(ČZ 10/2024) S Annou Holínskou, farářkou ve Dvoře Králové nad Labem, jsme si krátce povídali nejen o březnovém svátku všech žen, jenž chce toto číslo připomenout, ale také o její cestě k farářskému povolání a dalších aktivitách, kterým se sestra Anička s láskou věnuje...
Pamatujete si, kdy jste se rozhodla stát se farářkou, byla to Vaše „vysněná profese“?
On se tak rozhodl Pán Bůh, ne já. Má původní (vystudovaná) profese je zootechničina. Pak několik let maminka na plný úvazek. Ovšem zlatou nitku Božího vedení vnímám už od dětských a studentských let, kdy mi bylo vysvětleno, že řeholní řád či církevní společenství pro mne není vhodné.
Pravdou je, že jsem živel od narození, a proto mi nikdo nevěřil. Pán Bůh si mě našel později.
Měla jste i v této sféře nějaký vzor?
Vzorem konkrétní farář – farářka? To asi ne. U mých prvních „farářských krůčků“ ovšem stáli úžasní František Kuchta, Jarmila Tomsová, Míla Pellyová, Martin Klofáč a Františka Pospíšilová.
Co podle Vás patří mezi základní vlastnosti faráře?
Věřit v Boha, ne ve své ego.
Jako farářka se věnujete i diakonické práci se seniory. Dokonce jste o tom napsala i publikaci „Chytré hlavičky“. Co Vás v této práci motivuje?
Starouškové jsou moje láska. Oni jsou tak silní a křehcí zároveň. Jsou jako sněženka, která překonala trnitou a namáhavou cestu přes kamení a zmrzlé bláto až k překrásnému květu. Jsou jako stará jabloň v sadě mladých rychle rostoucích meruněk a broskví. Zkušení svou životní poutí, které nezlomí ani mráz ani průvan.
Oni motivují mě. Jejich úsměvy, vzpomínky, jejich ruce. Jsem v jejich přítomnosti šťastná.
Co seniorům nejvíce chybí?
Starouškům chybí pohlazení a láska – jako nám všem. My na takové věci zatím nemáme čas nebo na ně nemyslíme.
Mezinárodní den žen - co pro Vás tento svátek znamená?
Mezinárodní den žen je milý svátek. Každá žena občas ráda dostane kytičku a nemusí to být výhradně v tento den. Je hezké, když na sebe lidé pamatují během celého roku. S oblibou dávám stařenkám kytičky během celého roku „jen tak“. Dnes už, myslím, není tak aktuální boj za ženská práva (v našich krajích). Občas mi přijde, že dnešní ženy mají – obrazně řečeno – raději v rukou více kladivo či boxerské rukavice než již zmíněný květ.
Kdy naposledy jste dostala květiny?
Naposledy jsem dostala květiny od staroušků v Diakonii a v Domově důchodců.
Svátek má původ v nespokojenosti new-yorských žen s tehdejším postavením ženy – jak vnímáte současné snahy o genderovou rovnost?
Dnešnímu genderovému snažení nerozumím.
Co byste popřála ženám k MDŽ?
Zůstaňme ženami.
Díky za rozhovor a přejeme požehnaný den.
Ptal se Ondřej Syrový
Český zápas 10/2024 z 17. 3. 2024
