mobilem v ruce, ale často nám chybí sebedisciplína, která by nás přinutila ho po půl hodině vypnout.
Na všech závislostech je podle mě nebezpečná ta lákavá možnost útěku z našich vlastních životů a trápení.
Duchovní život nám ale nabízí domov a útěchu. Na druhou stranu duchovní síla, kterou získáváme, něco stojí: otevřenost, píli a oběť. Duchovní život prostě není ta nejjednodušší cesta, a proto jsou závislosti tak silným konkurentem.
2) Víra, že Bůh stojí při mně a že když jsem už podobné těžké situace zvládla, zvládnu i tuhle. Dost se spoléhám na svůj vnitřní pocit, že mě povede správným směrem. Pokud však nastanou opravdu těžké a temné dny, prostě čekám, až přijdou ty lepší.
Život není jen plný štěstí a naděje. Bez temných dní bychom nevěděli, jak jsme silní, že jsme je překonali, a zapomněli bychom, jak moc potřebujeme Boží světlo na naší životní cestě.
3) Církev jako taková může vytvářet různé programy, které těmto lidem mohou pomoci v jejich boji. Lidé v církvi však mohou udělat mnohem víc – vyslechnout si příběhy lidí se závislostmi, pokud je budou chtít sdílet, a nabídnout jim otevřená srdce.
Za odpovědi děkuje Ondřej Syrový
Ilustrace: Pikist.com
Český zápas z 6. 2. 2026
