V pondělí 27. 4. se uskutečnila v Lutherově kostele ve Vídni slavnostní bohoslužba s rozloučením generálního tajemníka Dr. Mario Fischera a uvedením nové generální tajemnice Dr. Susane Schenkové (na snímku).
Evangelický kostel Martina Luthera ve Vídni patři, dle slov místního společenství sester a bratří, k těm nejhezčím evangelickým kostelům ve Vídni. Jde o neogotický kostel z červených pálených cihel s bílými okraji a vysokou věží působí - po renovaci kostela, vskutku krásně. Součástí komplexu je i budova mateřské školky a prvním vjemem po příjezdu jsou tak maminky s dětmi na zahradě kostela. To je jistě i pro nás inspirativní.
Společenství evangelických církví (GEKE/CPCE) bylo založeno v roce °1973 pod názvem leuenberská konkordie a CČSH k němu přistoupila v druhé polovině devadesátých let. Podle slov jejího generálního tajemníka Mario Fischera se společenství, které začalo sdílet Večeři Páně (a může si případně navzájem zvát i kazatele, pozn. autorky čl.), orientovalo se na teologickou spolupráci, se rozvinulo ve společenství bratří a sester církví, které si navzájem pomáhají. Tuto dimenzi gen. tajemník Mario Fischer podtrhl i během dialogického kázání, které měl společně s nastupující generální tajemnicí Susane Schenkovou. Uvedl, že slovo konkordie vychází z latinského con cordia, společenství (con = spolu) a vůli k němu (cor/cordis = srdce).
Dialogické kázání zahájili společnou poutí po kostele, přičemž se zastavovali na různých místech kostela. Střídali výchozí němčinu s angličtinou, neboť ne všichni zástupci členských církví GEKE/CPCE, kteří se na slavnostní bohoslužbě shromáždili, rozumí německy zcela dobře. Společnou poutí kostelem oba kazatelé demonstrovali nejen evangelijní text o dvou učednících, kteří šli do Emaus, ale i společnou pouť křesťanů, bok po boku a církví. Je to cesta, kterou jsme prošli a procházíme každý z nás po vzkříšení Krista. Na této pouti je Kristus vprostřed nás. Když ho pozveme, jako ho pozvali učednici, budeme moci skrze společnou Večeři Páně s nimi volat: „Což nám srdce nehořelo, když nám otevíral Písma?“
Všichni, kdo přijeli do Vídně z různých měst a zemí v Evropě jako by přicházeli z Emaus zpět do Jeruzaléma podělit se o radost s ostatními. Jako církve se potřebujeme navzájem uznat a překonat izolaci. Jako ti, kteří putují spolu s Kristem zakoušíme transformaci, což má své další konsekvence – jako učedníci, kteří přišli přetvořeni novou skutečností setkání s Kristem zpět do Jeruzaléma, aby oznámili ostatním, že se setkali s živým Kristem, je i naším úkolem, abychom přinášeli lidem radostnou zvěst, která pohne jejich životem tak, jako jsme to zakusili i my.
Na oba kazatele byly vkládány ruce s modlitbami a prosbami o požehnání pro jejich nové úkoly. Všichni přítomní se pak sešli u společné Večeře Páně. Mnozí z nich přivezli s sebou chléb z jejich země, který byl nakrájen na kostičky a podáván do rukou přijímajících. Poté jsme přistoupili k dalšímu vysluhujícímu, který podával každému malé kalíšky s vínem. (Intinkce – namáčení chleba do vína, jak je to zvykem v naší církvi, není v evangelických církví obvyklá - pozn. autorky článku.)
Zástupci církví z celé Evropy sdíleli i svá hudební obdarování – ve hře na varhany, pianino, housle, zpěv i vedení zpěvu všech shromážděných. Společný zpěv byl mohutný a radostný, často jsme zpívali i rozděleni na skupiny kánony písní z Taizé. Jak poznamenala později při následující recepci současná prezidentka GEKE/CPCE Rita Famosová, která je současně prezidentkou Reformované církve ve Švýcarsku, ubývají nám finanční prostředky, což nás vedlo k tomu, abychom se podívali, jak zajistit hudební část bohoslužby a zjistili, kolik je obdarováných mezi námi, které jsme mohli při této bohoslužbě využít. To je rovněž dobrá inspirace pro naše obce i celou církev i společenství církví.
Po skončení slavnostní bohoslužby pozdravila shromáždění nově – a jako první žena - zvolená (na jaře 2025, úřadu se ujala na podzim 2025) biskupka Evangelické církve Rakouska Prof. Dr. Cornelia Richter, známá též jako systematická teoložka z Bonnu. Svůj pozdrav spojený s upozorněním, že GEKE má rovněž svou první ženy v pozici generální tajemnice, vyslovil společně s nadějí spolupráce s Konferencí evropských církví (jíž jsme jako ČCSH též členem) její generální tajemník Frank Dieter Fischbach. Za státem zřízený úřad pro církev promluvil ministerský rada Dr. Martin Fischer. Pozdravy a rozloučení s generálním tajemníkem a přivítání nové generální tajemnice se odehrávaly ve vřelé atmosféře rovněž při následné recepci, přičemž oba přijímali ještě poděkování a gratulace trpělivě i venku, kdy s každým, kdo přišel, individuálně pohovořili.
Celkově se jednalo o velice vřelé setkání a po představení nově nastupující generální tajemnice Susane Schenkové jistě nikdo nemá o další budoucnost GEKE/CPCE starosti. Na práci nebude sama, neboť Mario Fischera doprovázel při jeho práci devítičlenný ekumenický tým a také předsednictvo GEKE. To nově zvolené generální tajemnici vyjádřilo svou podporu.
GEKE je společenství evangelických církví v Evropě a také v ČR, scházejí se každé dva roky (od r. 2000). V rámci GEKE též existují regionální skupiny a v nově ustanovené skupině máme nyní svého zástupce, bratra kazatele Romana Zábrodského, studenta HTF UK. Ten se během prvního jednání již dobře při společné práci uvedl. Pravidelně se též konají valná shromáždění a také evropské synody GEKE, kde se jako CČSH účastníme. Zde se diskutují aktuální témata, a následně vznikají teologické dokumenty, které naleznete na stránkách www.leuenberg.eu .Církve GEKE se nebrání ani bilaterální spolupráci na úrovni náboženských obcí, k níž nyní aktuálně vyzýváme. Pokud máte zájem, přihlaste se na mailovou adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..
Slovo ekumena pochází z řeckého oikumene gés, obydlená země, toto slovo ukazuje, že se ekumenická spolupráce týká nás všech a má i své praktické dopady. Chtěla bych poděkovat synodnímu seniorovi Českobratrské církve evangelické Pavlovi Pokornému, že mě přizval na společnou cestu s ním a vedoucí ekumenického oddělení ČCE sestrou Evou Balcarovou, díky čemuž jsme si mohli přirozeně vyměnit zprávy o dění v našich církvích a přislíbit vzájemná pozvání na některé z nadcházejících akcí a shromáždění, která připravujeme.
Ježíšova slova: Kdekoliv dva nebo tři se sejdou v mém jménu, jsem vprostřed nich, platí nejen v našem sboru a církvi, ale tato slova platí i kdekoliv se sejdeme s dalšími, kteří Pána Ježíše vyznávají, byť nás rozděluje forma, učení a mnohé další, ale spojuje nás Kristus, podobně jako jeho učedníky. Nechme se tedy Pánem vést i v ekumenické rodině církví v Evropě i ve světě i v našem městě a místě, kam nás Pán povolal a povolává. Amen.
Hana Tonzarová
Foto: Autorka
