(ČZ 19/2024) Helena Smolová působí jako farářka v Táboře, kde aktivně rozvíjí tamní farnost.
Mimo jiné vyučuje na Husitské teologické fakultě UK a reprezentuje husitskou církev na Mezinárodním setkání křesťanů ve Frankfurtu nad Odrou. Nyní připravuje výstavu, která se váže k 100. výročí naší církve.
Sestro Heleno, pamatujete si, kdy Vás začaly zajímat duchovní hodnoty?
Intenzivněji jsem se začala zajímat o otázky víry na gymnáziu, když jsem se díky spolužačce ze třídy setkala s farářem husitské církve Pavlem Hradským a s živým společenstvím mladých lidí na klatovské faře. Začala jsem chodit na bohoslužby a číst Bibli a další literaturu. Na toto období ráda vzpomínám.
Byla farářka Vaše vysněná profese?
Ano, byla. Před maturitou jsem přemýšlela o svém dalším studiu. Chtěla jsem se určitě věnovat humanitním oborům, nejvíce mě lákalo studium němčiny v kombinaci s jiným jazykem. Nakonec převládla touha sloužit Bohu v církvi. Měla jsem své představy o studiu a o životě na bohoslovecké koleji, ale realita byla tomuto snu hodně vzdálená. Prožívala jsem zklamání a málokdo z mých blízkých rozuměl tomu, co se děje a proč nejsem spokojená. Velmi jsem řešila otázku služby žen v církvi, zkoumala jsem odlišné postoje jednotlivých církví, za-jímala mě svátostná teologie, spiritualita různých komunit a liturgika.
Měla jste v této oblasti nějaký vzor?
Když se ohlížím zpátky, musím říct, že mým vzorem vlastně byl Pavel Hradský. Je to milý, laskavý a inteligentní člověk. Dokázal ještě za komunismu oslovit mladé lidi, protože jim nabízel živou víru a propojoval je. Jeho osobní spiritualita tehdy nevyhovovala mnoha členům církve, byl pro ně příliš radikální. Mě nadchnul svou upřímností a obětavostí.
Jak vzpomínáte na své profesní začátky?
Moje profesní začátky jsou spojené s Hradcem Králové a s Pardubicemi. Po studiu na fakultě jsem zařazení do pastorační služby vnímala jako dost výraznou změnu života. Postupně jsem se seznamovala s církevním prostředím a jeho mechanismy, poznávala jsem své kolegy. Později jsem se přesunula do pražské diecéze, kde jsem zůstala devatenáct let, sloužila jsem v Lounech a v okolních obcích. Do Loun už jsem přišla jako farářka s určitou zkušeností a postupně jsem rozvinula různé aktivity a také jsem se musela více věnovat administrativní práci a hospodaření.
Nyní připravujete výstavu o naší církvi. Na co všechno se mohou návštěvníci těšit?
Od podzimu loňského roku působím jako farářka v Táboře. Prostory Sboru Božích bojovníků se mi zdají být vhodné pro uspořádání výstavy, kterou jsem zhlédla už vícekrát v Praze. Jde o projekt spojený se 100. výročím vzniku církve mapující historii a architekturu sborů, které členové církve ve 20. a 30. letech minulého století postavili. Pokládám tuto výstavu za velmi zdařilou, stejně jako publikaci o sborech vydanou při stejné příležitosti.
Také vyučujete na Husitské teologické fakultě UK. Jaká je to pro Vás zkušenost?
Díky laskavosti Dr. Pavla Koláře, vedoucího katedry praktické teologie, jsem dostala příležitost vést třikrát po sobě seminář úvodu do spirituální teologie. Předtím jsem si příležitostně připravovala přednášku nebo referát, ale vedení semestrálního kurzu pro mě před-stavovalo velkou výzvu. Pochopila jsem, že vysokoškolská pedagogická činnost je časově velmi náročná a zodpovědná. Mám radost, pokud zjistím, že jsem v někom z mladých lidí vzbudila zájem o určité otázky nebo témata.
Jako farářka reprezentujete naši církev na Mezinárodním setkání křesťanů, o kterém jsme v našem týdeníku referovali. Můžete ještě jednou říci, o jaký se jedná projekt?
Jde o projekt Christliche Be-gegnugstage (Setkání křesťanů) ve Frankfurtu n. Odrou 7.- 9. 6. 2024. Byla jsem delegována na toto setkání za naši církev. Mým úkolem je aktivně se zapojovat do přípravy programu a pomáhat účastníkům z našeho společenství s administrativními a technickými záležitostmi týkajícími se pobytu zde. Budu zapojena do workshopu o službě žen v církvi a podílím se s bratrem Zdeňkem Kovalčíkem na vedení bohoslužby v duchu Taizé. Spolupracuji rovněž s bratrem biskupem Lukášem Bujnou, který po-vede jednu z biblických hodin a zúčastní se workshopu o církvi v sekularizované společnosti, kde bude diskutovat s bratry a sestrami z jiných denominací a zemí na toto téma. Akce má také sekci pro mládež, kde se angažuje moje kolegyně a kamarádka Eva Vymětalová Hrabáková z HTF UK.
Do Frankfurtu s námi jede jako zástupce mladé generace Tobiáš Frýdl a představí zde svůj úspěšný snímek Víra v barvách duhy.
Chtěla bych pozvat sestry a bratry, aby přijeli na toto setkání, které nabídne celou řadu zajímavých aktivit vzdělávacího i kulturního charakteru, ale zejména otevře možnost poznat věřící z jiných křesťanských církví a zemí střední Evropy.
Ptal se: Ondřej Syrový
Český zápas 20/2024 z 19. 5. 2024
Fotografie: Helena Smolová foto archiv CČSH
